Poperinge
| Poperinge Poperinghe | |
|---|---|
 Radnice na hlavním náměstí | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°51′16″ s. š., 2°43′32″ v. d. |
| Nadmořská výška | 51 m n. m. |
| Stát |  Belgie |
| Region | Vlámsko |
| Provincie | Západní Flandry |
| Arrondissement | Ypry |
| Správa | |
| Starosta | Christof Dejaegher CD&V (Vlámští křesťanští dekokraté) |
| Oficiální web | www |
| info | |
| Telefonní předvolba | 057 |
| PSČ | 8970, 8972, 8978 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poperinge (dříve také uváděno jako Poperinghe) je město v belgické provincii Západní Flandry ve vlámském regionu s bohatou historií. Oblast je známá pěstováním chmele a výrobou krajek.
Město
[editovat | editovat zdroj]Poperinge se nachází několik kilometrů západně od Yper. Region je známý pěstováním chmele, přičemž se zde vypěstuje cca 80 % jeho belgické produkce. Ve městě sídlí národní muzeum chmele a v nizozemštině se mu říká hlavní město chmele: hoofd stad, což znamená hlavní město, bylo přetvořeno na hoppe stad. V září se zde jednou za tři roky koná slavnost a přehlídka chmele. Naposledy se konala v roce 2011.[1] Místní pivo se nazývá Hommel, což je v západoflanderském dialektu chmel.
Zvonkohra na věži Sint-Bertinuskerk, nejstaršího kostela ve městě, byla od středověku považována za jednu z nejkrásnějších ve Flandrách. Během válečné vřavy v roce 1677 byla zničena, k jejímu obnovení došlo v roce 1781.[2]
Partnerským městem Poperinge je i Žatec od roku 1964. Na počest partnerství bylo v Žatci jedno z nejnovějších náměstí pojmenováno náměstí Poperinge.
Poperinge je rodištěm Dirka Frimouta, prvního belgického astronauta, po kterém je pojmenován městský park.
Administrativa
[editovat | editovat zdroj]Vedle města Poperinge obec Poperinge rovněž zahrnuje několik přilehlých vesnic (tzv. "deelgemeenten" – tzn. obcí nižší úrovně), a to Krombeke, Proven, Reningelst, Roesbrugge-Haringe and Watou. V okolí města Poperinge se také nachází osady Abele a Sint-Jan-Ter-Biezen, ale ty nemají status ani "deelgemeente", neboť nebyly před sjednocením obcí v Belgii v 70. letech 20. století samostatnými obcemi.
Roesbrugge-Haringe se ve skutečnosti skládá ze dvou samostatných vesnic: Roesbrugge a Haringe.
Osada Abele se nachází u hranic s Francií a její část leží na francouzském území.
| # | Název | Rozloha | Počet obyvatel (1999) |
|---|---|---|---|
| I | Poperinge | 47,61 | 12.644 |
| II | Krombeke | 8,54 | 711 |
| III | Proven | 13,10 | 1.394 |
| IV | Reningelst | 15,20 | 1.405 |
| V (VII) (VIII) |
Roesbrugge-Haringe - Roesbrugge - Haringe |
11,60 |
1.105 |
| VI (IX) (X) |
Watou - Sint-Jan-Ter-Biezen - Abele |
23,28 |
1.940 |
Obec sousedí s velkým počtem venkovských vesnic a vzhledem k vzhledem k tomu, že její hranice jsou dlouhé, i s velkým počtem francouzských obcí.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Archeologické vykopávky v oblasti odhalily osídlení již v neolitu. V době Římského impéria se místo stalo dostupné z cesty mezi Casselem a Aardenburgem. V době Franků se město objevuje pod názvem Pupurningahem a v polovině 7. století se stalo místem církevních oslav Svatého Omera. Flanderský hrabě Dětřich Alsaský udělil městu v roce 1147 na žádost opata městská privilegia. Od této doby začalo vzkvétat jako centrum výroby oděvů a z důvodu rostoucí populace byly v roce 1290 k již existujícímu kostelu Sint-Bertinuskerk přidány ještě kostely svatého Jana (Sint-Janskerk) a Panny Marie.
V roce 1322 Louis z Nevers zakázal výrobu oděvů mimo Ypry, což vedlo ke vzpouře obyvatel proti němu v následujícím roce. Nikdy se tomuto omezení jejich zdroje obživy nepodřídili a soustavně hledali způsoby, jak se zákazu vyhnout. [3] Jejich odpor během tohoto období jim vysloužil přízvisko keikoppen (tzn. umíněnci, resp. dubové palice), tento výraz byl poprvé zaznamenán v roce 1341, kdy Yperská milice město napadla.
Během nepokojů za stoleté války Poperinge trpělo z důvodu měnícího se politického spojenectví flanderských hrabat a jejich obchodních následků. V době, kdy podporovali Francouze, byl přerušen obchod s vlnou s Anglií. V průběhu následné vřavy bylo město obsazeno a vypáleno francouzskými jednotkami v roce 1382. V roce 1436 jej postihl stejný osud ze strany anglické armády. V roce 1513 v době úpadku prosperity byla velká část města poničena požárem a v roce 1563 znovu. V této době Poperinge zburcováno k podpoře protestantů a zúčastnilo se povstání v roce 1566. V důsledku bojů a perzekucí došlo nakonec k tomu, že město a jeho obchod byly zcela zničeny.
Situace se ještě zhoršila z důvodu válek mezi Francouzi a Nizozemci o to, komu bude region náležet. Dohodou z Nijmegenu z roku 1678 město přešlo do francouzských rukou a poté se vrátilo Španělům smlouvou z Riswijku v roce 1697, v roce 1713 bylo utrechtskou dohodou postoupeno Rakušanům. V roce 1794 bylo připojeno k revoluční Francii do departementu Lys.
