V Vietnamu se platí vietnamským dongem (VND). Platí se tu bankovkami v hodnotě 200 až 500 000 VND, a mincemi se běžně neplatí.

Kurz je v poslední době celkem stabilní a pohybuje se okolo 1 Kč = 1000/1100 VND.

Účtování vyšších cen je již dlouho problémem vietnamského turismu. Může nastat kdekoliv a týkat se čehokoliv: hotelového pokoje, jízdy taxíkem, kávy, jídla, oblečení i běžných věcí v obchodech. Vaše káva je najednou o 100 % dražší a v restauraci vám můžou předložit menu v angličtině s navýšenými cenami. Přátelský místní člověk, který se s vámi před tím půl hodiny vybavoval, také může mít chuť nadsadit vám ceny.

Vietnamci mají různý pohled na tuto záležitost, ale je pravda, že ve Vietnamu se častěji než v okolních zemích považuje za společensky přijatelné účtovat vyšší ceny cizincům. Mohou argumentovat tím, že přemrštěné ceny jsou stále nízké, a mohou si stěžovat na nízké životní náklady, které přitahují mnoho batůžkářů s omezeným rozpočtem. Podle tohoto myšlenkového směru platí, že pokud si turisté stěžují, je to proto, že jsou lakomí. Turisté jsou na vietnamské poměry bohatí a s přeplácením by neměli mít problém.

Dobrá zpráva je, že standardní ceny jsou mnohem běžnější než v raných 90. letech. Pokud předpokládáte, že vás všichni jen podvádějí, zbytečně si tím zkazíte cestování. Stačí být jen trochu chytří: V restauraci se naučte některá jména běžných jídel ve vietnamštině, trvejte na jídelním lístku ve vietnamštině a porovnejte si je. Pokud majitelé rozdíl v ceně svádí na to, že u jídel v anglickém menu jsou větší porce, je to určitě podvod a přesuňte se jinam. Naučte se trochu vietnamská čísla a pokuste se zjistit, kolik platí místní. Také zkuste základní smlouvací taktiku: vzpomeňte si, kolik věc stojí u vás doma, řekněte si o velkou slevu a odcházejte s tím, že cena není správná.

Snažte se dohodnutou cenu co nejvíce vyjasnit. Můžete se dohodnout na 20 000 dongech s řidičem „xe om“ za určitou cestu, ale na konci může tvrdit, že mu máte dát 40 000 dongů. Potom zaplaťte 20 000 dongů, usmějte se a řekněte "na shledanou", protože máte dobrou paměť.

Pro většinu turistů je Vietnam levná země. Měsíční pobyt zde může vyjít na pouhých 250 USD, pokud pobýváte v základním pokoji, jíte místní jídlo a jezdíte veřejnou dopravou.

Nenechte si ujít BIA Hoi, (doslova "vzdušné pivo"), nebo točené pivo vyráběné denně. Je dostupné v celém Vietnamu, většinou v malých barech na nárožích. Bia hoi bary vám dají příležitost k odpočinku, při pití ve vietnamské baru jste obklopen shonem všedního života. Každý cestovatel může snadno najít tyto bary a zažít to, z čeho se těší místní obyvatelé. Pouze 3,000-4,000 dongů za jedno. Pivo se vaří každý den a každý bar dostane novou várku, dodávanou každý den v plastových džbánech. Je to velmi slabý (3% alkoholu), osvěžující ležák za zlomek nákladů točeného nebo lahvového piva v barech západního stylu. Bia hoi není vždy vyráběn v hygienických podmínkách a jeho výroba není sledována zdravotní agenturou. I když je jako novinka populární, moc dobře nechutná a může způsobit hroznou kocovinu.

