Anna Kyjevská
| Anna Kyjevská | |
|---|---|
Malba Anny Kyjevské | |
| Narození | 1024 ? |
| Úmrtí | 1075/1089 |
| Pohřbena | Klášter Villiers |
| Manželé | Jindřich I. Francouzský Rudolf IV. z Vexinu |
| Potomci | Filip I. Robert Hugo z Vermandois Emma |
| Dynastie | Rurikovci |
| Otec | Jaroslav I. Moudrý |
| Matka | Ingegerda Švédská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anna Kyjevská (ukrajinský Анна Ярославна / Anna Jaroslavna, francouzsky Anne de Kiev, 1024 ?– 1075/1089) byla dcera kyjevského knížete Jaroslava I. a Ingegerdy Švédské, po sňatku s Jindřichem I. byla francouzskou královnou.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Francouzský král Jindřich ovdověl roku 1044, kdy jeho choť Matylda zemřela, aniž by zanechala králi dědice.[1]
Anna byla svým otcem původně nabízena jako vhodná partie pro císaře Jindřicha III.[2] Císař se však tehdy ucházel o Anežku z Poitou a byl to pravděpodobně právě císař, který obrátil zraky Jindřicha I. ke kyjevskému dvoru. V říjnu roku 1048 se oba státníci sešli v Ivois, kde uzavřeli smlouvu o přátelství[3] a právě tehdy vyslal francouzský král poselstvo do Kyjeva.[4] Důvodem k tomuto svazku s dcerou východního velkoknížete nebyla pouze snaha o početí následníka trůnu, ale také jistota, že vzhledem k vzdálenosti mezi oběma dvory nebudou mezi manžely žádná blízká pokrevní pouta a Jindřich se tak neproviní proti kanonickému právu.[5] Dvě Anniny sestry byly provdány za uherského a norského krále, kteří nebyli právě přátelsky naladěni vůči Říši a stejně tak polský kníže Kazimír I., který byl nevěstiným strýcem.[6]
Manželství bylo uzavřeno pravděpodobně o svatodušních svátcích roku 1051[1] a Anna dala králi tři syny. Uměla psát a měla na manžela pravděpodobně vliv – dochoval se dopis papeže Mikuláše II. pro královnu Annu, v němž ji nabádá, aby na nábožensky vlažného Jindřicha, který myslel především na politické cíle, působila a apeluje na její mužnou ctnost v ženské hrudi.[7] Nejstarší syn Filip dostal v kapetovském rodu nezvyklé jméno, byl pojmenován po apoštolu Filipovi, jehož uctívání bylo rozšířeno především na byzantské půdě, odkud pocházela královnina babička.[8]
Roku 1059 byl sedmiletý Filip za přítomnosti dvou papežských legátů v Remeši povýšen na otcova spolukrále. Jindřich I. zemřel již následujícího roku zhruba ve věku padesáti let a Filip se stal králem; vzhledem k jeho nízkému věku byl zřejmě umírajícím otcem určen jako regent Filipův strýc, flanderský hrabě Balduin V.[9] Velký vliv na vládní záležitosti měla také královna vdova, dokud se nerozhodla pohoršit celý pařížský dvůr. Roku 1061[10] Anna vstoupila do nového manželského svazku s Rudolfem, hrabětem z Valois, který kvůli ní zapudil svou ženu. O tři roky později následovala exkomunikace.
Z následujících let se zachovaly pouhé střípky – roku 1065 byl vysvěcen kostel v Senlis a přilehlý klášter sv. Vincenta, který nechala Anna založit. Rudolf zemřel roku 1074, Anna mezi lety 1075–1089 a byla pravděpodobně pohřbena v opatství Villiers v La Ferté-Alais.
Anna Kyjevská v kultuře
[editovat | editovat zdroj]Roku 1973 vydalo moskevské nakladatelství Sovětskij pisatěl historický román Anna Jaroslavna, královna Francie (Анна Ярославна — королева Франции / Anna Jaroslavna-koroleva Francii) autora Antonina Ladinského; jeho českojazyčný překlad vyšel roku 1980.[11][12]
Ruský režisér Igor Maslennikov uvedl do kin roku 1978 film Jaroslavna: Královna Francie (Ярославна, королева Франции / Jaroslavna, koroleva Francii), věnovaný jejímu osudu.[13]
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b www.mittelalter-genealogie.de (německy)
- ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. Dostupné online. ISBN 80-7203-465-0. S. 104.
- ↑ Francouzští králové, str. 103
- ↑ ENNENOVÁ, Edith. Ženy ve středověku. 1. vyd. Praha: Argo, 2001. 338 s. (Každodenní život; sv. 12). Dostupné online. ISBN 80-7203-369-7. S. 76.
- ↑ Ženy ve středověku, str. 76
- ↑ Francouzští králové, str. 104
- ↑ Francouzští králové, str. 106
- ↑ Francouzští králové, str. 110
- ↑ Francouzští králové, str. 111
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de (německy)
- ↑ GLANC, Tomáš; ZEMANČÍKOVÁ, Alena. Krymská princezna, Hadži Murat i pařížští taxikáři. Cyklus o vlivu Rusů v kulturně-historickém kontextu. 1. díl: Kyjevská princezna Anna a Antonin Ladinskij, autor historických románů. Historie | Víkendová příloha. Český rozhlas Vltava [online]. Český rozhlas, 3. březen 2022 [cit. 2022-03-06]. Čas 26ː49 mmːss. Dostupné online.
- ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu (česky)
- ↑ Jaroslavna: Královna Francie (česky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0.
- PERNOUDOVÁ, Regine. Žena v době katedrál. Praha: Vyšehrad, 2002. 255 s. ISBN 80-7021-544-5.
- TREFFER, Gerd. Die französischen Königinnen : von Bertrada bis Maria Antoinette (8. - 18. Jahrhundert). Regensburg: Pustet, 1996. 322 s. ISBN 3-7917-1530-5. S. 81–83. (německy)
- WOLL, Carsten. Die Königinnen des hochmittelalterlichen Frankreich, 987-1237/38. Stuttgart: F. Steiner, 2002. 321 s. ISBN 3-515-08113-5. (německy)
- LADINSKIJ, Antonin Petrovič. Anna, královna francouzská. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1980. 304 s. Dostupné online. (česky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Kyjevská na Wikimedia Commons
- (německy) Genealogie
| Předchůdce: Matylda Fríská |
|
Královna Západofranské říše Anna Kyjevská 1051–1060 |
|
Nástupce: Berta Holandská |
