Satyr
| Satyr | |
|---|---|
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Satyr (latinsky Satyri) je v řecké mytologii syn boha Herma nebo Siléna.
Satyrové jsou zařazováni mezi polobohy, spíše však mezi horské a lesní démony. Jde o průvodce boha vína Dionýsa, také jsou v družinách boha Pana. Zobrazováni jsou většinou jako napůl člověk a napůl kozel, s kučeravými vlasy, špičatýma ušima, tupým nosem, s růžky, oháňkou a kozlíma nohama.
V pozdější době se tato podoba zjemňuje.
Je to nezvedená veselá cháska, pohybují se ve skupinách, milují víno i všelijaké jiné požitky, jsou prostopášní, pronásledují nymfy, tančí a provozují hudbu, zejména na flétnu, syrinx, dokonce i dudy.
V mytologii jsou většinou ztotožňováni s mužskou sexuální silou, ve starořeckém a starořímském umění jsou často zobrazováni s erekcí.
Bývají i pastýři stád. K lidem nejsou právě vstřícní, přepadají pastýře a straší poutníky. Podobají se jiným lesním polobohům – Silénům, se kterými se dobře snášejí.
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Pojmenování satyrů je původem starořecké, s latinskými slovy satura či satira určitě nijak nesouvisí, takže slova satira a satyr příbuzná nejsou. Ale to je vše, co se o výrazu satyr dá vyčíst v etymologických knihách.
Původ tohoto řeckého slova je nejasný. Jisté ale je, že takříkajíc kozí zjev těchto řeckých mytologických bytostí, s jejich růžky, kopyty i ocasy, dal vzniknout představě našich předků o čertech. Čeští čerti i v současných filmech vypadají vlastně stejně jako řečtí satyrové.
Satyr je v Českém etymologickém slovníku definován jako „prostopášná mytologická bytost v lidské podobě se zvířecími znaky“ a jak dodává Slovník spisovného jazyka českého obrazně také „velmi smyslný člověk“.
Podle satyrů je též pojmenována mužská hypersexualita – satyrismus či satyriáza.
Odraz v kultuře
[editovat | editovat zdroj]Satyrové jsou od antiky dodnes oblíbeným námětem literatury, divadla, filmu i výtvarného umění. Zejména je využívaly sochařství a architektura starověku.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Satyr na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Homér
- Hésiodos
- Hans Christian Andersen: Seržant s kozlíma nohama
- Clive Staples Lewis Letopisy Narnie, zfilmované režisérem Andrew Adamsonem, podávají podobu satyrů blízkou Minotaurům, tedy bojovným zvířatům, jen hubenějším a s hlavou kozla.
Výtvarné umění
[editovat | editovat zdroj]Malířství: Nejstarší vyobrazeni pochází z archaického období řecké černofigurové a červenofigurové malby váz. K nejznámějším patří:
- Dionýsovské cykly
- William Bouguereau: Satyrové a nymfy
- Beneš Knüpfer: Satyrové utíkají před automobilem
- Pablo Picasso: cyklus kreseb, provedený v litografii a rytý na talířích
Sochařství:
- ryté gemy
- Odpočívající satyr, mramorová socha od Praxitela
- Satyr s amforou a Satyr s mladým Dionýsem (z 3. stol. př. n. l.) od Epiktéta
- Faun Barberini, Řím, 1. stol.
- Tančící Satyros bronzové či hliněné sošky aj.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. (Členská knižnice nakl. Svoboda).
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Löwe, Gerhard, Stoll, Heinrich Alexander, ABC Antiky
- Fink, Gerhard, Kdo je kdo v antické mytologii, 2004, ISBN 80-7218-992-1
- Neškudla, Bořek, Encyklopedie řeckých bohů a mýtů, 2003, ISBN 80-7277-125-6
