Kallistó
| Kallistó | |
|---|---|
 | |
| Partner(ka) | Zeus |
| Děti | Arkas[1][2] Pan[3] |
| Rodiče | Lykáón a Ceteus |
| Příbuzní | Elatos[2], Triphylus, Afeidas, Azan[2], Autolaus, Maenalus, Erymanthus, Diomeneia a Hyperippe (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kallistó (řecky Καλλιστώ, latinsky Kallistó) je v řecké mytologii dcera arkadského krále Lykáóna.
Byla prý nejkrásnější dívkou v království a stala se členkou družiny bohyně lovu Artemis. Netrvalo dlouho a objevil ji nejvyšší bůh Zeus. Aby ji získal, prý na sebe vzal podobu Artemis. Některé verze však hovoří o tom, že si ji vzal násilím.
Když Artemis zpozorovala, že Kallistó čeká dítě, vyhnala ji ze své družiny a Kallistó pak osamocena porodila v lese syna Arkada. Když se o Kallistó dozvěděla bohyně Héra, Diova manželka, pomstila se za Diovu nevěru tím, že Kallistó proměnila v medvědici.
Arkas dospěl a lov se stal jeho vášní. Neštěstí na sebe nedalo dlouho čekat – na jednom lovu se vydal po stopě právě své matky. V poslední chvíli zakročil Zeus, zabránil vraždě Kallisty-medvědice a proměnil Arkada také v medvěda. Oba poté vyzvedl na nebeskou klenbu a přeměnil je v souhvězdí Velké medvědice a Malého medvěda, které dnes též nazýváme Velký a Malý vůz.
Odraz v umění
[editovat | editovat zdroj]Tento příběh byl oblíbeným námětem renesančních a barokních umělců.
- Tizian namaloval hned dva obrazy Artemis a Kallistó – jeden z roku 1559 je vystaven v Bridgewater House v Londýně a druhý z roku 1560 se nachází ve Státní galerii ve Vídni
- další pozoruhodný obraz je Fr. Wouterse Artemis a Kallistó; pochází z poloviny 17. století a nejdeme jej v Zámecké galerii v Kroměříži.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Callisto. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ a b c Arcas. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Benjamin Hederich: Benjamin Hederichs ehemal. Rect. zu Großenhayn gründliches mythologisches Lexicon. 1724. Dostupné online. [cit. 2018-11-14].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Kallistó na Wikimedia Commons