Po porážce Napoleona se stalo součástí Spojeného nizozemského království, od kterého se Belgie odtrhla v roce 1830. Od té doby Poperinge znovu nalezlo klid a soustředilo se na pěstování chmele, který zde začal být poprvé pěstován již v 15. století.[4]
Během 1. světové války bylo město jedním z pouhých dvou měst v Belgii (druhým bylo Furnes), které nebyly okupovány Němci, proto v něm byly zřízeny ubytovny pro britské jednotky a také poskytovalo bezpečnou zónu pro polní nemocnice. Bylo za frontovou linií, mezi britskými vojáky bylo familiárně nazýváno „Pop“ a představovalo pro ně důležité spojení s jejich rodinami, zvláště prostřednictvím Talbot House. Smutná připomínka na tuto dobu zůstává patrná na radnici, kde byly zachovány dvě cely smrti, a venku na dvoře, kde se konaly veřejné popravy před popravčí četou. Další připomínkou je řada vojenských hřbitovů, které se nachází v okolí, s hroby anglických, australských, francouzských, německých, amerických a čínských vojáků.
Literární zmínky
[editovat | editovat zdroj]Město je spojováno s několika novolatinskými básníky. Jacques May (Jacobus Majus) se narodil v Poperinge a vytvořil latinsky psanou veršovanou epištolu v sapfické strofě, která se datuje do roku 1563.
Koncem 16. století Maximilian de Vriendt napsal báseň, která chválí město a jeho kostely:
- Non formosa pales, non hospitae in urbe napeae,
- Non agiles radii, Palidiique coli
- Non celebres baiae (quae dos tua propria) tantis
- Nominibus celebrem te, Poperinga vehunt:
- Quantum larga manus, pietasque insigne avorum,
- In superos templis testificata sacris.
- Omnia de nobis praedantur fata: Tonanti
- Quas damus, has solas semper habemus opes.[5]
Vlámský básník Gislain de Coninck, který se ve městě narodil, přeložil latinské verše Charlese Wynkiuse v Himni, Quorum Usus Est In Ecclesiastico Dei Cultu a společně byly vydány v roce 1573.[6] V 17. století působili ve městě další dva latinsky píšící básníci, Joannes Bartholomaeus Roens a Petrus Wenis (1648-1726).[7] Wenis vydal Gheestelycken nachtegael (Duchovní slavík, 1698) o zázraku z roku 1479, kdy se dítě narozené mrtvé probudilo k životu, přičemž tato událost se spojuje se sochou Panny Marie v kostele svatého Jana a dodnes se uctívá. [8]
Poperinge zmiňuje také anglický básník Geoffrey Chaucer, který z něj učinil rodiště jeho vlámského rytíře v "Příběhu sira Thopase" ("The Tale of Sir Thopas") z "Povídek z Canterbury" (Canterbury Tales).[9] 150 let poté anglický básník John Skelton uvádí zmínku o Poperinge (In Popering grew pears when parrot was an egg) ve své dvousmyslné básni "Speak Parrot".[10] Báseň byla útokem na kardinála Wolseyho pro jeho ambici stát se papežem.[11]
V moderní době se město spojuje s jedním z epigramů Charlese Baudelaira ze sbírky Amœnitates Belgicæ, nazvaném Une Béotie belge, v němž se sofistikovaní francouzsky mluvící Bruselané dívají spatra na venkovské Popeginge a vlámské krajany. V následujícím století o městu pojednává dílo "Poperinghe 1917" od kanadského básníka W. W. E.Rosse.[12]
Osobnosti města
[editovat | editovat zdroj]- Dirk Frimout (* 1941), první belgický astronaut
- Anne Provoostová (* 1964), spisovatelka
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]Berck, Francie, 1980
Hythe, Anglie, Spojené království, 1980
Rixensart, Belgie, 1990
Wolnzach, Bavorsko, Německo, 1965
Žatec, Česko, 1964
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poperinge na anglické Wikipedii.
- ↑ článek na serveru izatec.cz. www.izatec.cz [online]. [cit. 2012-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-18.
- ↑ Altmeyer (1840), str.58-9
- ↑ John H. Munro, “Mediaeval Woolens” in The Cambridge history of western textiles, Cambridge University 2003, pp.251-5
- ↑ J-J.Altmeyer Notice historique sur la ville de Poperinghe
- ↑ Altmeyer (1840), pp.59-60
- ↑ Ferdinand François, E. van der Haeghen, Bibliographie Gantonoise, Ghent 1858, pp199-200
- ↑ Tom Deneire, "The Latin Works of Two Poets from Poperinge: Joannes Bartholomaeus Roens and Petrus Wenis", in Syntagmatia: Essays on NeoLatin Literature in Honour of Monique Mund-Dopchie and Gilbert Tournoy, Supplementa Humanistica Lovaniensia 26, Leuven University Press, 2006, (pp.709-721).
- ↑ Background details. www.mariaommegang.be [online]. [cit. 2012-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-02.
- ↑ Yborn he was in fer contree,/In Flaundres, al biyonde the see,/At Poperyng in the place, lines 7-9
- ↑ John Skelton, Selected Poems (ed. Gerald Hammond), Manchester UK 1980 line 70, p.93
- ↑ David Wallace, Premodern Places, p.130, note 51
- ↑ Peter Stevens, “On W.W.E.Ross” p.44 Archivováno 26. 3. 2012 na Wayback Machine.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Poperinge na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Altmeyer, Jean-Jacques, Notice historique sur la ville de Poperinghe, Ghent 1840
