Karel Kotrba (sochař)

Vyučil se v letech 1912–1913 jako štukatér a docházel na večerní kurzy modelování na Uměleckoprůmyslové škole. Za první světové války byl zajat. Domů se vrátil v roce 1919 jako francouzský legionář.^[1] V letech 1919–1923 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v medailérské škole prof. Otakara Španiela. V letech 1927–1928 byl na studijní cestě v Paříži.

Na počátku 20. let spolu s Pravoslavem Kotíkem a spolužáky Karlem Holanem a Miloslavem Holým vstoupil do Umělecké Besedy. Po pěti letech strávených v Umělecké Besedě se ocitli ve střetu s konzervativnějším křídlem spolku, který se vystupňoval na přelomu let 1924–25. Po té přešli do SVU Mánes, kde naopak působili jako tradicionalisté a po konfliktu byli roku 1930 vyloučeni.^[2]

V letech 1925–27 pod svými jmény uspořádali tři výstavy. Název Sociální skupina Ho-Ho-Ko-Ko vznikl až dodatečně, podle sborníku, který připravoval estetik Bohumil Markalous (nerealizován).

Karel Kotrba vystavoval v zahraničí v československých expozicích na Bienále v Benátkách (1930, 1936), ve Vídni (1934), Bruselu (1935) a Stockholmu (1936).

Zemřel ve Slapech 11. srpna 1938^[3] ve věku 45 let. Jeho díla z pozůstalosti byla uložena v depozitáři Středočeské galerie a roku 2008 převedena darovací smlouvou do majetku GASK.^[4]

• 1923–1924 Umělecká beseda
• 1924–1927 Sociální skupina Ho-Ho-Ko-Ko
• 1927–1930 Spolek výtvarných umělců Mánes
• 1930–1932 Spolek výtvarných umělců Myslbek
• 1934–1938 Jednota umělců výtvarných

• 1939 Cena České akademie věd a umění (in memoriam)

 

Do jeho tvorby se promítaly zkušenosti z války i život na předměstí v pražských Holešovicích. Citlivost k sociálním otázkám se u něj projevuje ve zvolených námětech i ve stylu sochařského díla, které je zařazováno do proudu sociálního umění 20. let.

Památník národního osvobození v Plzni, kde byl spoluautorem sousoší, měl pohnuté osudy. Byl slavnostně odhalen 28. října 1928 k 10. výročí založení Československa, za války 25. června 1940 byl odstraněn ale zachován, 28. října 1945 znovuodhalen, 1. června 1953 odstraněn a následně zničen komunistickým režimem. 28. října 1991 byla odhalena socha Masaryka a 1. června 1999 celá replika sousoší.^[5]

• alegorický reliéf Návrat, Průmysl, Obchod, Legiocentro (záložna), Myslíkova, Praha
• 1927 Dívčí akt, kašna na výstavišti, Mladá Boleslav ^[6]
• 1928 Památník národního osvobození v Plzni (se sochařem Jaroslavem Hruškou), obnoven 1999
• 1929 spolupráce s Otakarem Španielem na realizaci Brunnerova návrhu hlavních vrat Katedrály sv. Víta
• pamětní deska Otokara Březiny, Počátky
• 1938 socha Genia pro památník Osvobození v Praze na Vítkově (zničeno za války, pak znovu odlito)

• 1918 Portrét Johany Sudkové, GMU v Roudnici
• 1922 Podobizna Karla Holana, GVU Cheb
• 1924 Podobizna Miloslava Holého, kolorováno M. Holým, OG v Liberci
• 1924 Podobizna mladé ženy, GASK
• 1925 Chůva, GASK
• 1927 Matka s dítětem, VČG Pardubice
• 1927 Alegorie obchodu, SGVU v Litoměřicích
• 1928 Podobizna Františka Kupky, Národní galerie
• 1929 Podobizna Bedřicha Piskače, GVU Cheb
• 1930 Torso, GVU v Ostravě
• 1932 Ženský akt, GASK
• 1937 Návrh pomníku Jaroslava Vrchlického, GASK
• 1938 Genius zvěstování svobody, GASK
• 1938 busta Jaroslav Kvapil, Národní divadlo v Praze ^[7]
• další portréty: Otokar Březina, Pravoslav Kotík, Jan Neruda, Vratislav Nechleba, prof. V. V. Štech, Otakar Zich, Bohuš Zakopal
• Znak hlavního města Prahy

• Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (dříve České muzeum výtvarných umění v Praze)
• Galerie hlavního města Prahy
• Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
• Galerie výtvarného umění v Chebu
• Galerie výtvarného umění v Ostravě
• Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
• Moravská galerie v Brně
• Národní galerie v Praze
• Památník národního osvobození, Praha
• Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
• Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha
• Východočeská galerie v Pardubicích

•  
  podobizna Karla Holana (bronz, 1922)
•  
  podobizna Karla Holana (kolorovaná sádra, 1922)
•  
  stojící akt
•  
  zpěvačka, (bronz, 1932)
•  
  karikatura muže s tabákem (kresba tužkou)
•  
  návrat (reliéf na Legiocentru v Myslíkově ul. v Praze

• Karel Kotrba 1893–1938: Sochařské dílo, 1973, Soukupová Věra, kat. 12 s., Galerie Václava Špály, Praha
• Karel Kotrba: Sochy, 1979, Kozák Jiří, kat. 16 s., Galerie výtvarného umění v Chebu
• Sochy Karel Kotrba, Josef Multrus obrazy, 1985, Soukupová V, kat. 18 s., Středočeská galerie v Praze

• Kovárna František, Karel Kotrba (74s.), Jednota umělců výtvarných v Praze, 1939
• Dr. Prokop T.: Nový slovník československých výtvarných umělců I. Díl, Praha 1947, s. 539–540
• Wittlich Petr, České sochařství ve XX. století: 1890–1945, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1978
• Benešová Z., Straková P., Busty v Národním divadle, Národní divadlo 2010, ISBN 978-80-7258-331-7

• Čapek Josef, Výstava obrazů a soch Karla Holana a Karla Kotrby v Topičově Saloně, Lidové noviny, 44,50,1936/01/29,9-9
• Rouček Rudolf, Sochař Karel Kotrba, Výtvarné umění, 9,6,1959/10/10,245-250

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Kotrba na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Kotrba (sochař)
• BcA. Martin Parobek, DVA PŘÍPADY RESTAUROVÁNÍ SOCHAŘSKÝCH DĚL ZE SÁDRY, diplomová práce, Fak. restaurování, Univerzita Pardubice 2011
• Karel Kotrba v informačním systému abART
• Sochařství: Karel Kotrba
• ProMus: Kotrba Karel