Upolín evropský

Upolín evropský
Upolín evropský (Trollius europaeus)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď	pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rod	upolín (Trollius)
Binomické jméno
Trollius europaeus L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Upolín evropský (Trollius europaeus) je vyšší, vytrvalá, vlhkomilná rostlina s nápadnými, jasně žlutými, až 3 cm velkými kulovitými květy. Často se pěstuje jako okrasná rostlina v mnoha kulturních formách s květy v různých odstínech žluté a oranžové barvy, které mohou být plné až jednoduché. V přírodě České republiky neroste.

V minulosti byl upolín evropský ztotožňován s upolínem nejvyšším, který je v české krajině hojný a teprve nedávno byly vylišeny dva druhy. Charakteristickým morfologickým znakem upolínu evropského jsou krátké zobánky na konci plodů, těmi se odlišuje od upolínu nejvyššího, který má zobánky dlouhé a v české přírodě roste.^[1][2][3]

Je poměrně hojný v západní Evropě, Španělsku, Francii, Itálii a Švýcarsku. Ve střední Evropě se vyskytuje pouze na západě, v Rakousku a Německu. Dále na jihovýchodě je znám z Albánie, Bulharska, Řecka a evropské části Ruska a západní Sibiře. Jako nepůvodní druh se vyskytuje na jihozápadě Kanady.^[4]

Rostlina je místy hojným hemikryptofytem vlhkých luk, světlých okrajů lesů, pramenišť i mokrých příkopů podél nezpevněných polních cest. Mimo vlhké, humózní, písčité až jílovité půdy potřebuje i dostatek světla. Postupným odvodňování vlhkých luk však postupně z přírody mizí a tím se trvale snižuje estetický půvab krajiny. Nejčastěji se vyskytuje do nadmořské výšky až 1600 m n. m. Kvete obvykle v květnu a červnu. Ploidie druhu je 2n = 16.^[2][3][5][6]

Upolín evropský je trsnatá, dlouhověká trvalka se vzpřímenými lodyhami vysokými 40 až 60 cm. Vyrůstá z velkých pupenů na krátkém, hrubém oddenku s četnými adventivními kořeny. Lodyhy jsou nevětvené, pouze vzácně se řídce větví v horní části. Přízemní listy mají dlouhý řapíky na bázi rozšířený v pochvu a dlanitě pětidílnou čepel s obvejčitými, tříklanými, dvakrát hluboce zubatými úkrojky. Střídavé lodyžní listy s krátkými řapíky jsou dlanitě pětidílné a jejich obvejčité úkrojky bývají celokrajné nebo zubaté. Všechny listy jsou lysé, lesklé, na lícní straně tmavě zelené a na rubové světlejší.

Na konci lodyh, často i lodyžních větví, vyrůstají jediné květy 2 až 3 cm velké s pevně sevřeným kulovitým okvětím, které chrání pohlavní orgány květů před nepřízni počasí. Okvětí je složeno z osmi až deseti, ojediněle až patnácti okrouhlých, citrónově žlutých, volných kališních lístků rostoucích ve spirále. Korunních lístků, které jsou menší, čárkovité, bývá pět až deset a jsou v podstatě přeměněny v nektaria. Volných tyčinek se žlutými, podlouhlými prašníky bývá nejméně 20. Apokarpní gyneceum je vytvořeno z mnoha plodolistů a má vícero pestíků nesoucí čnělky s bliznami.

Uzavření jádra květu do pevného obalu okvětí dělá problémy mnoha opylovačům dostat se k nektaru. Jsou proto opylovány hlavně mohutnějším hmyzem, například květilkami rodu Chiastocheta. Ty po nasání nektaru, při kterém květ opyli, nakladou do semeníků vajíčka. Larvy po vylíhnutí vyžerou část semen a v době jejich dozrávání květinu opustí, spadnou na půdu a zavrtají se do ní. Na jaře vylíhlé imaga po kopulaci opět nakladou vajíčka do květů.

Plody jsou hnědé měchýřky srostlé do několikačetného souplodí. Měchýřek je elipsoidní, asi 10 mm dlouhý a protažený do krátkého, asi 1 mm dlouhého zobánku. Obsahuje četná semena uložená ve dvou řadách, jsou asi 1,5 mm velká, hladká a leskle černá. Semena slouží k rozmnožování, pro jejich vyklíčení je obvykle nutná stratifikace při teplotě pod 0 °C. Kromě semen se mohou rostliny množit i dělením starších trsů.^{[2][3][5][6][7][8]}

Dekorativní rostlina, u které bylo z divoké formy vyšlechtěno mnoho kultivarů. Poměrně často se upolín evropský pěstuje v okrasných zahradách, kde se tato nenáročná trvalka doporučuje vysazovat na osluněná stanoviště podél potoků či k jezírkům. Rostliny se hodí i k řezu, z mateřské rostliny se odřezávají lodyhy s květy brzy po vybarvení ještě uzavřených, ale už nadmutých květů, které pak vydrží při pokojové teplotě čtyři až šest dnů.

Rostlina je pro většinu savců jedovatá, obsahuje isochinolinový alkaloid magnoflorin. V případě hojného zkrmování dobytkem může způsobit otravu, usušením však její škodlivost zmizí.^[5][8]

• 
  List
• 
  Květ bez okvětí
• 
  Zrající plodenství
• 
  Vysemeněné plodenství

• Obrázky, zvuky či videa k tématu upolín evropský na Wikimedia Commons
• Taxon Trollius europaeus ve Wikidruzích