Midibus

Midibus je neoficiální, avšak v Evropě často užívaný termín pro malokapacitní autobusy (malé autobusy). Přesné vymezení podobných termínů není oficiálně stanovené ani zcela ustálené, proto se v některých pojetích pojem midibus prolíná s pojmem minibus nebo do něj spadá, zatímco jindy jsou za minibusy považována jen vozidla menší než midibus. V USA jednotný název pro autobusy podobné kategorie neexistuje, někdy se v tomto významu používají například výrazy shuttle bus, baby coach, mid-sized coach atd. V němčině se výraz Midibus používá jen pro linkové provedení, zatímco pro zájezdové autobusy této velikosti se používá výraz Clubbus.^[1]

V Evropě jako midibusy bývají označovány autobusy o délce zhruba 8 až 11 metrů, případně 8 až 10 nebo 8 až 10,5 metru, o kapacitě zhruba 35 až 85 cestujících. V České republice se však používají i vymezení, podle nichž se mezi midibusy řadí jen autobusy o celkové délce do 9 metrů, takže například u autobusu SOR 9,5 lze o kategorii „midi“ hovořit „jen těžko“.^[2]

Autoři Kleprlík, Kyncl, Soušek midibusy definují jako automobily s ucelenou jednopodlažní karoserií, určené pro přepravu osob a jejich zavazadel, které mají 17 až 22 míst pro cestující.^[3]

BUSportál.cz v listopadu 2009 napsal, že neví o žádné exaktní definici midibusu ani o hranicích mezi minibusem, midibusem a autobusem. BUSportál se pokusil dolní hranici pro zařazení mezi midibusy stanovit na obsaditelnost 22 osob (autobusy do této obsaditelnosti jsou podle směrnice 70/156 EHS řazeny do tříd A a B, autobusy nad tuto obsaditelnost do tříd I, II a III).^[4] Pro rozdíl mezi midibusem a klasickým autobusem považuje za určující kritérium délky vozidla, přičemž pro midibusy je charakterističtější umístění motoru vpředu, zatímco pro standardní autobus vzadu. Mezi minibusy by BUSportál.cz řadil vozidla v kategorii M2 podle směrnice 70/156 EHS (tj. autobusy do hmotnosti 5000 kg), mezi midibusy vozidla v kategorii M3 kratší než 10 metrů.^[5]

V linkové dopravě se používají na těch trasách, kde by standardní autobusy nebyly dostatečně obsazené a malé autobusy jsou tak z hlediska investičních a provozních nákladů a přepravní poptávky výhodnější.

V České republice byl nástup midibusů opožděn tím, že v době socialismu byla v Československu výroba této kategorie zcela opomenuta.^[2] Ojedinělá poptávka byla pokryta dovozem vozidel značek Ikarus a Čavdar na podvozcích nákladních automobilů Avia.^[2] Výjimkou byl pouze midibus Karosa A 30, vyrobený v počtu 13 kusů mezi lety 1968 a 1972, z čehož 11 vozidel bylo v provedení rozhlasového přenosového vozu (tedy nikoliv pro běžnou osobní dopravu).^[6] V roce 1993 byl dovážen slovinský midibus TAM (Tovarna avtomobilov Maribor), již s motorem umístěným vzadu.^[2] První české typy midibusů, OASA 902 na podvozku VW LT a Zliner, nebyly příliš úspěšné a jejich výrobci nezaujali na trhu výraznější pozici.^[2] Výrazněji se na trhu prosadila až firma SOR Libchavy, která nepokračovala ve využívání podvozků nákladních automobilů, ale začala v letech 1996–1997 vyrábět midibusy vlastní konstrukce: SOR B 7,5, SOR C 7,5 a SOR LC 7,5,^[2] avšak kvůli malé poptávce i ona výrobu této kategorie autobusů brzy ukončila (B 7,5 v roce 1997, C 7,5 v roce 2001) a na trhu se pak více prosadily řady SOR 9,5 a SOR 10,5, řazené však již mezi standardní autobusy. Výrazněji se pak na českém trhu prosadily zejména minibusy Iveco Daily a minibusy Mercedes-Benz MB 814 Vario a MB 616 CDI Sprinter.^[2]

Po pádu socialismu po nějakou dobu nebyly nové midibusy výrazně levnější než ojeté autobusy standardní velikosti, kterých byl na trhu dostatek, a proto byl jejich nástup velmi pozvolný a nepřinášel dopravcům a objednatelům výraznou finanční úsporu. V Praze byly první midibusy Ikarus E91 použity v trasách, kde provoz standardního autobusu byl znemožněn prostorovými podmínkami (úzké uličky, úzký a nízký podjezd atd.). tj. na lince 291 (dnes linka 148) v oblasti Karlova (Karlovo náměstí, I. P. Pavlova, Apolinářská) od 18. dubna 2003, na lince 128 na Žvahov od 1. září 2005 a na lince 236 do pobřežních osad Bohnic a Troji od 1. dubna 2009.^[7] Minibusy používají v linkové dopravě mnozí čeští dopravci, například ČSAD Jablonec nad Nisou na některých linkách MHD do odlehlých částí, ČSAD POLKOST v okolí Kostelce nad Černými lesy, CEDAZ na lince k pražskému letišti, AUDIS BUS v kombinaci se službou radiobus na městských linkách v Rychnově nad Kněžnou a Týništi nad Orlicí, Quick Bus nasazuje minibusy na dálkovou linku Praha – Varnsdorf, Dopravní podnik města České Budějovice a.s. nasazuje elektromidibusy Škoda 29BB (Solaris Urbino 8,9 LE Electric) na linky 21, 22, 23 z důvodu toho, že do některých ulic se nevejdou standardní autobusy.

BUSportál.cz řadí mezi midibusy například tyto typy vozidel:^[5]

• Isuzu Turquoise, délka 7,6 m
• Otokar, délka 7,1 m
• Beulas Stela, délka 8,2 m
• ALMA II, délka 8,9 m
• Beulas Gianino, délka 8,2 m
• Iveco Daily Stratos, délka 7,7 m
• Ikarus E91

, délka 7,9 m

• Solaris Urbino 8,9LE III délka 8,9m
• Solaris Urbino 8,9LE III Electric (Škoda 29BB), délka 8,9 m
• Solaris Alpino 8,6 III

délka 8,6m

• SoR BN 8,5

délka 8,4m

• SoR CN 8,5

délka 8,4m

• SoR BN 9,5

délka cca 9,7m

• SoR B 9,5

délka 9,5m

• Solaris Urbino 10 III

délka 10,0m

• Solaris Urbino 10,5 IV

délka 10,5m

• SoR CN 9,5

délka 9,7m

• SoR BN 10,5

délka 10,7m

• SoR CN 10,5

délka 10,7m

• Linienbusse : fahrgastfreundlich, wirtschaftlich, schadstoffarm = Line service buses. Düsseldorf: Alba Fachverlag, 1999. 239 s. Dostupné online. ISBN 3-87094-641-5, ISBN 978-3-87094-641-8. OCLC 67872592 
• MÜLLER-HELLMANN, BERNHARD E. NICKEL, Adolf; NICKEL, Bernhard E. Stadtbus - mobil sein in Klein- und Mittelstädten = Mobility in small and medium sized towns by urban bus. Düsseldorf: Alba Fachverlag, 2000. 329 s. Dostupné online. ISBN 3-87094-642-3, ISBN 978-3-87094-642-5. OCLC 49823507 S. 173–175, 272–275. 

• mikrobus
• minibus
• standardní autobus
• autobus

• Obrázky, zvuky či videa k tématu midibus na Wikimedia Commons