Formule 1 v roce 1951

Rok 1951 byl ve znamení expanze, která se projevuje vzápětí přidáním dalšího závodu do seriálu mistrovství světa. V předešlé sezóně zcela dominovala milánská značka Alfa Romeo a i pro tento rok jí zůstaly všechny trumfy; nejrychlejší monopost (310 km/h), trojice špičkových jezdců (Farina, Fangio a Sanesi) a především maximální podpora milánské fabriky. Přesto Alfě Romeo vyrostl více než zdatný soupeř. Enzo Ferrari, který ve spolupráci s Ing. Aurelio Lampredim, nasadil nové vozy s motorem o objemu 4500cm³ bez kompresoru. Model označen jako 375, pilotovali Ascari, Villoresi a Taruffi, byl nepatrně pomalejší než Alfy, ale daleko méně žíznivý, což mu umožňovalo odjet celý závod bez zastávky v boxu.

Sezónu zahájil závod na okruhu ve švýcarském Bernu, a jak se dalo předpokládat dominovala mu Alfetta 159 s Juanem Manuelem Fangiem. Jistým překvapením bylo druhé místo Piera Taruffiho, který odsunul ostatní Alfy za sebe. Dalším podnikem mistrovství světa bylo 500 mil v Indianapolis, kterého se Evropané neúčastnili, a tak se do statistik jako vítěz zapsal Lee Wallard na voze Kurtis Kraft. Mezitím se v Evropě nejrychlejší vozy přemístily do belgického Spa, a znovu se s napětím čekalo jak dopadne souboj Alfa Romeo – Ferrari. Tentokrát to pro Alfu nebylo tak jednoznačné, zvítězil sice Nino Farina, ale Fangio byl až devátý a Sanesi odstoupil. Ascari a Villoresi na Ferrari, druhým respektive třetím místem, potvrdily stoupající formu vozů. Obdobný scénář má i Velká cena Francie, tentokrát se ve vítězném voze dělí o body Fangio s Fagiolim. Další místa patří Ferrari a je viditelné, že jezdcům Alfy dělá čím dál větší potíže udržet vozy ve vedení. Konečně přichází první vítězství pro stáj se vzpínajícím se koníkem, píše se 14. červenec 1951 a jsme na místě, kde se před rokem začala psát historie formule 1, v Silverstone. Je to vůbec poprvé co závod formule 1 nevyhrála Alfa Romeo (pokud nepočítáme 500 mil). Argentinec González, bývalý řidič městských autobusů a poslední příchozí do týmu Ferrari, dokázal jako první porazit Alfy. Následující Grand Prix Německa nahradila v kalendáři Velkou cenu v Monte Carlu a je to po dlouhých dvaceti letech co se vozy formule 1 vrátily do Německa na okruh 23 km dlouhý. Ascari na Ferrari dokázal, že výsledek z předešlé Velké ceny nebyl náhodný. Úspěch si zopakoval i v předposledním závodě sezóny, kterým byla Monza. A tak se o mistru světa muselo rozhodnout až ve Španělsku v nově zařazeném závodě, který tak rozšířil počet závodů z dosavadních sedmi na osm. Favoritem byly vozy Ferrari, ale právě v posledním závodě se k nim štěstí obrátilo zády. Zvítězil Fangio na Alfě a stal se tak poprvé mistrem světa.

Vedení továrny Alfy Romeo dospělo k závěru, že koncepčně 13 let staré vozy nebudou dále schopny konkurovat, a protože na vývoj nového vozu nebyly vyčleněny finance, spokojilo se se ziskem druhého titulu a rozhodlo v další závodní činnosti nepokračovat. Tak roku 1951 končí legenda jménem Alfa Romeo v závodech Grand Prix, a než se znovu vrátí, uplyne ještě hodně času.

• Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
  • 1. místo – 8 bodů
  • 2. místo – 6 bodů
  • 3. místo – 4 body
  • 4. místo – 3 body
  • 5. místo – 2 body
  • 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
• Do konečné klasifikace se započítávají pouze 4 nejlepší výsledky z 8 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.
• Technika – motor 1500 cm³ s přeplňováním nebo 4500 cm³ bez přeplňování.
• Hmotnost – hmotnostní limit nebyl stanoven

