Maleschau
| |||||
| Motto: žádné | |||||
| Národní Hymna: žádná | |||||
| Status | Hrdá a nezávislá oblast mimo rámec Česka, Moravska a Slezska | ||||
| Jazyk | Malešovština, Qnolshta kopranii, z milosti Ratkovy trpěna Čeština a Hantec | ||||
| Hlavní město | Malešov | ||||
| Vláda | Pevné ruky | ||||
| Politický systém | protektorskocísařská monokracie s prvky bigbeatu | ||||
| Vůdce |  | ||||
| Ustanovení | z vůle Maleschauführera v předvečer zrození Boha jediného | ||||
| Měna | Českokoruna, Morgoš | ||||
| Náboženství | cyrilometodějské, pravoslavné, římskokatolické, novopohanské, šamanistické | ||||
| Spojenci | Tento stát uzavřel spojenectví s těmito zeměmi: | ||||
Maleschau, (česky Malešov, moravistánsky Maléschou, maďarsky Bédnyrozderbéme) jest polovojenský distrikt, který se rozkládá jižně od Kutné Hory. Zahrnuje území Malešova, Maxovny, Bykáně a vodní nádrže Vrchlice. Führeruje tam slavný Ratko Fencelić, původem moravský Chorvat. Jeho milostivou snahou je odtržení této oblasti od takzvaného státu Česká republika, který tyranizuje svojí krutovládou statečný lid Maleschau, Moravy a Slezska. Sám velký Ratko chystá po brzkém prohlášení svrchovanosti anexi několika strategických částí okresu Kutná Hora. Tato naprosto pochopitelná samozřejmost zajistí maximální bezpečnost Maleschau vůči nepřátelskému chování agresorů z řad žoldáckých komand takzvaného státu Česká republika ovládaného byrokratickými úředníky bruselského imperialistického uskupení se směšným a vychytrale nevinným názvem Evropská unie.
Historie vzniku[editovat | editovat zdroj]
V daleké zemi za zelenými horami, které věnčí staroslavnou Maleschau, bydlel muž, fűhrer a lech slavný, jenž se svými se nepohodl. Byl se dopustil mužebojstva, a věda dobře, že platí právo „Dnes mně, zítra tobě“, položil si na plece dědky, a pojav s sebou družinu svou a dobytek cizí, klestil si cestu skrze nekonečné lesy. Když byli dlouhou chůzí nohy své utrmáceli a žádostivi byli konce své pouti, zastavili se pod Kaňkem, vysokou horou, z jejíž blan možný byl rozhled po okolí daleko. Vůdce vystoupil na ni se svými druhy, a poohlédnuv se po okolí, jež se mu patrně zalíbilo, takto promluvil: „Ó druhové, kteří jste se mnou těžce strádali a trpěli v lesích, plesejte se mnou hlasitě. Zrakoma svýma vystihuji daleko žírný tento kraj. Ano, toť jest ta země, naše vlast a krajina, která oplývá hojností zvěřě i chmele, jakož vínem a sladkým medem.“
Ratko Fencelić[editovat | editovat zdroj]
Slavný mocipán Maleschaudorfu Radek Fencl (v Němcích známý jako Radhek Venzel, v Chorvatech jako Ratko Fencelić a na Slovači zase jako velkobača Rado Fencil) je již dlouhá desetiletí, ba i staletí, obávanou postavou všech vojevůdců. Původně se považoval za léčitele a křesťanského věrozvěsta, ale on a jeho druhové se často vydávali do bojů s mocichtivým proletariátem a majetnickou buržoázií. Po jedné hospodské rvačce Ratko promluvil ke svým věrným: „Ó druhové moji, pohleďte na tu naši krásnou zem Maleschau a jak ji pražáci a turisti z ciziny hyzdí odpadky a zamořují svým smrdutým dechem. Protož já pravím, že vezmeme si zbraně své a půjdeme proti nepřátelům země naší. Ukážme jim, že tu nejsou vítáni. Vyrobte velký kříž, za nímž půjdeme všichni svorni do boje.“ Po několika dnech se führer setkal se svými druhy a před nimi pronesl krátkou formuli: „Ať nemají pomoci od Ježíše ani od Peruna, ať se nazaštítí štíty svými a pohubeni budou zbraněmi našich árijských bojovníků, i ať budou našimi otroky v tomto čase i budoucím.“ Tehdy se Ratkova armáda v počtu osmi lidí, hrdých árijců bojujících za slavné Maleschau kterou Ratko pojmenoval jako Lidová milice (Volksmiliz), odebrala do vietnamské tržnice, kde se zmohla jen na pár nadávek a vulgarit. Poté se její členové vrátili do hospody, kde Ratko slavnostně prohlásil: „Ó moji drazí spolubojovníci, jsem převelice šťasten, že jsem se mohl účastnit této bitvy slavné. Prozřetelnost si vybrala nás, abychom zvrátili běh dějin. Radujme se, neboť jsme vykonavateli vůle Boží a protož nikdy neprohrajem. Ať žije slavné Maleschau!“
O dobytí pelešivého a zlořádného hnízda Kutnohorských[editovat | editovat zdroj]
Brzy šla pověst lichá, že Ratko všudy drancuje a mužstvo beře na vojnu aneb aspoň na vojenskou robotu; a tu zdvihaly se rodiny ze vsí kutnohorských; bohatší vezli svršky své nuzné na trakařích, kdežto ubožejší sousedé jejich nesli ranečky, vedouce na provázku kravku, kozu neb veselého psíka.
Deputace kutnohorská přikročivši k malešovskému vůdci s poklonou, prosila ho za ušetření města. Zvědav, že most vrchlický není strhán, pravil: „To jest štěstí vaše!“ pak žádal náležité opatření svého lidu a slíbil zachovati přísnou kázeň vojenskou; zároveň však pustil pohrůžku, jestliže tam nalezne vojsko republikové, dá město z Kaňku rozstříleti.
Největší průchod vojska viděli Kutnohorští 15. srpna v den sváteční ráno ve výročí 6398. zrození Páně. Tehdáž ubíral se městem bez zastávky veliký bykáňský sbor gardy malešovské, pěší a jízdný, s hlučnými sbory trubačů, s děly, zavazadly a měděnými pontony na vozích; byl to lid mladý a urostlý, který v náladě bujné, ubíraje se ulicí pražskou, pitvornými posuňky a pokřiky „Hep, hep! Hier ist die Jüdenjasse!“ diváky židovské urážel.