Messier 9
| Messier 9 | |
|---|---|
 M9 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | kulová hvězdokupa |
| Třída | VIII[1] |
| Objevitel | Charles Messier |
| Datum objevu | 28. května 1764 |
| Rektascenze | 17h 19m 11,78s[2] |
| Deklinace | -18°30′58,5″[2] |
| Souhvězdí | Hadonoš (lat. Oph) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 8,42[3][4], 9,36[4], 7,467[5] a 6,676[5] |
| Úhlová velikost | 12′[6] |
| Vzdálenost | 25 800 ly |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Absolutní magnituda (V) | −7,95 |
| Hmotnost | 4,22 × 105[7] |
| Metalicita [Fe/H] | −2,3, −2,1 a −1,65 |
| Označení v katalozích | |
| Messierův katalog | M 9 |
| New General Catalogue | NGC 6333 |
| Melottův katalog | Melotte 167 |
| Jiná označení | M9, NGC 6333, GCl 60,[2] Mel 167[8] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Messier 9 (také M9 nebo NGC 6333) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Hadonoše s magnitudou 7,7 a zdánlivým průměrem 12'.[6] Objevil ji Charles Messier 28. května 1764.[6] Od Země je vzdálena 25 800 světelných let.[9]
Pozorování
[editovat | editovat zdroj]
Vyhledání M9 je snadné, protože leží blízko spojnice hvězd Sabik (η Oph) a θ Oph, 3,5° jihovýchodně od první jmenované. Na tmavé průzračné obloze je možné ji pozorovat obyčejným středně velkým triedrem 10x50, ve kterém se ukáže jako světlý mlhavý kotouček. Dalekohled o průměru 80 až 120 mm v ní nedokáže rozlišit jednotlivé hvězdy a hvězdokupa tak zůstává nezřetelná, i když je možné rozeznat její jádro a okrajovou oblast. Dalekohledy o průměru 200 mm již dokáží rozlišit několik hvězd 13. magnitudy, zejména východně a jižně od středu.[10]
Poblíž M9 je možné vyhledat mnoho dalších kulových hvězdokup: 80' směrem na severovýchod od ní je slabší kulová hvězdokupa NGC 6356 a 80' jihovýchodně ještě slabší NGC 6342 a 9° jihozápadně jasnější Messier 19. 9° východně pak leží otevřená hvězdokupa Messier 23 a mnoho dalších objektů Messierova katalogu.
M9 je možno jednoduše pozorovat z většiny obydlených oblastí Země, protože má dostatečně nízkou jižní deklinaci. Přesto není pozorovatelná v některých částech severní Evropy a Kanady, tedy za polárním kruhem. Naopak na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do srpna.
Historie pozorování
[editovat | editovat zdroj]Hvězdokupa byla objevena 28. května 1764 Charlesem Messierem, který ji popsal takto: "mlhovina bez hvězd v pravé noze Hadonoše, je kulatá a její světlo je slabé … průměr 3 úhlové minuty." O 20 let později v ní William Herschel rozeznal první hvězdy.[6] Herschel ji popsal jako velmi zhuštěnou hvězdokupu, která obsahuje malinké hvězdy a vypadá jako zmenšená kupa Messier 53. Heinrich Louis d'Arrest ji označil za zářivý objekt kulatého neohraničeného tvaru a podobný popis zanechal William Parsons.[10]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]M9 je vzdálena od Země 25 800 světelných let a její vzdálenost od středu Galaxie činí 5 500 světelných let.[9] Je jednou z nejbližších kulových hvězdokup ke středu Galaxie.[6] Její úhlová velikost 12' odpovídá skutečnému průměru 90 světelných let.[6] Od Slunce se vzdaluje velkou rychlostí 230 km/s.[9]
Její vizuální magnituda je 7,7 a absolutní magnituda -8,04, takže celková jasnost hvězdokupy je přibližně 120 tisíckrát větší než jasnost Slunce.[6] Její nejjasnější hvězdy jsou zdánlivé hvězdné velikosti 13,5 a lze je spatřit již ve středně velkých dalekohledech (průměr 150 mm).[6] Bylo v ní objeveno 13 proměnných hvězd.[6][10]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku M9 (astronomia) na italské Wikipedii.
- ↑ SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6333 [online]. [cit. 2017-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-19. (anglicky)
- ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 9 [online]. [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
- ↑ a b SIMBAD Astronomical Database.
- ↑ a b Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Cote, Roberto De Propris: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
- ↑ a b c d e f g h i Messier 9: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-08-28]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky)
- ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-08-28]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky)
- ↑ a b c HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-08-28]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky)
- ↑ a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
- ↑ Deklinace 18° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 72° od jižního nebeského pólu. Jižně od 72° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 72° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 9 na Wikimedia Commons
- M 9 v databázi SIMBAD
- NGC 6333 na Galactic Globular Clusters Database
- Astronomia: NGC 6333, M9 [online]. [cit. 2017-08-28]. Dostupné online.
- MIHULKA, Stanislav. Třpytivé drahokamy hvězdokupy Messier 9 [online]. osel.cz, 2012-03-23 [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. (anglicky)
