Jehú

Jehú
Narození	876 př. n. l. Samařsko
Úmrtí	814 př. n. l. (ve věku 61–62 let) Samařsko
Pohřben	Samaří
Potomci	Jóachaz
Otec	Jóšafat a Jóšafat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jehú (hebrejsky: יֵהוּא‎, Jehu), v českých překladech Bible přepisováno též jako Jéhu, byl v pořadí desátým králem Severního izraelského království a zakladatelem čtvrté dynastie panovníků tohoto království. Jeho jméno se vykládá jako „On (je) Hospodin“.^[1] Dle názoru moderních historiků a archeologů vládl asi v letech 842 až 814 př. n. l.^[2] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 3055–3083 od stvoření světa neboli do rozmezí let 707–678 před naším letopočtem,^[3] což odpovídá 28 letům vlády, jak je uvedeno v Druhé knize králů.^[4]

Jehú byl synem jistého Jóšafata, syna Nimšího, a původně velel izraelskému vojsku za krále Jórama a možná již za předchozích dvou králů. Prorok Elíša jej však nechal skrze svého žáka tajně pomazat za krále s příkazem od Hospodina, aby vybil dům svého pána Achaba,^[5] což zahrnovalo všechny možné královské nástupce z Achabových potomků včetně Jórama a jeho matky Jezábel. Jehú se po svém pomazání ihned zhostil úkolu a s tlupou vojáků vyrazil do Jizreelu, kde se po svém zranění v boji zotavoval král Jóram. V té době byl u Jórama v Jizreelu na přátelské návštěvě judský král Achazjáš. Když oba králové viděli, že se k Jizreelu blíží Jehú se svými vojáky, vyjeli mu naproti v domnění, že pro ně má nějakou naléhavou zprávu. Jehú však po několikerém prohození slov napjal luk a vystřeleným šípem Jórama usmrtil. Když to spatřil král Achazjáš, dal se na útěk, ale byl raněn a později i usmrcen.^[6] Mezitím Jehú se svými vojáky vstoupil do Jizreelu a poručil služebníkům Jezábel, aby svou paní shodili z okna paláce. Tak zemřela králova matka. Nakonec nechal v Samaří pobít všechny Achabovy potomky a shromážděné ctitele Baala. I když Tanach hodnotí Jehúovo vymýcení kultu Baala pozitivně, zazlívá mu, že se nedržel Tóry a v Izraeli neodstranil jiný modloslužebný kult, a sice kult „zlatých býčků, kteří byli v Bét-elu a v Danu.“^[7]

Po celou dobu Jehúovy vlády bylo království severního Izraele ve válečném stavu s Judským královstvím a časem byla část území Izraele okupována vojskem aramejského krále Chazaela.^[8] Po smrti Jehúa usedl na izraelský trůn v Samaří jeho syn Jóachaz.

• NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo Jehu. 
• DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo JEHÚ. 
• FINKELSTEIN, Israel; SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-869-3. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jehú na Wikimedia Commons