Nejoblíbenější pivo (točené, láhvové nebo v plechovce) mezi Vietnamci na jihu je Saigon Do (Red Saigon). Pro severní Vietnamce je nejoblíbenější značkou Bia Hanoi (Hanoi pivo), zatímco centrální Vietnamci upřednostňují Festival beer or Bia Huda. 333 vyslovováno jako "ba-ba-ba" je místní značka, ale je poněkud bez chuti; pro trochu chutnější pivo se podívejte po Bia Saigonu v zelené a větší lahvi než Bia Saigon Special. Bia Saigon je také dostupné v o něco málo silnější exportní verzi. Očekávejte cenu kolem 20 000-30 000 dongů za láhev Saigonu nebo Hanoje, o něco více za jiné značky. Bière Larue je také dobré, a můžete najít místní značky v každém větším městě.

Je běžné, že se pivo ve Vietnamu pije s ledem. To znamená, že plechovky nebo láhve nemusí být vychlazené. Pokud pijete s Vietnamci, je považováno za slušné naplnit nalít jim předtím, než si doplníte vlastní nápoj. Také je považováno za nezbytné se napít, když je pronesen přípitek "mot, hai, ba, do" ("Jedna, dva, tři, na zdraví"). Když řeknete "Mot tram" ("na ex") , znamená to, že vyprázdníte svoji sklenici.

Další populární nápoj mezi místními i turisty je káva (cà phê). Buďte opatrní při pití místně připravené kávy, místní ji mají tendenci pít neuvěřitelně silnou, s asi 4 lžičkami cukru na šálek. Obvykle se podává černá nebo slazená kondenzovaným mlékem.

Vietnamská kávová zrna jsou smažená, ne pečená. Pokud jste vybíraví, přivezte si vlastní kávu.

Kokosová voda je oblíbená v horké jižní části země. Nước mía, neboli šťáva z cukrové třtiny, se podává v nápadných plechových vozících s klikou, kterou se pohání drtič stonků cukrové třtiny, čímž se získává šťáva. Dalším hasičem žízně je úžasný sinh tố, výběr na plátky nakrájeného ovoce ve velké sklenici, doplněného drceným ledem, slazeným kondenzovaným mlékem a kokosovým mlékem. Také je můžete mít rozmixované v mixéru (mixované ovoce je anglicky "smoothie"). Za slovo sinh to můžete přidat jakýkoliv druh ovoce, například sinh to bo (avocado smoothie) enbo sinh todua (ananasové smothie). Pokud chcete dostat pomerančovou šťávu, neřeknete sinh tố, ale nước (doslova: voda), nebo nước cam, pokud chcete pomerančový džus. Džusy se obvykle podávají bez kondenzovaného nebo kokosového mléka.

Vietnamský "rượu đế" nebo-li alkohol z rýže (ruou znamená alkohol) je servírován v malých porcelánových šálcích, často s kandovaným ovocem nebo okurkou. Obyčejně je podáván mužským hostům a návštěvníkům. Vietnamské ženy moc alkohol nepijí, tedy alespoň ne na veřejnosti. Není to doporučováno turistům.

Kdysi za francouzských koloniálních časů přijal Vietnam vinařskou tradici. Dalat je jeho centrum, kde můžete dostat velmi dobré červené a bílé víno za přibližně 2 - 3 dolary, nicméně je těžké je nalézt. Většina vín v restauracích je australská a budou vám také účtovat australské ceny, takže je víno poměrně drahé ve srovnání s pitím piva nebo lihovin.

Rýžové lihoviny a místní vodka jsou ve Vietnamu levné podle západních standardů. Místní vodky stojí asi 2-4 dolary za 750 ml. láhev. Ruské šampaňské je také běžné. Když jste v Nha Trang, podívejte se na výlety lodí se "vše co zvládnete vypít" v ceně kolem 10 - 15 dolarů za celodenní výlet s večírkem a kapelou na palubě.

Vietnam je poměrně bezpečné místo pro turisty, zvláště pokud cestují ve skupině.

Ačkoli většina varování v cestovatelských příručkách není víc než šíření planých poplašných zpráv, je pravda, že v turisticky vyhledávaných oblastech je rozbujelá drobná zločinnost. Násilné zločiny vůči cizincům jsou vzácné, ale kapsářství a krádeže z motocyklů nejsou ve velkých městech výjimkou. Zloději na motocyklech vytrhávají z rukou chodců a ostatních řidičů motorek tašky, mobilní telefony, fotoaparáty a šperky. Nenoste svoji tašku na rameni, když jedete na motocyklu. Nedávejte ji do košíku na motorce. Když jdete podél cesty, mějte tašku na rameni ven od silnice. Pokud vám tašku vytrhnou, nevzdorujte tak moc, že vás zatáhnou do silnice.

