Panoramatická fotografie

Panoramatická fotografie je fotografický žánr, který zachycuje velký úhel pohledu, nejčastěji krajiny nebo jakéhokoliv jiného celku. Panoramatický formát je divácky vděčný, je bližší způsobu, kterým lidé vnímají svět kolem sebe, a proto patří k atraktivním oblastem fotografie.

K samotnému získání fotografie vede více cest:

• Ořez fotografie běžného formátu na panoramatický
• Použití speciálního panoramatického fotoaparátu
• Pořízení scenérie po částech a pozdější složení

Panoramatická fotografie může být planární (rovinná), cylindrická (válcovitá) nebo sférická (kulová).

Panorama jezera Jökulsárlón na Islandu

Panoramatický (velkoformátový) fotoaparát je obecně větší než fotoaparát pro střední a malé formáty. Nejvíce se používá pro studiovou, krajinnou nebo architektonickou fotografii. Tyto fotoaparáty používají velkoformátové filmy, které poskytují mnohem větší detail a ostrost než menší filmové formáty. Panoramatické fotoaparáty mají kovovou nebo dřevěnou základnu s ozubenou dráhou, na které "běží" dvě kovové standarty, jedna vepředu a jedna vzadu, spojeny měchy. Přední standarta obsahuje objektiv a závěrku; zadní drží zarámovaný panel z matného skla (matnici), před který je vložena filmová příchytka. Složení těla panoramatického fotoaparátu je – na rozdíl od většiny aparátů na obecné použití – přizpůsobitelný. Přední a zadní standarty mohou být posunuty, nakloněny, nadzvednuty nebo zhoupnuty, což umožňuje fotografovi nevodorovné ovládání perspektivy a zaostření.

Příkladem digitálního panoramatického fotoaparátu je Panoscan.

Pokud pořizujeme jednotlivé snímky, které se později spojí v počítači (tzv. stitching), doporučuje se dělat snímky se zamčenou expozicí a pevně nastaveným vyvážením bílé. Také je potřeba držet vodorovnou rovinu, k tomu slouží stativ a vodováha. Jednotlivé fotografie by se měly překrývat alespoň o 30%. Snímky pro horizontální panorama je vždy lepší pořizovat „na výšku“, aby pás vzniklý jejich spojením nebyl zbytečně úzký.

A obsahuje-li obraz i nějaké objekty v popředí, je navíc žádoucí, aby se fotoaparát na stativu mezi záběry pootáčel kolem tzv. nodální osy objektivu. Jinak se totiž často nepříznivě projeví tzv. paralaxa a sousední snímky pak není možné uspokojivě sesadit, protože jeden má na kraji třeba dva stromy v zákrytu, zatímco na sousedním jsou tytéž stromy kus od sebe. Otáčení kolem nodální osy umožní speciální panoramatická hlava, namontovaná na stativu, ale dá se použít i jednoduchý amatérsky vyrobený přípravek (návody lze najít na Internetu).

S vhodným softwarem je možné panorama vytvořit i z fotografií pořízených bez stativu. Některé programy totiž umožňují poskládat jednotlivé fotografie, i když jsou mírně natočené vůči sobě, navrhnou optimální ořez, mají možnost manuální korekce kde je možné ručně ovlivnit spojení snímků i jejich vzájemné natočení. Dokáží vyrovnat rozdílné expozice snímků snímané s plně automatickým režimem.

Panorama části metropolitní oblasti Guš Dan, včetně měst Tel Aviv, Ramat Gan a Giv'atajim

Nedokonale složené panorama – Vyhlídka z Plešivce (Brdy)

Cylindrické panorama neboli válcové se podobá pohledu jako by pozorovatel stál uvnitř válce...

Krychlové panorama neboli kubické je složené z šesti virtuálních stran krychle...

Kulové panorama neboli sférické panorama nebo v jistém případě malá planeta^[1] je prezentace panoramatické fotografie v rovinném charakteristickém zkreslení. V obrazu jsou zastoupeny všechny úhly pohledu, které jsou vidět z místa pořízení. Oproti panoramatu cylindrickému (válcovému) je doplněno vrchlíkem i podstavou, tedy pohledem kolmo nad fotoaparát a pod fotoaparát.^[2]

• 
  Náměstí Míru, Praha, kulové panorama
• 
  Parc de Passy, originální panoramatická fotografie
• 
  Parc de Passy, malá planeta po projekci na kulovou plochu

Panografie je fotografická technika, při které je jeden obrázek sestaven z několika překrývajících se fotografií. Může být provedena ručně s vytištěnými fotografiemi nebo pomocí softwaru na úpravu obrazu.

