[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Jacques-Yves Cousteau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jacques-Yves Cousteau
Jacques-Yves Cousteau
Jacques-Yves Cousteau
Narození11. června 1910
Saint André de Cubzac, FrancieFrancie Francie
Úmrtí25. června 1997 (ve věku 87 let)
Paříž, FrancieFrancie Francie
Příčina úmrtíakutní infarkt myokardu
Alma materNámořní škola
Stanislavova kolej
Povolánízoolog, objevitel, filmař, inovátor, fotograf, ochránce přírody, oceánograf, spisovatel, vynálezce, scenárista, důstojník francouzského námořnictva, mořský biolog, inženýr, biolog, filmový režisér, světoběžník a umělecký producent
OceněníOscar za nejlepší celovečerní dokumentární film (1955)
Oscar za nejlepší krátkometrážní hraný film (1958)
Zakladatelova medaile (1963)
Howard N. Potts Medal (1970)
komandér Řádu čestné legie (1972)
… více na Wikidatech
ChoťSimone Melchior (1937–1990)
Francine Cousteau (1991–1997)
DětiPhilippe Cousteau
Jean-Michel Cousteau
Diane Cousteau
Pierre-Yves Cousteau
RodičeDaniel Cousteau a Elizabeth Cousteau[1]
PříbuzníPierre-Antoine Cousteau (sourozenec)
Philippe Cousteau mladší a Alexandra Cousteau (vnoučata)
Funkceředitel muzea (Musée océanographique de Monaco; 1957–1988)
17. křeslo Francouzské akademie (1988–1997)
PodpisJacques-Yves Cousteau – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques-Yves Cousteau ([žak ív kustó]; 11. června 1910, Saint André de Cubzac u Bordeaux25. června 1997, Paříž) byl francouzský námořní důstojník, oceánograf, vynálezce, ochránce přírody, fotograf a filmař zabývající se výzkumem, ochranou a popularizací života moří a oceánů.

Pocházel z rodiny advokáta, ale od dětství ho zaujalo létání a moře. Od roku 1930 navštěvoval Námořní školu v Brestu, roku 1933 vstoupil do Francouzského válečného námořnictva, v němž sloužil až do roku 1956, nakonec jako korvetní kapitán. Zasloužil se o zřízení oddílů vojenských potápěčů a vynalezl pro ně první vodní skútr. Přání stát se pilotem se po těžké autonehodě musel vzdát. Roku 1937 se oženil se Simone Melchior a měl s ní dva syny. Za druhé světové války se podílel na odboji a roku 1943 byl vyznamenán Řádem čestné legie.

Už před válkou se zabýval potápěním, postavil si vodotěsné pouzdro na kameru a roku 1942 natočil svůj první podmořský film. Se dvěma spolupracovníky vynalezl dýchací přístroj aqualung (1942), po válce konstruoval výzkumné ponorky a hlubokomořské kamery. Roku 1950 získal vyřazenou britskou minolovku a přestavěl ji na výzkumnou loď RV Calypso, které pak velel a na první výpravě do Rudého moře roku 1952 natočil první podmořský barevný film. Stal se prezidentem Francouzské oceánografické společnosti a ředitelem Oceánografického institutu v Monaku. Roku 1975 objevil v Egejském moři vrak britské lodi HMHS Britannic, potopené 1916. Po roce 1980 dal postavit novou výzkumnou loď Alcyone, která stále slouží výzkumům Cousteauovy společnosti. Natočil přes 100 filmů a publikoval mnoho knih. Vytvořil také populární seriál Podmořský svět Jacquese Cousteaua.

V jeho odkazu pokračuje syn Jean-Michel Cousteau a vnoučata Fabien a Celine.

Jeho film Svět ticha získal roku 1956 Zlatou palmu v Cannes a roku 1957 Oscara za nejlepší dokumentární film, stejně jako filmy "Příběh červené rybky" (1959), a Svět bez slunce (1965). Roku 1979 získal čestný doktorát Harvardovy univerzity a roku 1965 nejvyšší americké vyznamenání, Prezidentskou medaili svobody. Od roku 1988 byl členem Francouzské akademie.

Jméno Jeancousteau nese planetka 6542, kterou roku 1985 objevil Antonín Mrkos na Kleti.

Bibliografie v češtině

[editovat | editovat zdroj]
  • Svět ticha. Praha: Mladá fronta, 11959, 21960. (s Frédéricem Dumasem)
  • Dech moře. Praha: Mladá fronta, 11964, 21966.
  • Žralok. Praha. Mladá fronta. 1973 (s Philippem Cousteau)
  • Poklad na stříbrné mělčině. Praha: Mladá fronta, 1977. (s Philippem Diolé)
  • Tři dobrodružství lodě Calypso. Praha: Orbis, 1977. (s Philippem Diolé)
  • Velryba. Vládce moří. Praha: Mladá fronta, 1977.
  • Delfíni. Praha: Mladá fronta, 1979. (s Philippem Diolé)
  • Život na konci světa. Praha: Mladá fronta, 1983. (s Yvesem Paccaletem)
  • Tuleni. Praha: Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-081-2
  • Tučňáci. Praha: Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-079-0
  • Delfíni. Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-082-0 (fotopublikace odlišná od knihy z r. 1979)
  • Tajemství mořských hlubin. Praha: Slovart, 1995. ISBN 80-85871-29-7
  • Člověk, orchidej a chobotnice: objevování a ochrana našeho přírodního světa. Praha. Mladá fronta, 2010 ISBN 978-80-204-2109-8

Na motivy knih J. M. Cousteau vycházely komiksové příběhy s názvem Slavné vraky v časopise ABC.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
17. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Jean Delay
19881997
Jacques-Yves Cousteau
Nástupce:
Érik Orsenna