Příležitostně byly zaznamenány případy krádeží z hotelových pokojů, včetně luxusnějších hotelů. Nepředpokládejte, že sejf na vašem hotelovém pokoji je nedobytný.

Vyhněte se rvačkám a hádkám s místními. Západní turisté jsou sice mohutnější než Vietnamci, ale pokud máte co do činění s pěti nebo více vietnamskými chlapíky, máte vážný problém. Mějte na paměti, že pro Vietnamce je křik vysoce urážející a může u nich vyvolat násilnou odpověď. Vietnamci obecně jsou klidní a přívětiví. Jako turista byste měli respektovat místní zákony a zvyky. Hádkám lze snadnou předcházet, když dáte najevo zdvořilost a toleranci ke kulturním rozdílům. Chovejte se příkladně, když pijete s vietnamskými muži.

Úplatkářství a klientelismus je velký problém ve Vietnamu a místní jsou přesvědčeni, že policii se nedá věřit. Ačkoli policisté často chodí na hlídky s konkrétním cílem nebo pověřením, řidiči motorek mohou být zastaveni z celé řady důvodů, jako jsou náhodné kontroly papírů a řidičského průkazu a cizinec může očekávat pokutu okolo 20 USD za každý přečin (průměrná pokuta pro místní činí kolem 5–10 USD). Buďte zdvořilí ale rozhodní a stůjte si za svým. Dopravní policisté jsou povinni zapsat si porušení předpisů do bloku a musejí vám vydat potvrzení o vaší pokutě, které následně zaplatíte na policejní stanici (nikoli přímo policistovi), ale mějte na paměti, že pro určité přestupky (zejména chybějící dokumenty k vozidlu, na kterém jedete) mají policisté právo zabavit vám vaši motorku. Pokud máte mobilní telefon, můžete pohrozit, že zavoláte na ambasádu a policista většinou couvne, ale většinou je nejlepší situaci dále nevyhrocovat a zaplatit pokutu.

S policií většinou nebudete mít problémy ve vzdálenějších a venkovských oblastech, protože policisté budou velmi špatně vládnout angličtinou. Ve větších městech a místech, která jsou hojně navštěvována turisty, je více policistů, kteří jsou schopni s turisty komunikovat.

Je obecně známo, že imigrační úředníci berou úplatky. Během raného Doi Moi (reforma v 90. letech) činily úplatky několik amerických dolarů, pár balíčků 555 cigaret. V dnešní době jsou úředníci pořád ochotní úplatky brát, ale je absolutně bez rizika a naprosto přístojné, pokud úplatek nedáte.

Většina vládních úřadů bude vyžadovat malé "spropitné" než vyřídí jakékoli papírování. S tím se člověk obvykle setká při vyřizování povolení k pobytu v soukromém ubytování nebo pracovních povolení a povolení k pobytu.

Mezinárodní organizace Transparency International řadí Vietnam k nejvíce zkorumpovaným národům v Asii.

Přes zdánlivou hojnosti, prostituce je nezákonná ve Vietnamu. Hranice právní způsobilosti k pohlavnímu styku je 18 let. Vietnamský trestní zákon nařizuje trest až do 20 let vězení za sexuální zneužívání žen nebo dětí a několik dalších zemí má zákony, které jim umožňují trestat cizince, kteří vycestují za účelem sexu s dětmi.

Mějte na paměti, že podle Vietnamského práva je nezákonné vzít si vietnamského občana s sebou do hotelového pokoje. Ačkoli je tento zákon zřídkakdy vymáhán, může vám přitížit, když při nahlašování zločinu odhalíte, že jste do vašeho pokoje přivedli občanku Vietnamu (která vás poté okradla).

