| dbo:abstract
|
- Tuisto „dvojče“ je mytický prapředek Germánů, otec Manna „člověka“. Je zmiňován na počátku 2. století v díle Germania římského historika Publia Cornelia Tacita Starobylými písněmi, které jsou jejich jediným prostředkem jak si připomenout minulost, oslavují germáni boha Tuistona, zrozeného ze země. Přisuzují mu syna Manna, praotce a zakladatele jejich národa, a Mannovi zas tři syny, podle nichž se nazývají sídlící nejblíže k Oceánu, ve vnitrozemí a Istaveoni, což jsou všichni ostatní. Někteří tvrdí, vždyť s dávnými časy lze nakládat libovolně, že bylo více božích synů a víc názvů kmenů – Marsové, , Suebové, Vandiliové, to prý jsou pravá starobylá jména. Jméno Tuisto je spojována s výrazem pro číslo „dvě“ či překládáno jako „dvojče“ a připomíná tak jméno prvotního obra Ymiho v severské mytologii, které má snad význam „zdvojený“. Tato jména nejspíše odkazují na hermafroditismus prvotní bytosti, která sama sebou zplodila dalšíbytosti, v Tuistově případě člověka Manna, v případě Ymiho pár hrímthursů – jinovatkových obrů. Na rozdíl od Ymiho prezentovaného v negativním světle však byl Tuisto ctěn jako božstvo. Jaan Puhvel vykládá tři kmeny zrozené z Manna v duchu trojfunkční hypotézy jako tři stavy germánské společnosti. Taktéž považuje považuje vztah otec – syn mezi Tuistem a Mannem za druhotný, původně se mělo jednat o bratry, přičemž druhý zabil prvního a stvořil tak svět. Kromě Ymiho Tuistovo jméno souvisí nejspíše také s římským Remem, védským Jamou a avestánským Džamšídem. (cs)
- Tuisto war laut Tacitus der göttliche Stammvater der Germanen. Der Name Tuisto ist lediglich in Tacitus’ Werk Germania bezeugt: „Celebrant carminibus antiquis (quod unum apud illos memoriae et annalium genus est ) Tuisconem deum Terra editum et filium Mannum originem gentis conditorisque.“ „Als Stammväter und Begründer ihrer Völkerschaft verherrlichen sie [die Germanen] in alten Liedern – der einzigen Art historischer Überlieferung, die es bei ihnen gibt – Tuisto, einen der Erde entsprossenen Gott, und seinen Sohn Mannus.“ – Tacitus: Germania 2,2 Die Handschriften zur Germania bieten eine große Schreibungsvielfalt des Namens; als Hauptvarianten sind Tuistonem und Tuisconem auszumachen. Eine Entscheidung zwischen den beiden Namensformen ist weder von der Überlieferung noch von der Etymologie her möglich. Beide können auf ein Element urgermanisch *twis- „zwei-“ zurückgeführt werden. Bei Tuisconem läge eine Weiterbildung mit dem Suffix urgermanisch *-ka- (urgermanisch *twis-ka- „zweifach“, fortgesetzt in althochdeutsch zwisc, mittelhochdeutsch zwisch, angelsächsisch twisc „zweifach“), bei Tuistonem dagegen eine Weiterbildung mit dem Suffix urgermanisch *-ta- (urgermanisch *twis-ta- „zweiteilig“, fortgesetzt in neuhochdeutsch Zwist, altenglisch tvist „Gabel“, altisländisch tvistr „zweigeteilt“, altisländisch tvistra „trennen“) vor. Wie die Namensform auch anzusetzen ist, in beiden Fällen ist der Name wohl als Zwitter zu verstehen. Der zweigeschlechtliche Tuisto ist ein aus der Erde geborener Gott, wobei man vermutet, dass die Germanen sich diese als Mutter Erde vorstellten. Zweigeschlechtliche Urwesen kommen in der mythologischen Vorstellung häufiger vor. Eine Parallele findet sich etwa in der altnordischen Mythologie in Gestalt des Urriesen Ymir. Tuisto ist sprachlich und bezogen auf seine Funktion eng verwandt mit Tvashtri, dem androgynen altvedischen Schöpfergott. (de)
- Tuisto es un dios que puede ser considerado la divinidad primitiva de las tribus germánicas. Es nombrado en las canciones tradicionales que forman el único registro más antiguo de los Germanos. También hay que destacar que la información que hay de él fue recogida por Tácito en De origine et situ Germanorum. Tuisto está presente en diversas mitologías, siendo recordado más en la germánica, sajona y escandinava, pero todas tienen en común que:
* Nació de la tierra
* Es andrógino
* Fue el primer dios correcto
* Generó solo a un hijo Tuisto es conocido por los escandinavos como Buri, nombrado en la Edda prosaica de Snorri Sturluson, siendo Buri el primer dios de la creación. Para los germánicos y sajones fue el primer dios que existió, él cual nació de la tierra, es decir, Nerthus.Tuisto era visto más como un dios-gigante, el cual concibió a un hijo por sí solo. Este hijo fue Mannus, quien a su vez es padre de tres hijos los cuales son los fundadores de las tres primeras tribus germánicas. Desde este punto se pierde la información sobre Tuisto.
