Krak (kníže)

Krak
Místo pohřbení	Krakova mohyla
Děti	Wanda, Krak II., Lech II.
Rodiče	Radagaisus
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krak (také Krakus, latinsky Gracchus) byl legendární vládce Poláků, zakladatel města Krakov. Legendu v nejstarší dochované podobě známe od středověkého kronikáře Wincenta Kadlubka. Krak podle ní bojoval s Galy, byl pak vybrán králem, a tak vzniklo Polské království.

Podle středověkého kronikáře Wincenta Kadlubka, jehož záznamy jsou nejstarší, byl Krak jedním z knížat nebo guvernérů, kteří bojovali s Galy kdesi v Panonii, nebo snad v Korutanech. Po návratu na území Polska se Krak stal králem. Měl dva syny Kraka II., Lecha II. a dceru Wandu. Jeho synové měli zabít Vavelského draka. Poté měl Lech II. ze závisti zabít svého bratra Kraka II.^[1] Jiná legenda říká, že draka zabil sám Krak^[2], proto byl nazýván také Drakobijec (polsky Smokobójca).^[2]

Wanda byla hrdinkou legendy „O Wandě, která nechtěla Němce za manžela“ (polsky „O Wandzie, która nie chciała Niemca“).^[3]

V popise pohřbu knížete Kraka se objevuje zmínka o založení města Krakov. Po smrti knížete Kraka byl navršen kopec, pod kterým byl podle legendy pochován.

V době, kdy měl být kopec navršen, obyvatelé města Krakova prý nosili zeminu na mohylu v rukávech, odtud vznikl svátek Rukávů (polsky święto Rękawki^[4]). Kopec se v polštině označuje Kopiec Kraka nebo Kopiec Krakusa^[5], česky je znám jako Krakova mohyla.

Po Krakově smrti přešla vláda na jeho syny a později dceru Wandu.

Legenda o Krakově životě částečně připomíná českou pověst o knížeti Krokovi, především v díle Jana Dluhoše.^[6] Motiv války z drakem byl použit pravděpodobně z legendy o svatém Jiřím^[7][8], případně z mýtu války Peruna se Zmejem. Legenda obsahuje prvky událostí z 7. a 8. století. Krak mohl být také stejná osoba jako legendární keltiberský král Crocco.

Vyprávění o Krakovi u Kadlubka začíná po ukončení bojů s Římany. Autor připomíná, že prapůvodní Slované, kteří osídlili Polsko, si zvolili Kraka za svého knížete.^[9] Následně Kadlubek popisuje ve zkratce dějiny jiného velkého kmene, který byl prý jediný, který se mohl poměřovat s Poláky, což byli Galové. V jisté době prý přitáhli do Panonie, z čehož Kadlubek odvodil, že se tam střetli se Slovany. Panonie byla ve středověku považována za kolébku Slovanů.^[10] Tento stav měl mít za následek první snahu o vytváření vlastní kmenové organizace. Krak, který z neznámých důvodů nebyl v té době v Panonii (Kadlubek píše, že se vrátil z Korutan; snad tam byl na vojenské výpravě^[11]), se proto po návratu rozhodl shromáždit všechny muže k rokování. Na schůzce získal důvěru společenstva (Kadlubek mu vložil do úst slova: „svět bez slunce – to je jako země bez krále“^[12]), a pak se prohlásil za krále.