Kromě právních překážek jsou zde další dvě rizika pro všechny, kteří se oddávají předmětné aktivitě. Za prvé, HIV/AIDS je hojný ve Vietnamu a mnoho pacientů není léčeno, protože okolo nemoci existuje silné tabu. Existuje možnost, že je prostitutka nakažená, proto používejte ochranu. Za druhé, existuje riziko okradení, kdykoli berete cizí ženu do hotelu nebo guest house. Příběhy, kdy se muž probudil bez peněženky, telefonu nebo počítače jsou časté. Existují četné příběhy o západních turistech, které v hotelovém pokoji omámili drogou nebo je zavedli na temné odlehlé místo, kde je o majetek obral zločinný gang.

Většina podvodů se týká dopravy, cen ubytování a systém dvojího jídelního lístku v některých restauracích.

Mnoho taxikářů v Saigonu a Hanoji má zmanipulovaný taxametr, který počítá dvakrát až osmkrát více. Nejlepší způsob, jak se vyhnout přeplácení, je vzít si taxík od důvěryhodné společnosti, jako je Mai Linh (+84 38 38 38 38) a Vinasun v Saignou a Mai Ling a Hanoi Turist v Hanoji (ale mějte na paměti, že ani jméno společnosti nemusí být vždy zárukou). Pokud dopředu nevíte, jaké je rozumné jízdné, není dobrý nápad dohodnout se na ceně dopředu. Obě doporučené společnosti mají docela spolehlivé taxametry. Předtím se turistům v Saigonu využívání taxislužby nedoporučovalo vůbec.

Taxíků je v Saigonu hodně a můžete si vzít taxi kdykoliv během dne i noci. Také si můžete taxík zavolat, lidé v call centru obyčejně budou schopni konverzovat v angličtině nebo vás přepojí na někoho, kdo to umí. Pravidlo jak odhalit podvodníky: v případě, že taxi nemá napsané jízdné nebo nemá na palubní desce jméno řidiče s fotkou, okamžitě požádejte o zastavení a vystupte. Je to jednoznačný podvod.

Když odjíždíte z letiště, taxikář může trvat na tom, abyste zaplatili letištní mýto. Nemusí být moc sdílný ohledně výše poplatku, a pokud mu dáte peníze, zaplatí jej a zbytek půjde do jeho kapsy.

Mnoho taxikářů v Saigonu a Hanoji se snaží naúčtovat nově příchozím naivním cestovatelům příliš mnoho. Měli byste si přečíst nějaké turistické průvodce a internetová diskusní fóra o cestování, abyste se připravili na tyto drobné podvody a naučili se, jak se jim vyhnout. Letištní mýto v Saigonu je 10 000 dongů (červenec 2012). To je uvedeno, společně s jízdným na palubní desce taxíku. Můžete pak s jistotou říct "airport toll only 10 000 dong" a odmítnout platit cokoli navíc, jako parkovné atd. (pokud po cestě nebylo více zpoplatněných silnic). Řidič se s vámi o tom obvykle hádat nebude. V Saigonu by v žádném případě cesta do backpackers street neměla stát více než 250 000 dongů.

V některých Vietnamských městech ROZHODNĚ NECESTUJE na taxametr. Letiště je tam 30–40 kilometrů daleko od města a zaplatili byste 500 000–650 000 dongů. Můžete ale jet autobusem z letiště do centra, nebo se s řidičem dopředu dohodnout na částce 200 000–300 000 dongů. Věnujte pozornost bokům taxíku. Obvykle je sazba na letiště napsána přímo na dveřích.

Řidiči taxíků a kol mohou tvrdit, že nemají drobné nazpátek, poté co přijmou dohodnutou platbu za jízdu. Nejlepší způsob, jak se s tím vypořádat, je buďto mít s sebou menší bankovky, nebo být připraven trvat na svém. Řidič obvykle jenom zkouší získat pár dolarů navíc nebo zaokrouhlením jízdného nahoru, ale aby se zabránilo tomuto podvodu, doporučuje se zůstat v klidu a trvat na ceně.

