Divoká kachna (hvězdokupa)
| Messier 11 | |
|---|---|
 Otevřená hvězdokupa Messier 11. Autor: NASA. | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | otevřená hvězdokupa |
| Třída | I2r[1] |
| Objevitel | Gottfried Kirch |
| Datum objevu | 1681 |
| Rektascenze | 18h 51m 5,0s[2] |
| Deklinace | -6°16′12″[2] |
| Souhvězdí | Štít (lat. Sct) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 5,8[2] |
| Úhlová velikost | 14,0'[1] |
| Vzdálenost | 1 877 pc |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Metalicita [Fe/H] | 0,16 |
| Odhadované stáří | 250 milionů let[3][1] |
| Označení v katalozích | |
| Messierův katalog | M 11 |
| New General Catalogue | NGC 6705 |
| Collinderův katalog | Collinder 391 |
| Melottův katalog | Melotte 213 |
| Jiná označení | M11, NGC 6705, OCl 76,[2] Cr 391,[4] Mel 213[5] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Divoká kachna (také Messier 11 nebo NGC 6705) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Štítu s hvězdnou velikostí 5,8[2] a úhlovým rozměrem 14'.[1] Objevil ji Gottfried Kirch v roce 1681. Je jednou z nejbohatších otevřených hvězdokup, obsahuje asi 2 900 hvězd, z toho 500 hvězd jasnějších 14 mag.[1]
Hvězdokupa je od Země vzdálená přibližně 6 120 ly[3] a od Slunce se vzdaluje rychlostí 22 km/s.[6] Její stáří je odhadováno na asi 250 milionů let.[3] Jméno získala od jasnějších hvězd, které tvoří trojúhelník připomínající útvar letícího hejna kachen, anebo, z jiného úhlu, jednu plovoucí kachnu.
Pozorování
[editovat | editovat zdroj]
Hvězdokupu je možné snadno nalézt přibližně 4° jihozápadně od hvězdy Lambda Aquilae (λ Aql) s magnitudou 3,4 nebo 1,5° jihovýchodně od hvězdy Beta Scuti (β Sct) s magnitudou 4,2. Nachází se v bohatém hvězdném poli, protože tímto směrem leží velká hvězdná oblaka Mléčné dráhy. Je bez obtíží viditelná i triedrem 10x50, ale je v něm velmi obtížně rozložitelná na jednotlivé hvězdy a její vzhled zůstane mlhavý. Dalekohled o průměru 120 až 150 mm ji rozloží téměř úplně a ukáže desítky navzájem velmi blízkých hvězd, jejichž jasnost je od deváté do třinácté magnitudy. Ve větších dalekohledech je možné napočítat stovky hvězd a pohled na ni připomíná kulovou hvězdokupu, i když je pouze otevřenou hvězdokupou.[7]
2,5° jižním směrem od hvězdokupy leží kulová hvězdokupa NGC 6712 a 3,5° jihozápadně leží otevřená hvězdokupa Messier 26.
Hvězdokupa je snadno pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze nízkou jižní deklinaci. Přesto je její pozorování v některých oblastech severní Evropy a Kanady, tedy za polárním kruhem, velmi obtížné, zatímco ve střední Evropě již vychází poměrně vysoko nad obzor. Na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí a v jižní části tropického pásu je možno ji vidět dokonale v zenitu.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.
Historie pozorování
[editovat | editovat zdroj]Divokou kachnu objevil Gottfried Kirch v roce 1681 a popsal ji jako malou nezřetelnou skvrnu s jasnou hvězdou uprostřed.[9] Jednotlivé hvězdy v ní jako první rozpoznal William Derham v roce 1732[9] a také další tehdejší vědci ji potom popisovali jako velmi bohatou hvězdokupu. Charles Messier ji přidal do svého katalogu 30. května 1764 a poznamenal k ní, že v menším dalekohledu vypadá jako kometa, ale ve větším dalekohledu v ní lze rozeznat velký počet malých hvězd.[9] William Herschel napsal, že hvězdokupa vypadá, jako by ji tvořilo několik skupinek hvězd, zatímco admirál William Henry Smyth ji pojmenoval Divoká kachna, protože mu připomínala hejno letících divokých kachen.[9] John Herschel ji popsal jako rozsáhlou bohatou hvězdokupu složenou ze hvězd dvanácté až patnácté magnitudy.[7]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Messier 11 je jednou z nejbohatších a nejhustších známých otevřených hvězdokup: ve skutečnosti obsahuje přibližně 2 900 potvrzených členů, z nichž přibližně 400 je jasnějších 14. magnitudy.[7] Nachází se ve vzdálenosti kolem 6 120 ly[3] a její stáří se odhaduje na asi 250 milionů let.[3]
V blízkosti jejího středu se hustota hvězd odhaduje na přibližně 83 hvězd na krychlový parsec a v polovině jejího poloměru na asi 10 hvězd na krychlový parsec. Její nejjasnější hvězda má zdánlivou magnitudu 8,5.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku M11 (astronomia) na italské Wikipedii.
- ↑ a b c d e SEDS.org: Messier 11 [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e SIMBAD Astronomical Database: Results for M 11 [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2017-07-18]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky)
- ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2017-07-18]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky)
- ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-07-18]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky)
- ↑ Astro.cz: Messierův katalog - M 11 [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
- ↑ Deklinace 6° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 84° od jižního nebeského pólu. Jižně od 84° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 84° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
- ↑ a b c d SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: Wild Duck Cluster [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Divoká kachna na Wikimedia Commons
- Simbad – Messier 11
- Atlas of the Universe: seznam otevřených hvězdokup