* Datos: Q1402038 (es)
- Tuisto est le premier dieu des Germains, selon Tacite, qui, dans La Germanie, évoque les croyances des peuples germaniques au Ier siècle : « [Les Germains] célèbrent en d'antiques poèmes [...] le dieu Tuisto né de la terre et son fils Mannus ancêtre de leur nation ; ils attribuent à Mannus trois fils, les fondateurs, dont les riverains de l'Océan ont pris leur nom d'Ingaevones, les peuples du centre ceux d'Hermiones, et les autres d'Istaevones. »—Tacite, La Germanie (II), traduction de Jacques Perret La succession père-fils-trois fils évoque celle qui apparaît dans la cosmogonie nordique, avec Búri-Burr-Odin/Vili/Vé. Tuisto a surtout été rapproché du géant Ymir : ce sont des êtres primitifs, et leur nom est comparable, chacun contenant l'idée de dualité. (fr)
- Tuisto adalah leluhur legendaris dari orang-orang Jermanik yang disebutkan dalam Germania (tahun 98 M) karya Tacitus. Tokoh ini tetap menjadi bahan diskusi para sarjana, terutama berfokus pada hubungan etimologis dan perbandingan dengan mitologi Jermanik (sebagian Nordik) di masa berikutnya. (in)
- According to Tacitus's Germania (AD 98), Tuisto (or Tuisco) is the legendary divine ancestor of the Germanic peoples. The figure remains the subject of some scholarly discussion, largely focused upon etymological connections and comparisons to figures in later (particularly Norse) Germanic mythology. (en)
- Tuisto (o Tuisco) è il progenitore divino delle tribù germaniche elencate da Tacito nel De origine et situ Germanorum, scritto nel 98. Questa figura resta oggetto tra alcuni studiosi di discussione, focalizzata sui collegamenti etimologici e sul paragone con altre figure cronologicamente posteriori della mitologia germanica (in particolare con la mitologia norrena). (it)
- Tuïsto wordt door Tacitus in zijn Germania beschreven als oergod van de Germanen. Dit is tevens de enige vermelding uit de oudheid van deze god. (nl)
- トゥイストー（またはトゥイスト。Tuisto)、もしくはトゥイスコー(Tuisco) は、タキトゥスの『ゲルマーニア』第2章で「すべてのゲルマン民族の祖先」として紹介される神の名である。 より広義のにおいて、トゥイストーはインド神話またはヴェーダ神話の神トヴァシュトリと同一視される。 (ja)
- Tuiston lub Tuisto – według Germanii rzymskiego historyka Tacyta germański bóg: zrodzony z ziemi. Przypisywano mu syna : twórcę i założyciela ludu, który z kolei miał być ojcem trzech innych bogów: , i od których imion mają pochodzić nazwy następujących szczepów germańskich:
* Ingewonów (mieszkający najbliżej Oceanu),
* Hermionów (środkowych okolic),
* Istewonów (pozostali). Obok wyżej wymienionych bóstw Tacyt dalej pisze, że Germanie najbardziej czczą Merkurego któremu składają ofiary z ludzi, Marsa i Herkulesa, a niektóre plemiona boginię Nerthus (Matkę Ziemię), Izydę oraz Kastora i Polluksa określanych przez nich mianem - Alkowie. Bóstwom tym nie budowano świątyń ani nie robiono podobizn ludzkich; za miejsca kultu służyły święte gaje i dąbrowy. Powszechne były wróżby losowe, z głosów i lotów ptaków a zwłaszcza z zachowań specjalnie hodowanych świętych koni nie skalanych żadną pracą. Obecnie większość badaczy uważa że pod imieniem Tuistona kryje się bóstwo będące odpowiednikiem skandynawskiego Tyra, a według innych olbrzyma Ymira. (pl)
- Туисто (иногда Туиско; Tuisto, Tuisco) — персонаж германской мифологии, упоминаемый в «Германии» Тацита. По сообщению Тацита, Туисто считался божественным прародителем германцев. (ru)
- 图伊斯托（Tuisto）是古罗马历史学家塔西佗的《日耳曼尼亚志》中记载的日耳曼人的神话祖先，由大地孕育而生，图伊斯托有儿子，曼努斯有三个儿子，其子孙分别被命名为、厄尔密诺内斯人、伊斯泰沃人，定居于日耳曼尼亚地区。 (zh)
|
| rdfs:comment
|
- Tuisto adalah leluhur legendaris dari orang-orang Jermanik yang disebutkan dalam Germania (tahun 98 M) karya Tacitus. Tokoh ini tetap menjadi bahan diskusi para sarjana, terutama berfokus pada hubungan etimologis dan perbandingan dengan mitologi Jermanik (sebagian Nordik) di masa berikutnya. (in)
- According to Tacitus's Germania (AD 98), Tuisto (or Tuisco) is the legendary divine ancestor of the Germanic peoples. The figure remains the subject of some scholarly discussion, largely focused upon etymological connections and comparisons to figures in later (particularly Norse) Germanic mythology. (en)