Datum	Grand Prix	Náhled	Akce	Jezdec	Vůz	Stav MS
8. GP 27. květen	Švýcarsko Bremgarten (Výsledky)		Závod	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo 159	Juan Manuel Fangio
			Kolo	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo 159
			Pole	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo 159
9. GP 30. květen	Indy 500 Indianapolis (Výsledky)		Závod	Lee Wallard	Kurtis Kraft
			Kolo	Lee Wallard	Kurtis Kraft
			Pole	Duke Nalon	Kurtis Kraft
10. GP 17. červen	Belgie Spa-Francorchamps (Výsledky)		Závod	Giuseppe Farina	Alfa Romeo 159	Giuseppe Farina
			Kolo	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo 159
			Pole	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo 159
11. GP 1. červenec	Francie Remeš (Výsledky)		Závod	Fangio/  Fagioli	Alfa Romeo 159	Juan Manuel Fangio
			Kolo	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo 159
			Pole	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo 159
12. GP 14. červenec	Velká Británie Silverstone (Výsledky)		Závod	Jose Froilan Gonzalez	Ferrari 375
			Kolo	Giuseppe Farina	Alfa Romeo 159
			Pole	Jose Froilan Gonzalez	Ferrari 375
13. GP 29. červenec	Německa Nürburgring (Výsledky)		Závod	Alberto Ascari	Ferrari 375
			Kolo	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo 159
			Pole	Alberto Ascari	Ferrari 375
14. GP 16. září	Itálie Monza (Výsledky)		Závod	Alberto Ascari	Ferrari 375
			Kolo	Giuseppe Farina	Alfa Romeo 159
			Pole	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo 159
15. GP 28. říjen	Španělsko Pedralbes (Výsledky)		Závod	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo 159
			Kolo	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo 159
			Pole	Alberto Ascari	Ferrari 375

První závod druhého ročníku seriálu Formule 1 byl pořádán na okruhu Bremgarten, poblíž hlavního města Bern. Nebezpečný okruh tvořily tříproudé veřené silnice. Závod se pořádal v dobu, kdy se měla jet Velká cena Monaka, která ale tento rok účast v kalendáři vynechala. V kvalifikaci přesvědčivě dominoval Fangio, který druhému Farinovi nadělil téměř 2 sekundy. Závod odstartoval za deště a stromy sklánějící se nad trať ji dělali ještě mnohem nebezpečnější. Bezchybný Fangio si i přes to dojel pro vítězství před Taruffim z Ferrari a Farinou.

Závod na 500 mil v Indianapolisu se konal už 3 dny po Velké ceně Švýcarska. Zvítězil Lee Wallard ve voze Kurtis Kraft-Offenhauser zatím co vedl 159 kol z celkových 200. Druhý skončil Mike Nazaruk a třetí příčku sdílel Manny Ayulo a Jack McGrath.

Nejrychleší okruh roku v belgickém Spa opanoval Nino Farina poté, co z druhé příčky na startovním roštu předjel Fangia a s téměř 3 minutovým náskokem na Alberta Ascariho získal svou jedinou výhru této sezóny. Na třetím místě dovezl své Ferrari Luigi Villoresi. Grand Prix se účastnílo pouze 13 jezdců, protože rychlá a velmi nebezpečná trať Spa-Francorschamps naháněl většině jezdců strach.

Po nevydařeném závodě v Belgii si Juan Manuel Fangio napravil chuť na francouzském okruhu Reims-Gueux. Fangio odstartoval do závodu z pole position, ale hned z kraje se propadl hlouběji do pole a až v 52. kole ze 77 se vrátil do čela a dojel na prvním místě i s nejrychlejším kolem poté, co vyměnil svůj porouchaný vůz za Fagioliho. Druhé místo si rozdělil Jose Froilán González a Alberto Ascari, kteří udělali to stejné co Fangio s Fagiolim a třetí dojel Luigi Villoresi.

Závod na bývalém letišti v Silverstone vyhrál argentinský jezdec, ale tentoktát jím byl González jezdící pro Ferrari. Získal před svým krajanem Fangiem pole position a v závodě se projevil, sice velmi výkonný, ale extrémě nehospodárný motor Alfy Romeo se spotřebou litr na 0.64 kilometru, což zavinilo že Fangio i Farina museli zastavit natankovat dvakrát, zatím co González ve Ferrari pouze jednou. Toto vítězství znamenalo historicky první pro tým Scuderia Ferrari, který se postupem času stal tím vůbec nejúspěšnějším ve Formuli 1.

23 kilometrů skrz klikaté cesty německé trati Nürburgring, se ukázali jako nejvíce podnoucí vozům Ferrari, poté, co poprvé získali první řadu v kvalifikaci sami pro sebe s Albertem Ascarim před Gonzálesem. Nino Farina se rychel ze začátku dostal do vedení, ale jeho vůz čelil problémům s přehříváním a následně byl nucen odstoupit. Fangiova převodovka zase ztratila 1. a 2. ze čtyř převodů a tak ho Ascari v boxech předjel a získal své první vítězství ve Formuli 1.

Monza, neboli "Chrám rychlost", jak se jí často přezdívá mohla Fangiovi s předstihem zajistit Pohár jezdců a po kvalifikaci ve které získal pole position tomu také vše nasvědčovalo, jenže v průběhu závodu se na jeho voze projevily problémy s motorem a byl nucen odstoupit. Další vlajkový jezdec Alfy Romeo Nino Farina v průběhu závodu převzal vůz Felice Bonetta, který měl však proraženou palovovou nádrž a po dvou nucených zastávkách pro dotankování skončil až na 3. místě za vítězem Albertem Ascarim a Josém Froilánem Gonzálesem. Po tomto závodě se Ascari dotáhl za Fangia na rozdíl 2 bodů a do posledního závodu ve Španělsku se jelo o všechno.