Jeden z prvních zaznamenaných patentů na panoramatickou kameru předložil Joseph Puchberger v Rakousku v roce 1843. Jeho fotoaparát dokázal zaznamenat zorné pole s úhlem 150°, ohniskem 20,32 centimetrů na daguerrotypické desky dlouhé 61 centimetrů.^[3]

Úspěšnější a technicky dokonalejší panoramatickou kamerou zkonstruoval Friedrich von Martens v Německu v roce 1844. Jeho kamera dostala jméno Megaskop.

Po příchodu mokrého kolódiového procesu se nejen panoramatická fotografie stala technicky mnohem jednodušší a levnější než daguerrotypie.

Fotografové využívali jednoduché triky. Francouz Édouard Baldus okolo roku 1855 používal papírové negativy o rozměru 10×14 palců^[4], ze kterých pořizoval kontaktní tisky 1:1. Když chtěl pořídit obraz větší, pokládal kontaktní kopie vedle sebe, což mělo panoramatický účinek.^[5] Baldus poskládal z několika negativů panorama dlouhé přes dva metry.

Příchod fotografického filmu v roce 1888 způsobil převrat v panoramatické fotografii. Na trh byly uvedeny desítky kamer. Mezi nimi fotoaparáty jako například Cylindrograph^[6][7], Wonder Panoramic^[3], Pantascopic nebo Cyclo-Pan.

Slavné panoramatické fotografie San Francisca po zemětřesení v roce 1906 pořídil pionýr letecké fotografie z draků George R. Lawrence velkoformátovým panoramatickým fotoaparátem a stabilizační plošiny, kterou sám navrhl.^[8] Jednalo se o 160stupňovou panoramatickou fotografii pořízenou z výšky 600 metrů, která byla vyvolána kontaktním otiskem z negativu o rozměrech 43 x 122 cm. Fotoaparát vážil 22 kilogramů a používaly se v něm celuloidové desky.

Společnost Haines Photo Company se specializovala na panoramatické snímky populárních amerických turistických destinací. Fungovala od roku 1908 až do pozdních desátých let dvacátého století.

• Josef Sudek
• Josef Koutný, Ing. arch. (1905 - 1979). Panoramatické snímky pořizoval fotoaparátem ROTAFLEX - 360 vlastní konstrukce (1966/67). Aparát měl tři vyměnitelné objektivy s výškově měnitelným horizontem a snímal cylindrické panorama na neperforovaný kinofilm šíře 35 mm.
• Jaroslav Poncar
• Barbora Bálková postavila na panoramatické fotografii svůj cyklus Metro. V projektu Spolucestující (2011) zkoumá identitu odosobněnou ve veřejném dopravním prostředku, konkrétně v pražském metru. Všímá si přitom zvláštního druhu sounáležitosti bezejmenných spolucestujících, které vedle sebe klade do jedné řady dlouhé jako samotná souprava metra.
• Tomáš Bican (* 1973) pořídil fotoaparátem Noblex soubory z Ulanbátaru (3. cena CPP), Argentiny, Ruska, Maroka, Indie a dalších zemí. Stejně jako u kinofilmu, tak i u panoramatického formátu kombinuje krajinu s dokumentem.

Josef Koutný, Ždiar, 1966.

Barbora Bálková: Spolucestující (Metro), 2011

Sylva Francová: Portréty žen, Sestra Jindra, 2004

• 
  William P. Gottlieb: Ralph Burns, Edwin A. Finckel, George Handy, Neal Hefti, Johnny Richards a Eddie Sauter, Museum of Modern Art, New York, 1947, panoramatický portrét

• Malá planeta (kulové panorama)
• diorama
• panografie
• perspektiva
• Gigapan

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Panoramatická fotografie na Wikimedia Commons
• Catadioptric Imaging at Columbia University
• Panoramic Association Světová organizace věnující se propagaci panoramatické fotografie
• chronologie panoramatických kamer 1843-1994 Archivováno 13. 4. 2023 na Wayback Machine.
• Free & open source panoramic stitching software
• Panoramic Photography tutorials, forums & news Archivováno 28. 11. 2009 na Wayback Machine.
• Open source panoramic photography tools
• Gigapan panoramic image system: hardware, software and web-based image sharing community
• Open source GNU GPL program to create arbitrary panoramas; includes links to the first published papers on automated estimation of projective relationship between multiple pictures of the same subject matter. (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.