Setkáte-li se s velmi přátelským řidičem rikši, který říká: "je jedno kolik zaplatíte" nebo "můžete zaplatit kolik chcete na konci cesty". Může vám zkusit ukázat svou knihu s komentáři od zahraničních turistů. Takový řidič je určitě podvodník. Jestli stále chcete využít jeho služeb, měli byste se domluvit na přesné ceně a neplatit víc. Dejte mu velmi jasně najevo, jak moc jste ochotni zaplatit. Řidič rikši se jen snaží vydělat na živobytí.

Majitel hotelu vám může předem říct, že pokoj stojí 200 000 dongů. Jenže když odcházíte, může trvat na tom, že cena je 20 USD, což je skoro dvojnásobek. Další trik je, že řekne zákazníkovi, že cena za pokoj je několik dolarů, ale následující den řekne, že to byla cena za místnost s větrákem a cena za klimatizovanou místnost je jiná. V současnosti jsou poctiví majitelé hotelů vědomi těchto podvodů a jsou obvykle ochotni pomoct tak, že napíšou, kolik se platí za osobu a den (v amerických dolarech nebo dongech) a jestli má klimatizaci. Zaměstnanci důvěryhodných hotelů také nikdy nechtějí od hostů peníze během ubytování se. Dávejte si pozor, pokud vám řeknou, že máte zaplatit až při odchodu, ale odmítnou vám napsat cenu na papír.

Některé restaurace jsou známé tím, že mají dvojí menu, jedno pro místní a jiné pro cizince. Jediný způsob, jak se s tím vypořádat, je naučit se několik vietnamských frází, a trvat na tom, aby vám ukázali jenom vietnamské menu. Pokud vám váhají ukázat vietnamské menu, jděte jinam.

Budhisté ve Vietnamu jsou obvykle následovníci Mahayanské školy, což znamená, že mniši jsou povinni stravovat se vegetariánsky a obvykle nechodí vybírat almužnu. Namísto toho si pěstují vlastní jídlo, nebo kupují jídlo z chrámových darů. Mniši neprodávají náboženské předměty (obchody s náboženskými předměty zaměstnávají prodavače, neprodávají v nich mniši). Příspěvky se dávají do darovací krabice v chrámu. Je to jen a pouze na člověku, aby se rozhodl, za co a kolik chce přispět. "Mniši", kteří přicházejí za turisty a žádají dary, jsou podvodníci.

První objev je pro mnoho turistů, kteří právě přijeli do Vietnamu, to, že se musí znovu naučit, jak přejít silnici. Můžete vidět turistu stojícího na silnici po dobu 5 minut, aniž by věděl, jak ji překročit. Doprava ve Vietnamu může být noční můrou. Ve své zemi jste možná nikdy neviděli nehodu, sraženého člověka ležícího na silnici, neslyšeli s tím spojenou ránu. Pokud zůstanete ve Vietnamu déle než měsíc, budete mít reálnou šanci všechno toto zažít.

Silnice jsou přeplněné. Některé křižovatky v hlavních městech jako Hanoi nebo Ho Či Minovo Město mají semafory hlídané policií, většinou jsou buď nefunkční nebo ignorovány.

Když přecházíte silnici, nesnažte se uhýbat motorkám, nechte je, ať se vyhýbají vám. Uděláte-li krok kousek dopředu a ještě kousek, uvidíte řidiče motocyklu, jak trochu zpomalí nebo pojede jinou cestou. Pohybujte se tak, aby vaše kroky a cesta byly předvídatelné pro ostatní řidiče, neměňte náhle rychlost nebo směr a pohybujte se dopředu dokud nedorazíte do cíle.

Nejjednodušší způsob, je-li k dispozici, je následovat místního člověka, postavte se vedle něj na opačné straně provozu (pokud vás srazí, on bude první na ráně) a s ním budete mít nejlepší šanci přejít silnici.

Pokud vás zraní, neočekávejte, že vám místní pomohou, a to ani zavolat sanitku, protože to není zdarma. Dbejte na to, abyste místnímu jasně řekli, že zaplatíte sanitní poplatek. Nemocnice vás nepřijme, pokud neprokážete, že jste schopni za ošetření zaplatit.

