Impala
 Impala | |
|---|---|
 Samec impaly | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Čeleď | turovití (Bovidae) |
| Podčeleď | impaly (Aepycerotinae) Gray, 1872 |
| Rod | impala (Aepyceros) Sundevall, 1847 |
| Binomické jméno | |
| Aepyceros melampus Lichtenstein, 1812 | |
 Mapka s rozšířením
A. m. melampus A. m. petersi | |
| Poddruhy | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Impala (Aepyceros melampus - z řeckého αιπος, aipos = vysoký a κερος, ceros = roh + melas = černá a pous = noha) je středně velká africká antilopa. Jde o jediný druh podčeledi Aepycerotinae a rodu Aepyceros.
Popis
Samci impaly váží 45 až 80 kg a jejich výška v kohoutku bývá 80 až 95 cm. Samice je většinou menší a váží 40 až 60 kg. Rohy jsou černé, až 90 cm dlouhé a lyrovitě stočené. Vyskytují se pouze u samců. Hlava je celkově malá, oči poměrně velké a uši úzké a zašpičatělé. Zbarvení impal je převážně rudohnědé, na bocích světle hnědé a na břiše světlé. Na hlavě se od nosu k čelu a mezi ušima táhne černý pruh. Pro impaly jsou charakteristické i 2 černé pruhy na hýždích a černá skvrna na spěnkách. Obě pohlaví se přitom zbarvením nijak neliší.
Rozšíření
Vyskytuje se v savanách na území Keni, Tanzanie, Svazijska, Mosambiku, Namibie, Botswany, Zambie, Zimbabwe, jižní Angoly, severozápadní Jihoafrické republiky a Ugandy. Populace druhu je přitom odhadována na 2 miliony jedinců.[2]
Způsob života
Impaly jsou přizpůsobivé, vždy se však zdržují nedaleko vodních ploch. Živí se převážně travinami a listy stromů. Samice s mláďaty tvoří během období dešťů stáda čítající až 200 kusů. Dospělí samci si obhajují teritoria a stáda samic, která na jejich území vstoupí, začnou bránit od ostatních dospělých samců. Každé ze samic se přitom v případě potřeby snaží zabránit v tom, aby jeho teritorium opustila. Mladí samci jsou ze stád vyhnáni a shlukují se proto do menších mládeneckých skupin.
Březost trvá zpravidla 7 měsíců, samice rodí většinou 1 mládě. Rodící samice opouští stádo a po porodu vytváří s jinými kojícími samicemi menší skupinky. V jedné z nich přitom může být až 20 mláďat, která často nechávají ve skrytu keřů i zcela osamocená, častěji však s dozorem. Mláďata kojí po dobu 4 až 6 měsíců a ke stádu se s nimi opět připojují, až když jsou dostatečně odrostlá. V období sucha samci impal svá teritoria opouští a tvoří společně s jinými skupinami velká smíšená stáda. Impaly se poměrně často projevují hlasitým frkáním. Na vyrušení reagují rychlým útěkem, doprovázeným až 10 m dlouhými a 3 m vysokými skoky,[3] při kterém mohou dosáhnout rychlosti až 90 km/h[4] (podle jiných údajů 80 km/h při běhu na vzdálenost 1500 m[5]). Hlavní hrozbu pro ně představují levharti, gepardi, lvi a psi hyenovití.[6]
Dožívá se 12-15 let.[6]
Poddruhy
Počet poddruhů není ustálen (některé zdroje uvádějí až 6),[7] na základě výsledků mitochondriální DNA analýzy však bývají v současné době uznávány obvykle 2:[8]
- Impala černočelá (Aepyceros melampus petersi)
- Impala jihoafrická (Aepyceros melampus melampus)
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ IUCN SSC Antelope Specialist Group. Aepyceros melampus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/komu-je-nejvic-do-skoku-nejlepsi-skokani-mezi-zviraty
- ↑ Photo de Adoption d'un bébé Impala par une maman Zèbre !! [online]. Safari-photo.org [cit. 2010-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-20. (francouzsky)
- ↑ BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz, 1998-2005. Dostupné online.
- ↑ a b Impala [online]. Switcheroo Zoo [cit. 2010-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-18. (anglicky)
- ↑ HLUŠKA, Tomáš. Impala [online]. BioLib [cit. 2010-08-29]. Dostupné online.
- ↑ LOUISE GRAU NERSTING a PETER ARCTANDER: Phylogeography and conservation of impala and greater kudu. Molecular Ecology (2001) 10 , 711–719 online[nedostupný zdroj]
Literatura
- Zvíře. Redakce David Burnie et al.; překlad Jiří Šmaha. Praha: Euromedia Group, k. s., 2002. ISBN 8024208628.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu impala na Wikimedia Commons
Taxon Aepyceros melampus ve Wikidruzích
- Impala [online]. National Geographic [cit. 2010-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
