[go: up one dir, main page]
Wikipedie

Anna Kyjevská

dcera Jaroslava Moudrého, francouzská královna

Anna Kyjevská (ukrajinský Анна Ярославна / Anna Jaroslavna, francouzsky Anne de Kiev, 1024 ?– 1075/1089) byla dcera kyjevského knížete Jaroslava I. a Ingegerdy Švédské, po sňatku s Jindřichem I. byla francouzskou královnou.

Anna Kyjevská
Portrét
Malba Anny Kyjevské
Narození1024 ?
Úmrtí1075/1089
PohřbenaKlášter Villiers
ManželéJindřich I. Francouzský
Rudolf IV. z Vexinu
PotomciFilip I.
Robert
Hugo z Vermandois
Emma
DynastieRurikovci
OtecJaroslav I. Moudrý
MatkaIngegerda Švédská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Anna na fresce v katedrále sv. Sofie v Kyjevě

Francouzský král Jindřich ovdověl roku 1044, kdy jeho choť Matylda zemřela, aniž by zanechala králi dědice.[1]

Anna byla svým otcem původně nabízena jako vhodná partie pro císaře Jindřicha III.[2] Císař se však tehdy ucházel o Anežku z Poitou a byl to pravděpodobně právě císař, který obrátil zraky Jindřicha I. ke kyjevskému dvoru. V říjnu roku 1048 se oba státníci sešli v Ivois, kde uzavřeli smlouvu o přátelství[3] a právě tehdy vyslal francouzský král poselstvo do Kyjeva.[4] Důvodem k tomuto svazku s dcerou východního velkoknížete nebyla pouze snaha o početí následníka trůnu, ale také jistota, že vzhledem k vzdálenosti mezi oběma dvory nebudou mezi manžely žádná blízká pokrevní pouta a Jindřich se tak neproviní proti kanonickému právu.[5] Dvě Anniny sestry byly provdány za uherského a norského krále, kteří nebyli právě přátelsky naladěni vůči Říši a stejně tak polský kníže Kazimír I., který byl nevěstiným strýcem.[6]

Manželství bylo uzavřeno pravděpodobně o svatodušních svátcích roku 1051[1] a Anna dala králi tři syny. Uměla psát a měla na manžela pravděpodobně vliv – dochoval se dopis papeže Mikuláše II. pro královnu Annu, v němž ji nabádá, aby na nábožensky vlažného Jindřicha, který myslel především na politické cíle, působila a apeluje na její mužnou ctnost v ženské hrudi.[7] Nejstarší syn Filip dostal v kapetovském rodu nezvyklé jméno, byl pojmenován po apoštolu Filipovi, jehož uctívání bylo rozšířeno především na byzantské půdě, odkud pocházela královnina babička.[8]

Roku 1059 byl sedmiletý Filip za přítomnosti dvou papežských legátů v Remeši povýšen na otcova spolukrále. Jindřich I. zemřel již následujícího roku zhruba ve věku padesáti let a Filip se stal králem; vzhledem k jeho nízkému věku byl zřejmě umírajícím otcem určen jako regent Filipův strýc, flanderský hrabě Balduin V.[9] Velký vliv na vládní záležitosti měla také královna vdova, dokud se nerozhodla pohoršit celý pařížský dvůr. Roku 1061[10] Anna vstoupila do nového manželského svazku s Rudolfem, hrabětem z Valois, který kvůli ní zapudil svou ženu. O tři roky později následovala exkomunikace.

Z následujících let se zachovaly pouhé střípky – roku 1065 byl vysvěcen kostel v Senlis a přilehlý klášter sv. Vincenta, který nechala Anna založit. Rudolf zemřel roku 1074, Anna mezi lety 1075–1089 a byla pravděpodobně pohřbena v opatství Villiers v La Ferté-Alais.

Anna Kyjevská v kultuře

editovat

Roku 1973 vydalo moskevské nakladatelství Sovětskij pisatěl historický román Anna Jaroslavna, královna Francie (Анна Ярославна — королева Франции / Anna Jaroslavna-koroleva Francii) autora Antonina Ladinského; jeho českojazyčný překlad vyšel roku 1980.[11][12]

Ruský režisér Igor Maslennikov uvedl do kin roku 1978 film Jaroslavna: Královna Francie (Ярославна, королева Франции / Jaroslavna, koroleva Francii), věnovaný jejímu osudu.[13]

Vývod z předků

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b www.mittelalter-genealogie.de (německy)
  2. ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. Dostupné online. ISBN 80-7203-465-0. S. 104. 
  3. ↑ Francouzští králové, str. 103
  4. ↑ ENNENOVÁ, Edith. Ženy ve středověku. 1. vyd. Praha: Argo, 2001. 338 s. (Každodenní život; sv. 12). Dostupné online. ISBN 80-7203-369-7. S. 76. 
  5. ↑ Ženy ve středověku, str. 76
  6. ↑ Francouzští králové, str. 104
  7. ↑ Francouzští králové, str. 106
  8. ↑ Francouzští králové, str. 110
  9. ↑ Francouzští králové, str. 111
  10. ↑ www.mittelalter-genealogie.de (německy)
  11. ↑ GLANC, Tomáš; ZEMANČÍKOVÁ, Alena. Krymská princezna, Hadži Murat i pařížští taxikáři. Cyklus o vlivu Rusů v kulturně-historickém kontextu. 1. díl: Kyjevská princezna Anna a Antonin Ladinskij, autor historických románů. Historie | Víkendová příloha. Český rozhlas Vltava [online]. Český rozhlas, 3. březen 2022 [cit. 2022-03-06]. Čas 26ː49 mmːss. Dostupné online. 
  12. ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu (česky)
  13. ↑ Jaroslavna: Královna Francie (česky)

Literatura

editovat
  • EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. 
  • PERNOUDOVÁ, Regine. Žena v době katedrál. Praha: Vyšehrad, 2002. 255 s. ISBN 80-7021-544-5. 
  • TREFFER, Gerd. Die französischen Königinnen : von Bertrada bis Maria Antoinette (8. - 18. Jahrhundert). Regensburg: Pustet, 1996. 322 s. ISBN 3-7917-1530-5. S. 81–83. (německy) 
  • WOLL, Carsten. Die Königinnen des hochmittelalterlichen Frankreich, 987-1237/38. Stuttgart: F. Steiner, 2002. 321 s. ISBN 3-515-08113-5. (německy) 
  • LADINSKIJ, Antonin Petrovič. Anna, královna francouzská. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1980. 304 s. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_Kyjevská&oldid=23708757“