Wincent Kadlubek přeložil Krakovo jméno do latiny jako „Gracchus“, a pod tímto jménem Krak vystupuje v jeho kronice. Nepochybně tak chtěl připodobnit Kraka k jinému zákonodárci Tiberiu Gracchovi^[13]. Není bez významu, že první informace o Krakovi se v Kadlubkově kronice objevují, když popisuje války Poláků s Římany. Později, když boje přestaly, „Prapoláci“ měli obsadit určitá města, ve kterých měli později ustanovit guvernéry. Zároveň si také vybrali knížete, kterým byl právě Krak. To však vyplývá z dalšího průběhu příběhu, kdy Krak neměl nadřazené postavení v kmeni^[12], ale byl pravděpodobně jen jedním z guvernérů. Proto se Krak stal guvernérem s největší pravděpodobností v nějakém římském městě. Další věc je poukaz na spojení s Římem a Tiberiem Gracchem, kdy mezi Krakovými prvními činy po jmenování králem bylo vydání zákona. První zákony, který vytvořil nový král, podle Kadlubka převzaly formu a obsah od Římanů („Tak vznikl základ našich občanských práv a nastala doba jeho zrození“). Jejich zásady byly založeny na zrušení otroctví a nespravedlnosti (za což bojoval také Tiberius Gracchus^[14]). Tímto způsobem chtěl kronikář dát Krakově legendě silnější historický základ.

Kadlubek také poprvé používá pojem „Polsko“, které měl Krak přivést k „velké prosperitě“. Rozkvět však netrval dlouho, protože nově vytvořený stát narazil na nový problém v podobě netvora zvaného „všežravý“^[15]. Jak píše kronikář, netvor terorizoval poddané v Krakově svými velkými nároky na oběti skotu, jehož dodávky vyžadoval každý týden. Kdyby nebyla oběť učiněna, žral by lidi. V této situaci Krak poslal na netvora své syny, kteří se po neúspěchu v otevřeném boji uchýlili ke lsti. Dali „všežravému“ jako oběť kravskou kůži naplněnou sírou, což netvora zabilo^[16]. S tímto příběhem souvisí legenda o bratrovraždě, která pak vedla ke krátkému bezvládí v Krakově. Když synové zabili netvora, mladší z nich, toužící po moci, se vrhl na staršího a zabil jej. Otce obelhal, že staršího bratra zabil netvor. Po Krakově smrti tento syn převzal vládu. Temné tajemství Lecha II. bylo brzy objeveno, byl souzen a vyhnán.^[14] Navzdory tomu byla láska lidu ke Krakovi a jeho rodině prý tak velká, že vládu předali Krakově dceři Wandě. Při této příležitosti Wincent Kadlubek poznamenává, že rozhodnutí v této věci přejal „sněm mocného a celého lidu“^[14].

Na počest Kraka bylo po jeho smrti nad skálou, kde žil netvor, postaveno město. Podle Kadlubka, bylo město nazváno Gracchovia (Krakov)^[17] a pohřební rituály za zesnulého krále byly prováděny tak dlouho, dokud město nebylo zcela dokončeno, a to do posledního domu^[18]. Kronikář si poznamenal, že název města Krakov byl odvozen od křiku havranů, kteří přiletěli hodovat na mršině „všežravého“^[19].

Kníže Krak je jednou z postav trilogie, kterou napsal Stanisław Pagaczewski o příhodách Baltazara Houby (polsky Baltazar Gąbka): Únos Baltazara Houby, Mise profesora Houby, Houba a létající talíře.

Historií Kraka se inspiroval také Stanisław Szukalski k napsání dramatu Krak, syn Ludole.

• 
  Alessandro Guagnini, Sarmatiae Europeae descriptio, Špýr, 1581
• 
  Krakus, dřevoryt, Chronica Polonorum (Maciej Miechowita)
• 
  Krakova mohyla
• 
  Pomník Kraka v Krakově (GPS 50.060725, 19.94115)
• 
  Vavelský drak, Ilustrace z roku 1550, Cosmographiae universalis libri VI, Sebastian Münster
• 
  Fire-breathing Smok Wawelski below Wawel Castle, slain in Krakus's days

• Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003
• Jan Długosz: Roczniki, czyli kroniki sławnego Królestwa Polskiego, ks. 1 – 2, Warszawa 1961
• Marek Junianus Justynius: Zarys dziejów powszechnych według Pompejusza Trogusa, L. Lewandowski (překlad), Warszawa 1988
• Studyum o Kadłubku [w:] Balzer O., Pisma Pośmiertne, t. I, II, Lwów 1934–1935

• Libuše (kněžna)
• Krok (vojvoda)
• Krakov

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Krak na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Krak v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích