konec

• IPA: /kɔnɛts/
• Geluid:  konec    (hulp, bestand)

• ko·nec

• Afgeleid van het Proto-Slavische *konьcь

konec monbezield

1. einde; het achterste gedeelte

   «Konec věty zanikl v hlasitém potlesku.»

   Het einde van de zin verdween in een luid applaus.

2. einde; een fase van een proces, waarna geen andere fase meer is; een tijd waarin iets ophoudt

   «Je konec prázdnin a jako každý rok čeká několik tisíc prvňáčků na svůj první školní den.»

   Het is het einde van de vakantie en zoals elk jaar wachten duizenden eerste klassers op hun eerste schooldag.

3. (figuurlijk) hoek; regio

   «Sešli se tu lidé ze všech konců světa.»

   Mensen kwamen hier uit alle hoeken van de wereld.

1. –
2. padla v, ukončení o, zakončení o, závěr monbezield
3. –

1. začátek monbezield
2. začátek monbezield
3. –

• konec roku monbezield – jaareinde
• konec světa monbezield – het einde van de wereld
• konec života monbezield – levenseinde

• být v koncích
• být někomu konec
• konec konců
• od začátku do konce
• tahat za kratší konec

• Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
• Slovník spisovného jazyka českého - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
• Příruční slovník jazyka českého - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch)
• Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta - Ústav pro jazyk český AV ČR (Tsjechisch / Duits)