- Tuisto (o Tuisco) è il progenitore divino delle tribù germaniche elencate da Tacito nel De origine et situ Germanorum, scritto nel 98. Questa figura resta oggetto tra alcuni studiosi di discussione, focalizzata sui collegamenti etimologici e sul paragone con altre figure cronologicamente posteriori della mitologia germanica (in particolare con la mitologia norrena). (it)
- Tuïsto wordt door Tacitus in zijn Germania beschreven als oergod van de Germanen. Dit is tevens de enige vermelding uit de oudheid van deze god. (nl)
- トゥイストー（またはトゥイスト。Tuisto)、もしくはトゥイスコー(Tuisco) は、タキトゥスの『ゲルマーニア』第2章で「すべてのゲルマン民族の祖先」として紹介される神の名である。 より広義のにおいて、トゥイストーはインド神話またはヴェーダ神話の神トヴァシュトリと同一視される。 (ja)
- Туисто (иногда Туиско; Tuisto, Tuisco) — персонаж германской мифологии, упоминаемый в «Германии» Тацита. По сообщению Тацита, Туисто считался божественным прародителем германцев. (ru)
- 图伊斯托（Tuisto）是古罗马历史学家塔西佗的《日耳曼尼亚志》中记载的日耳曼人的神话祖先，由大地孕育而生，图伊斯托有儿子，曼努斯有三个儿子，其子孙分别被命名为、厄尔密诺内斯人、伊斯泰沃人，定居于日耳曼尼亚地区。 (zh)
- Tuisto „dvojče“ je mytický prapředek Germánů, otec Manna „člověka“. Je zmiňován na počátku 2. století v díle Germania římského historika Publia Cornelia Tacita Starobylými písněmi, které jsou jejich jediným prostředkem jak si připomenout minulost, oslavují germáni boha Tuistona, zrozeného ze země. Přisuzují mu syna Manna, praotce a zakladatele jejich národa, a Mannovi zas tři syny, podle nichž se nazývají sídlící nejblíže k Oceánu, ve vnitrozemí a Istaveoni, což jsou všichni ostatní. Někteří tvrdí, vždyť s dávnými časy lze nakládat libovolně, že bylo více božích synů a víc názvů kmenů – Marsové, , Suebové, Vandiliové, to prý jsou pravá starobylá jména. (cs)
- Tuisto war laut Tacitus der göttliche Stammvater der Germanen. Der Name Tuisto ist lediglich in Tacitus’ Werk Germania bezeugt: „Celebrant carminibus antiquis (quod unum apud illos memoriae et annalium genus est ) Tuisconem deum Terra editum et filium Mannum originem gentis conditorisque.“ „Als Stammväter und Begründer ihrer Völkerschaft verherrlichen sie [die Germanen] in alten Liedern – der einzigen Art historischer Überlieferung, die es bei ihnen gibt – Tuisto, einen der Erde entsprossenen Gott, und seinen Sohn Mannus.“ – Tacitus: Germania 2,2 (de)
- Tuisto es un dios que puede ser considerado la divinidad primitiva de las tribus germánicas. Es nombrado en las canciones tradicionales que forman el único registro más antiguo de los Germanos. También hay que destacar que la información que hay de él fue recogida por Tácito en De origine et situ Germanorum. Tuisto está presente en diversas mitologías, siendo recordado más en la germánica, sajona y escandinava, pero todas tienen en común que:
* Nació de la tierra
* Es andrógino
* Fue el primer dios correcto
* Generó solo a un hijo
* Datos: Q1402038 (es)
- Tuisto est le premier dieu des Germains, selon Tacite, qui, dans La Germanie, évoque les croyances des peuples germaniques au Ier siècle : « [Les Germains] célèbrent en d'antiques poèmes [...] le dieu Tuisto né de la terre et son fils Mannus ancêtre de leur nation ; ils attribuent à Mannus trois fils, les fondateurs, dont les riverains de l'Océan ont pris leur nom d'Ingaevones, les peuples du centre ceux d'Hermiones, et les autres d'Istaevones. »—Tacite, La Germanie (II), traduction de Jacques Perret (fr)
- Tuiston lub Tuisto – według Germanii rzymskiego historyka Tacyta germański bóg: zrodzony z ziemi. Przypisywano mu syna : twórcę i założyciela ludu, który z kolei miał być ojcem trzech innych bogów: , i od których imion mają pochodzić nazwy następujących szczepów germańskich:
* Ingewonów (mieszkający najbliżej Oceanu),
* Hermionów (środkowych okolic),
* Istewonów (pozostali). Obecnie większość badaczy uważa że pod imieniem Tuistona kryje się bóstwo będące odpowiednikiem skandynawskiego Tyra, a według innych olbrzyma Ymira. (pl)
|