Platina

platina
Pt 78
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo	platina, Pt, 78
Cizojazyčné názvy	lat. platinum
Chemická skupina	Přechodné kovy
Vzhled	šedobílý kov
Identifikace
Registrační číslo CAS	7440-06-4
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	195,084(9)
Atomový poloměr	139 pm
Kovalentní poloměr	136 pm
Van der Waalsův poloměr	175 pm
Oxidační čísla	6, 5, 4, 3, 2, 1, −1, −2
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	2,28
Mechanické vlastnosti
Hustota	21,45 g/cm³ (19,77 g/cm³ při teplotě tání)
Skupenství	Pevné
Tvrdost	4–4,5
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost	71,6 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	1768,25 °C (2 041,4 K)
Teplota varu	3825 °C (4 098,15 K)
Elektromagnetické vlastnosti
Měrný elektrický odpor	105 μΩ
Magnetické chování	Paramagnetické
Bezpečnost
GHS02 GHS03 GHS07 [1] Nebezpečí[1]
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 190Pt 0,012 6,5×1011 let α 186Os 192Pt 0,782 je stabilní s 114 neutrony 194Pt 32,864 je stabilní s 116 neutrony 195Pt 33,775 je stabilní s 117 neutrony 196Pt 25,211 je stabilní s 118 neutrony 198Pt 7,356 je stabilní s 120 neutrony
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Pd ⋏ iridium ≺ Pt ≻ zlato ⋎ Ds

Platina (chemická značka Pt, latinsky platinum) je velmi těžký a chemicky mimořádně odolný drahý kov stříbřitě bílé barvy.

Ušlechtilý, odolný, kujný a tažný kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí.

Název platina vznikl jako zdrobnělina ze španělského slova plata (stříbro), do češtiny ho lze přeložit jako stříbříčko.

Je rozpustná v lučavce královské a pomalu se rozpouští i v kyselině chlorovodíkové za přítomnosti vzdušného kyslíku nebo peroxidu vodíku. Společně s osmiem a iridiem patří k prvkům s největší známou hustotou.

Zajímavá je schopnost platiny pohlcovat značné objemy plynného vodíku. Platina vykazuje také značné katalytické vlastnosti, a to jak ve sloučeninách, tak ve formě kovu.

• 
  Čistý platinový drát (99,95 %) je rozpustný v lučavce královské.
• 
  Platinové nugety

Vzhledem ke svým mechanickým vlastnostem a chemické odolnosti jsou platina a především její slitiny s rhodiem a iridiem používány na výrobu odolného chemického nádobí pro rozklady vzorků tavením nebo spalováním za vysokých teplot. Ve sklářském průmyslu je základním materiálem speciálních pecí na výrobu optických vláken.

V chemickém průmyslu jsou platina a především její sloučeniny využívány jako všestranný katalyzátor v řadě organických syntéz. Katalytických vlastností jemně rozptýlené kovové platiny se využívá i v autokatalyzátorech, které slouží k odstranění nežádoucích látek z výfukových plynů.

Ve farmaceutickém průmyslu jsou komplexní sloučeniny cis-platiny základem velmi účinných cytostatik, tedy látek potlačujících rakovinné bujení.

Značně velkých objemů dosahuje výroba termočlánků pro přesné měření vysokých teplot na bázi slitin platiny s rhodiem. Hlavní využití těchto typů termočlánků je ve sklářském a hutnickém průmyslu. Také se používá v odporových snímačích teploty.^[2]

V omezené míře se platina používá zejména k výrobě šperků a k pokovování méně ušlechtilých kovů. Je také součástí některých dentálních slitin především ve spojení s moderními keramickými materiály.

Platina se v přírodě vyskytuje prakticky pouze ve formě ryzího kovu, i když téměř vždy jsou v menší míře přítomny i další platinové kovy jako rhodium, palladium nebo iridium. Její zastoupení v zemské kůře je velmi malé, odhaduje se, že její průměrný výskyt činí 0,005–0,01 ppm (mg/kg). Koncentrace v mořské vodě je natolik nízká, že ji nelze současnými analytickými metodami spolehlivě změřit.

Nejbohatší světová naleziště jsou v jižní Africe, kde se v některých hlubinných dolech v Jihoafrické republice těží až ve čtyřkilometrové hloubce. Existují zde však i naleziště, kde se hornina s jemně rozptýlenými částečkami kovu těží povrchově.

Dalšími lokalitami s výskytem platiny je Sibiř a Ural, kde se vzácně nachází platina i ve formě nugetů o váze i několik desítek gramů. Dalších několik nalezišť se nachází v Severní Americe v Kanadě i USA.

Rudy ve většině využívaných nalezišť vykazují kovnatost 5–20 g/t. Obvyklým způsobem zkoncentrování drahých kovů je flotace po jemném namletí vytěžené horniny.

Platina je sice drahým kovem, kujným, vhodným pro ražbu, ale mince z něj ražené se nestaly moc oblíbené pro běžné použití. V současné době se používají platinové mince spíše jako sběratelské, či investiční mince. První platinové mince se razily pravděpodobně v Rusku. Ze sběratelského hlediska jsou staré platinové mince velmi vzácné.

XPT je kód 1 trojské unce platiny jako platidla podle standardu ISO 4217.

• Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
• Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
• Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

• Drahé kovy
• Palladium

• Slovníkové heslo platina ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Platina v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Obrázky, zvuky či videa k tématu platina na Wikimedia Commons