Dálnice jsou také rizikové s průměrem 30 úmrtí za den, někteří místní se na ně ani nevydávají, pokud nejsou ve velkém vozidle (autě nebo autobusu). Jet na kole nebo motorce po dálnici je dobrodružství pro hazardéry, ale rozhodně ne pro rodiny s dětmi.

• Drobná kriminalita v nočních klubech není neznámým jevem. Nevyhrocujte konflikty: vyhýbejte se hádkám s místními, protože opilci mají sklony k násilí.
• Kluby jsou plné prostitutek, které vyhledávají klienty. Také se mohou poohlížet po vaší peněžence a mobilním telefonu.
• Chodit pozdě v noci sám po ulici v turistických oblastech je bezpečné, ale měli byste se vyhnout neznámým ženám, když se vás pokusí oslovit. Mohou se vás zkoušet dotýkat, lichotit vám a přitom vám vyberou kapsu.
• Neptejte se taxikářů, aby vám doporučili noční kluby. Většina taxikářů dostává zprostředkovatelské poplatky za to, že přivedou zahraniční turisty. Když se budete pohybovat v jednom z těchto míst, budou vám nabízet rozumné ceny. Ale až dostanete kartu s účtem, muže obsahovat dost zvláštní poplatky. Udělejte si předem domácí úkol, řekněte taxikářům, kam chcete jet, a trvejte na tom i přes jejich protesty. Většina nočních podniků je seriózní. Jít do těch s převážně zahraniční klientelou je dobrá praxe.

Dodnes se dochovalo jen málo divoké zvěře, a vůbec ne té nebezpečné lidem. Jedovatí hadi, jako kobry, mohou být pořád hojní ve venkovských oblastech, ale v podstatě všechno ostatní buď vymřelo nebo existuje v tak malých počtech, že šance se s něčím setkat je zanedbatelná. Tygři mohou existovat v malých počtech v odlehlých oblastech, ale není to prokázáno.

Ta nejvíce překvapivá věc k tématu Vietnamské války (Americké války nebo Války za znovusjednocení, jak se jí říká ve Vietnamu) je, že většina Vietnamců nemá nepřátelské cítění vůči návštěvníkům ze zemí, které se války zúčastnily, a na Jihu mnoho Vietnamců (zejména starší Vietnamci, kteří byli součástí konfliktu, nebo tam měli příbuzné) alespoň oceňuje předchozí Američany nebo Francouzi organizované vojenské výboje vůči Severu. Dvě třetiny obyvatel se narodily až po skončení bojů a mají k západu poměrně kladný vztah. Některé atrakce představují anti-americký pohled na válku, zatímco mnozí jsou překvapivě umírněný.

Buďte citliví, pokud o minulých konfliktech musíte hovořit. Zemřelo mnohem více než 3 miliony Vietnamců a je dobrý nápad vyhnout se čemukoli, co by bylo možné vnímat jako urážku obětí, které na obou stranách padly během válek. Nepředpokládejte, že všichni Vietnamci mají stejné názory. Někteří na Jihu pořád cítí hořkost, že byli poraženi Severem.

Obchody se suvenýry ve Vietnamu prodávají spoustu triček s rudou vlajkou a portréty "strýčka Ho". Mnoho zahraničních Vietnamců je velmi kritických vůči vietnamské vládě, takže možná to budete chtít vzít v úvahu předtím, než se mezi ně vydáte v oblečení s komunistickými symboly. Propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod jednotlivce je v České republice trestným činem. Méně kontroverzní suvenýr je třeba nón lá (straw hat; slámový klobouk).

Ačkoli podle výsledků sčítání lidu jsou většina Vietnamců ateisté, na pohled to tak vůbec nevypadá. Ať už chodí na bohoslužby nebo ne, většina Vietnamců je ve skutečnosti silně věřících, což zahrnuje celou řadu náboženských tradic, víry a rituálů v jejich každodenním životě.

