Levoča
| Levoča | |
|---|---|
 Renesanční radnice s vyobrazeními občanských ctností | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°1′22″ s. š., 20°35′26″ v. d. |
| Nadmořská výška | 628 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Prešovský |
| Okres | Levoča |
  Levoča Levoča, Slovensko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 114,8 km² |
| Počet obyvatel | 14 256 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 124,2 obyv./km² |
| Etnické složení | Slováci, Romové |
| Světové dědictví UNESCO | |
| Název lokality | Levoča, Spišský hrad a přilehlé památky |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | iv |
| Odkaz | 620 (anglicky) |
| Zařazení | 2009 (33. zasedání) |
| Správa | |
| Starosta | Miroslav Vilkovský |
| Vznik | 1249 |
| Oficiální web | www |
| mesto | |
| Telefonní předvolba | 053 |
| PSČ | 054 01 |
| Označení vozidel (do r. 2022) | LE |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Levoča (maďarsky Lőcse, německy Leutschau, polsky Lewocza) je historické město na východním Slovensku. Leží v Prešovském kraji na hlavní silnici spojující Žilinu a Košice. Město je sídlem Levočského okresu a historicky bylo správním střediskem Spišské župy. Žije zde necelých 15 tisíc obyvatel. Dne 28. června 2009 bylo historické centrum zapsáno do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO jako součást lokality Levoča, Spišský Hrad a související kulturní památky.[2][3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Levoča vznikla ze dvou původních slovanských osad, které pravděpodobně zpustošili Tataři v roce 1241. Nejstarším písemným dokladem, v němž se objevuje název Levoča (jako „Leucha“), je listina Bély IV. z roku 1249. V roce 1271 se Levoča stala hlavním městem Společenstva spišských Sasů. Již v roce 1317 je připomínána výslovně jako královské město.
Rozvoji města podstatně pomohla výsada práva skladu, udělená Levoči Karlem Robertem v roce 1321. Tato výsada nutila zahraniční kupce zůstat ve městě 15 dní a poskytnout své zboží k prodeji. Král Zikmund Lucemburský osvobodil roku 1402 levočské kupce od práva skladu v jiných městech a roku 1411 rozšířil levočské právo skladu i na domácí kupce. Roku 1419 byli Levočané osvobozeni od placení třicátků v celém Uhersku. Tím došlo k otevření neobyčejných možností svobodného obchodování.
Příznivý vývoj města vyvrcholil na přelomu 15. a 16. století a umožnil vznik takových uměleckých skvostů, jakými je dílo mistra Pavla z Levoče v městském kostele svatého Jakuba. Slibný vývoj města přerušil v 16. století rozsáhlý požár a v 17. století protihabsburské povstání. Přesto Levoča v tomto období zůstala centrem Spiše a v 19. století se stala střediskem slovenského národního obrození.
Bylo zde založeno známé Levočské lyceum, na které v roce 1844 přišli, po odvolání Ľudovíta Štúra z profesury na bratislavském lyceu, jeho žáci z Bratislavy v čele s Jankom Franciscim. Z významných slovenských básníků a národních buditelů, kteří v Levoči studovali a nebo působili je třeba připomenout Jána Botta, Janka Kráľe, Ľudovíta Kubániho, Pavla Dobšinského, dr. Vavra Šrobára, Alberta Škarvana a jiné.
Části města
[editovat | editovat zdroj]- Městské části: Levočská Dolina, Levočské Lúky, Závada
- Sídliště: Pri Prameni, Rozvoj, Západ I, Západ II
- Osady: Kačelák, Levočské kúpele, Odorica, Rómska osada (v meste), Rómska osada (Levočské Lúky), Rúrová
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]Levoča si svou urbanistikou a hradbami zachovala charakter středověkého města. Je městskou památkovou rezervací.
Dominantou města je gotický kostel svatého Jakuba, obsahující jedenáct gotických a renesančních křídlových oltářů, včetně nejvyššího dřevěného gotického oltáře na světě (18,6 m), jehož autorem je pozdněgotický řezbář Pavel, zvaný Mistr Pavel z Levoče.[zdroj?!] Náměstí lemují renesanční domy. Kromě kostela svatého Jakuba stojí v prostoru náměstí také známá renesanční radnice. Ve městě jsou i další dva kostely s barokními interiéry, klasicistní budovy župního domu a evangelického kostela. Historické centrum obklopuje mohutný hradební systém o délce 2,5 km. Součástí opevnění jsou Košická a Polská brána nebo Prašná a Kupecká bašta.
K dalším památkám patří dům zvaný Brewerova tiskárna.
Rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Etela Farkašová, filosofka
- Albert Fuchs, fyzik
- Lucia Gažiová, herečka
- Július Gretzmacher, báňský inženýr
- Erika von Thellmann, herečka
- Oľga Vronská, vlastním jménem O. Wagnerová, slovenská herečka
- Petr Weiss, psycholog a sexuolog
- Ivan Rektor, neurolog
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Turzův dům na náměstí
-
Radnice a kostel svatého Jakuba
-
Měšťanské domy
-
Evangelický kostel
-
Kostel Svatého Jakuba
-
Mariánská bazilika
-
Poutní místo
-
Pranýř na náměstí
-
Spišské muzeum
-
Socha Ľudovíta Štúra
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Levoča na slovenské Wikipedii.
- ↑ Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku. Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky.
- ↑ http://whc.unesco.org/en/news/534
- ↑ CENTRE, UNESCO World Heritage. Levoča, Spišský Hrad and the Associated Cultural Monuments. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Levoča. Potulky mestom a okolím; SÚZ Levoča, 2005, autor textu: Ivan Chalupecký, Ernest Rusnák a kol.
- Peter Pekačík: Levoča a jej pamiatky; Krásy Slovenska 5/89, str. 14
- Levoča; Východoslovenské vydavateľstvo Košice, 1981, autor textu: Ivan Chalupecký
- Ivan Chalupecký, Ernest Rusnák: Levoča a okolie; Východoslovenské vydavateľstvo Košice, 1985
- FRICKÝ Alexander. Mestské pamiatkové rezervácie na Slovensku. Martin: Osveta, 1986
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Levoča na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Stránka na Seznamu kulturních památek UNESCO (anglicky)
