[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Richelieu (1935)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Richelieu
Richelieu
Základní údaje
Vlajka
Typbitevní loď
TřídaRichelieu
Zahájení stavby1935
Spuštěna na vodu17. ledna 1939
Uvedena do službyříjen 1943
Osudvyřazen 1964
Takticko-technická data
Výtlak35 000 tn (standardní)
47 548 tn (plný)
Délka247,87 m
Šířka33 m
Pohon4 turbínová soustrojí
6 kotlů
179 000 hp
Rychlost31 uzlů
Posádka1670
Pancířboky 330 mm
paluby 170+51 mm
věže 444 mm
Výzbroj(1940):
8× 381 mm (2×4)
9× 152 mm (3×3)
12× 100 mm (6×2)
8× 37 mm (4×2)
16× 13,2 mm
(říjen 1943):
8× 381 mm (2×4)
9× 152 mm (3×3)
12× 100 mm (6×2)
56× 40 mm (14×4)
48× 20 mm (48×1)

Richelieu byla francouzská bitevní loď stejnojmenné třídy. Loď, která byla pojmenována na počest francouzského kardinála Richelieu a byla bojově nasazena během druhé světové války.

Stavba lodi byla zahájena v roce 1935, na vodu byl trup spuštěn v lednu 1939, ale do porážky Francie se loď nepodařilo zcela dokončit. Z 95% hotová loď unikla do Dakaru, kde zůstala i nadále podřízena vládě ve Vichy.

Když se Britové pokusili v červenci 1940 francouzskou flotilu neutralizovat, aby nepadla do německých rukou, kromě útoku na Mers-el-Kébir napadli i Richelieua, jenž byl i přes svůj nekompletní stav nejmodernější francouzskou válečnou lodí. Dne 6. července 1940 letouny z letadlové lodě HMS Hermes poškodila Richelieua jedním torpédem. Dne 24. září pak Richelieu svedl dělostřelecký souboj s britskou bitevní lodí HMS Barhambitvě o Dakar.

Až v listopadu 1942 se loď přidala ke spojencům a převzali ji Svobodní Francouzi. Byla odvlečena do New Yorku, kde byla do října roku 1943 dokončována a opravována. Richelieu poté operoval s britskou Home Fleet a od roku 1944 operoval v Pacifiku. Loď se v pořádku dočkala konce války. Byla sešrotována v 60. letech. V Brestu se z ní dochoval jeden z 381mm lodních kanónů.

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku French battleship Richelieu (1939) na anglické Wikipedii.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]