Stejně jako v sousedních zemích jihovýchodní Asie, nejvlivnější a nejrozšířenější náboženství ve Vietnamu je buddhismus. Buddhismus ve Vietnamu se obecně řídí podle školy Mahayana, která je rozšířená v Číně, na rozdíl od sousedních zemí jihovýchodní Asie, které se řídí školou Theravada. To znamená, že mniši musí být vegetariáni. Zbožní jednotlivci, kteří hledají konkrétní požehnání, se často také vzdají konzumace masa. Na rozdíl od jiných zemí jihovýchodní Asie není zvykem, aby mniši žádali o potraviny v ulicích. Místo toho buď kupují jídlo za peníze darované chrámu nebo si pěstují vlastní potraviny. Mniši, kteří v turistických oblastech žádají dary, jsou podvodníci. Podobně jako v Číně a v sousedních zemích jsou běžně vidět svastiky v buddhistických chrámech jako náboženský symbol; jsou to pozitivní symboly představující posvátnost a požehnání, a nemají žádnou souvislost s nacismem a antisemitismem.

Stejně jako Číňané, Vietnamci kladou velký důraz na duchy a uctívání předků. V každé vietnamské domácnosti nebo podniku uvidíte alespoň jednu svatyni, ve které obyvatelé pálí kadidlo na počest nebo usmíření některých duchů. Často jsou vyzdobeny soškami nebo obrázky posvátných postav: pro zbožné buddhisty to může být Buddha nebo bódhisattva; pro katolíky kříž či Panna Marie; pro lidí "bez náboženství" vyobrazení různých tradičních božstev či duchů. Uvidíte-li něčí fotografii umístěnou na oltáři bývá to nejčastěji člen rodiny, který již zemřel. Hořící vonné tyčinky (tyčinky kadidla) pro duchy zesnulých členů rodiny jsou obecně projev úcty.

Vietnamci jsou obecně velmi pověrčiví pokud jde o smrt a duchovní svět a existují některá tabu, kterým se budete chtít vyhnout. Některé z nich:

• Jídelní hůlky zapíchnuté vprostřed misky s rýží: Misky s rýží se takto chystají vedle těla zesnulého při pohřbu, takže to lidem připomíná pohřeb.
• Skupinová fotografie s lichým počtem osob. Pověra říká, že člověk uprostřed se stane středem zájmu zlých duchů. Fotografie sudých skupin (2, 4, 6 nebo 8 lidí, a tak dále), jsou v pořádku.
• Sedět zády směrem k rodnému oltáři: je to považováno za neúctu k oltáři a k duším zesnulých.

Domácí čísla v Hanoji a HCMC mají sekvenci osmi čísel, ostatní mají sedm.

• Vietnamský mezinárodní kód: 84
• Předvolba Hanoie: (04)
• Předvolba Ho Chi Minova Města: (08)

• Přístup k internetu je možný všude kromě těch nejzapadlejších míst. Internetové kavárny jsou k dispozici ve většině turistických míst a ceny jsou poměrně levné, od 2 000-10 000 dongů za hodinu. Rychlosti připojení jsou vysoké, a to zejména ve velkých městech.
• Mnoho hotelů a restaurací nabízí bezplatné Wi-Fi připojení k internetu nebo terminály pro své hosty. Pokud si přinesete svůj vlastní telefon (nebo notebook), někteří poskytovatelé také nabízejí mobilní internetové služby (EDGE / 3G).
• Cenzura internetu je aplikována na velmi malý počet internetových služeb.
• Facebook již není blokován (od dubna 2014).
• Webové stránky BBC jsou blokovány (leden 2013).
• Wordpress.com a jeho subdomény (bezplatné WordPress blogy) mohou být blokovány v některých oblastech.

Google rychle vyhledá příslušné programy, která by vám měly poměrně snadno pomoci zákaz obejít. Také byla zpráva, že telekomunikační společnosti blokují používání Skype, i když tento zákaz byl nyní zřejmě zrušen. Jiné stránky, jako je Gmail, YouTube a Wikipedia nejsou postiženy. Jestli je pro vás internetová cenzura a monitoring provozu problém, nainstalujte si před příjezdem Tor Browser.