Bitvu mezi Fangiem a Asacarim, do které se ještě při velké dávce štěstí mohl zapojit González, měl rozhodnout okruh v Barceloně, Pedralbes. Okruh v minulosti hostil pouze závody Penya Rhin. V kvalifikaci rozdílem 1.68 sekundy zvítězil Ascari před Fangiem. Ve čtvrtém kole převzal Fangio vedoucí pozici od Ascariho a poté, co pneumatiky Ferrari začaly rychle odcházet (tým zvolil menší kola než klasicky), Fangio už byl 2 kola napřed a přesvědčivě zvítězil s Gonzálesem na druhém a Farinou na třetím místě. Fangio získal první ze svých pěti šampionátů Formule 1.

*	Jezdec	SUI	500	BEL	FRA	GBR	GER	ITA	ESP	b.
1	Juan Manuel Fangio	1*		9*	1*† / 11†	2	2*	Ret	1*	31 (37)
2	Alberto Ascari	6		2	2†	Ret	1	1	4	25 (28)
3	José Froilán González	Ret			2†	1	3	2	2	24 (27)
4	Nino Farina	3		1	5	Ret*	Ret	3† / Ret*	3	19 (22)
5	Luigi Villoresi	Ret		3	3	3	4	4	Ret	15 (18)
6	Piero Taruffi	2		Ret			5	5	Ret	10
7	Lee Wallard		1*							9
8	Felice Bonetto					4	Ret	3†	5	7
9	Mike Nazaruk		2							6
10	Reg Parnell				4	5		DNS		5
11	Luigi Fagioli				1† / 11†					4
12	Consalvo Sanesi	4		Ret	10	6				3
13	Louis Rosier	9		4	Ret	10	8	7	7	3
14	Andy Linden		4							3
15	Manny Ayulo		3†							2
16	Jack McGrath		3†							2
17	Toulo de Graffenried	5			Ret		Ret	Ret	6	2
18	Yves Giraud-Cabantous	Ret		5	7		Ret	8	Ret	2
19	Bobby Ball		5							2
20	Louis Chiron	7		Ret	6	Ret	Ret	Ret	Ret	0
21	Rudi Fischer	11					6			0
22	André Simon				Ret		Ret	6	Ret	0
23	Henry Banks		6							0
24	André Pilette			6						0
25	Robert Manzon				Ret		7	Ret	9	0
26	Johnny Claes	13		7	Ret	13	11	Ret	Ret	0
27	Carl Forberg		7							0
28	Peter Walker					7				0
29	Pierre Levegh			8			9	Ret		0
30	Philippe Étancelin	10		Ret	Ret		Ret		8	0
31	Stirling Moss	8								0
32	Duane Carter		8							0
33	Eugène Chaboud				8					0
34	Brian Shawe Taylor					8				0
35	Guy Mairesse	14			9					0
36	Peter Whitehead	Ret			Ret	9		Ret		0
37	Franco Rol							9		0
38	Jacques Swaters						10	Ret		0
39	Paco Godia								10	0
40	Bob Gerard					11				0
41	Harry Schell	12			Ret					0
42	Duncan Hamilton					12	Ret			0
—	Maurice Trintignant				Ret		Ret	Ret	Ret	0
—	Henri Louveau	Ret								0
—	George Abecassis	Ret								0
—	Peter Hirt	Ret								0
—	Tony Bettenhausen		Ret							0
—	Duke Nalon		Ret							0
—	Gene Force		Ret							0
—	Sam Hanks		Ret							0
—	Bill Schindler		Ret							0
—	Mauri Rose		Ret							0
—	Walt Faulkner		Ret							0
—	Jimmy Davies		Ret							0
—	Fred Agabashian		Ret							0
—	Carl Scarborough		Ret							0
—	Bill Mackey		Ret							0
—	Chuck Stevenson		Ret							0
—	Johnnie Parsons		Ret							0
—	Cecil Green		Ret							0
—	Troy Ruttman		Ret							0
—	Duke Dinsmore		Ret							0
—	Chet Miller		Ret							0
—	Walt Brown		Ret							0
—	Rodger Ward		Ret							0
—	Cliff Griffith		Ret							0
—	Bill Vukovich		Ret							0
—	George Connor		Ret							0
—	Mack Hellings		Ret							0
—	Joe James		Ret							0
—	Johnny McDowell		Ret							0
—	Aldo Gordini				Ret					0
—	Onofre Marimón				Ret					0
—	Joe Kelly					Ret				0
—	Philip Fotheringham-Parker					Ret				0
—	David Murray					Ret				0
—	John James					Ret				0
—	Paul Pietsch						Ret			0
—	Toni Branca						Ret			0
—	Chico Landi							Ret		0
—	Georges Grignard								Ret	0
—	Prince Bira								Ret	0
—	Ken Richardson							DNS		0
*	Jezdec	SUI	500	BEL	FRA	GBR	GER	ITA	ESP	b.

Pohár konstruktérů se oficiálně pořádá od roku 1958

• Historie Formule 1

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1951 na Wikimedia Commons