Vicosoprano
| Vicosoprano | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°21′10″ s. š., 9°37′20″ v. d. |
| Nadmořská výška | 1067 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Graubünden |
| Okres | Maloja |
| Obec | Bregaglia |
  Vicosoprano Vicosoprano, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 54,09 km² |
| Počet obyvatel | 445 (1.1.2010) |
| Hustota zalidnění | 8,2 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 7603 |
| Označení vozidel | GR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vicosoprano je bývalá samostatná obec ve švýcarském kantonu Graubünden. Žije zde asi 450 obyvatel.
Do konce roku 2009 bylo Vicosoprano samostatnou politickou obcí v bývalém kraji Bregaglia v okrese Maloja. Dne 1. ledna 2010 se obce v údolí Val Bregaglia (tj. Bondo, Castasegna, Soglio, Stampa a Vicosoprano) sloučily a vytvořily novou obec Bregaglia.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Vicosoprano se nachází v horní části údolí Val Bregaglia. Na dně údolí přes Vicosoprano teče řeka Mera. V horní části údolí, ve výšce 1458 m n. m., leží vesnice Casaccia na rozcestí k průsmyku Septimerpass a průsmyku Malojapass, kudy prochází stezka Bergell High Trail.
Východně od Vicosoprana leží vesnice Pranzaira a vodní nádrž Albignasee ve výšce 2162 m n. m., která je od svého dokončení v roce 1959 přístupná lanovkou nebo pěšky. V okolí přehrady se nachází Piz dal Päl (2617 m n. m.), Punta da l’Albigna (2892 m n. m.), Piz Cacciabella (2979 m n. m.) a ledovec Albigna.
K Vicosopranu patří také osady Pungel a Roticcio na svahu na pravé, severní straně údolí.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Vicosoprano bylo osídleno již v prehistorických dobách, jak dokládá nález mušlového kamene v lokalitě Bosca. Z římské doby pochází Merkurův oltář u Caslacu z druhé poloviny 4. století.[1]
Až do roku 960 byli držiteli obce duchovní z Coma, poté biskup z Churu. Latinský název Vicus Supranus („horní vesnice“) je poprvé doložen v roce 1096, který v raném novověku převládl nad lombardskými hláskovými podobami jako Visoprano a podobně.[2] Ve středověku bylo Vicosoprano hlavním městem údolní obce Bregaglia, sídlem centrem místní správy a ministeriálních rodů Castelmur a Prevost. Obec Vicosoprano zavedla reformaci v roce 1529, respektive 1553.[1]
Sousední obec Casaccia byla připojena v roce 1971. Dne 1. ledna 2010 se Vicosoprano sloučilo s dalšími obcemi údolí Val Bregaglia a vytvořilo novou obec Bregaglia.[1]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[1] | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1850 | 1900 | 1950 | 1960 | 1970 | 1980 | 1990 | 2000 | 2005 | 2010 | |||||
| Počet obyvatel | 383 | 417 | 415 | 568 | 387 | 397 | 393 | 429 | 453 | 445 | |||||
Ve Vicosopranu se mluví lombardským dialektem. Úředním jazykem je italština. Již několik desetiletí zde žije početná německy mluvící menšina. Následující tabulka ukazuje vývoj v posledních desetiletích:
| Jazyky ve Vicosopranu | |||||||||
| Jazyk | Sčítání lidu 1980 | Sčítání lidu 1990 | Sčítání lidu 2000 | ||||||
| Počet | Podíl | Počet | Podíl | Počet | Podíl | ||||
| Němčina | 43 | 10,83 % | 41 | 10,43 % | 55 | 12,82 % | |||
| Rétorománština | 8 | 2,02 % | 16 | 4,07 % | 18 | 4,20 % | |||
| Italština | 342 | 86,15 % | 329 | 83,72 % | 346 | 80,65 % | |||
| Počet obyvatel | 397 | 100 % | 393 | 100 % | 429 | 100 % | |||
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Pracovní místa pocházejí ze zemědělství a lesnictví, průmyslu a obchodu a také z odvětví služeb a pohostinství. V obci se nacházejí dva hotely. Kemp „Mulina“ se nachází nad obcí na pravém břehu řeky Mera.
Ve vesnici Löbbia se nachází elektrárna a rozvodna patřící curyšské elektrárenské společnosti EWZ. Kromě Curychu zásobuje EWZ elektřinou také mnoho údolí Graubündenu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vicosoprano na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d COLLENBERG, Adolf. Vicosoprano [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2016-12-02 [cit. 2024-06-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ KRISTOL, Andres. Lexikon der schweizerischen Gemeindenamen. Frauenfeld/Lausanne: [s.n.], 2005. ISBN 2-601-03336-3. S. 924. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Vicosoprano na Wikimedia Commons
