Janko Kráľ

Janko Kráľ
Narození	24. dubna 1822 Liptovský Mikuláš
Úmrtí	23. května 1876 (ve věku 54 let) Zlaté Moravce
Příčina úmrtí	tyfus
Místo pohřbení	Zlaté Moravce
Povolání	básník, spisovatel a politik
Alma mater	Gymnázium Janka Francisciho-Rimavského
Žánr	poezie
Významná díla	Výlomky z Jánošíka Zakliata panna vo Váhu a divný Janko Dráma sveta
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Janko Kráľ (24. dubna 1822 Liptovský Sv. Mikuláš, Uhersko – 23. května 1876 Zlaté Moravce) byl slovenský národní buditel a jeden z nejvýznamnějších a nejradikálnějších básníků štúrovské generace.^[1]

Pocházel z rodiny řezníka a krčmáře. Vzdělání získával v Liptovském Svätém Mikuláši, v letech 1835–1837 na gymnáziu v Gemeru, v letech 1837–1841 na lyceu v Levoči, v letech 1841–1842 studoval na lyceu v Kežmarku a od roku 1842 studoval na lyceu v Prešpurku, kde se aktivně zapojoval do činnosti Ústavu reči a literatúry československej. V roce 1844 na protest proti odvolání Ľudovíta Štúra odešel z Prešpurku a ve studiu už dále nepokračoval. Nastoupil jako praktikant do advokátní kanceláře v Pešti, později hodně cestoval jak po Slovensku, tak i po Dolní zemi (dnešní Maďarsko).^[1][2]

V roce 1848 podněcoval slovenský lid, aby povstal, za což byl uvězněn v Šahách a Pešti až do ledna následujícího roku. Po propuštění znovu organizoval dobrovolnické oddíly a byl opět vězněn, po propuštění odjel do moravského Hulína k příteli Bedřichu Rozehnalovi^[3] a v listopadu roku 1849 se stal kapitánem dobrovolnického sboru. Po propuštění ještě v témže roce pracoval jako vládní komisař, v roce 1854 byl přeložen do Čadce, v roce 1858 se přestěhoval do Martina, od roku 1860 byl pomocným úředníkem v Kláštoru pod Znievom a od roku 1862 přísedícím u soudu ve Zlatých Moravcích. V roce 1867 ho propustili ze státních služeb, a tak si dělal státní zkoušku a působil v Zlatých Moravcích jako přísežný pravotár a písař v advokátních kancelářích.

Zemřel na skvrnitý tyfus (nejsou však vyloučeny ani jiné příčiny).^[4] Pochovaný byl ve Zlatých Moravcích (poloha hrobu není přesně známa) a na slovenském Národním hřbitově v Martině má čestný hrob.^[5]

Jeho přesná podoba není známa, ale dochovaly se víceré populární podobizny. Jedna z nich byla použita při modelování sochy Janka Kráľa, umístěné ve stejnojmenném parku v bratislavské Petržalce.^[5]

První verše začal psát už v době studií na bratislavském lyceu. Zpočátku psal v češtině, později začal používat spisovnou slovenštinu a byl jedním z prvních básníků, kteří používali Štúrovu slovenštinu. Svoje básnická díla zveřejňoval v almanachu Nitra, v pozdějším období také v časopisech Orol tatranský, Sokol, zřídkavě i v časopisech Černokňažník, Tábor, Concordia, Priateľ školy a literatúry a jiných. Začal psát epické básně s historickou tematikou, postupně však začal navazovat na slovenskou lidovou slovesnost. Do povědomí veřejnosti vstoupil jako autor balad a písní, nicméně jeho tvorba byla o mnoho širší.^[1]

Svojí tvorbou se řadí mezi básníky z období romantismu a stal se klíčovou postavou ve vývoji dobové poezie. Jeho básně ovlivnily tvorbu slovenských nadrealistů, ale i takových autorů, jako byl Laco Novomeský či Milan Rúfus a jiní.^[1]

• Genius Slovanstva (kolem 1843), prvotina napsaná v češtině.
• Smrt Světopolka, krále Velko-Moravského (kolem 1843), česky.
• Bohdan (kolem 1843), česky, hrdinský epos jehož čtvrtý zpěv má již charakter lidové skladby.
• Jedna žiadosť (1843), pravděpodobně první Kráľova slovenská báseň.
• Kvety (1843), subjektivní lyrická báseň.
• Strídža — skala v Lučivnej (1843), pověst patřící k prvním Kráľovým básním v štúrovské slovenštině.
• Kristus (1843), lidová legenda.
• Bojazlivá (asi 1843), tiskem 1854, variace na lidovou píseň (někdy připisována Peterovi Kellnerovi-Hostinskému).
• Husár (asi 1843), tiskem 1854, báseň o hrdinském husarovi, který padl v boji za svou vlast (někdy připisována Peterovi Kellnerovi-Hostinskému).
• Zverbovaný, původně česky koncem roku 1843, přepracováno do slovenštiny počátkem roku 1844. V baladě se Janík dá zverbovat na vojnu, protože nevidí jiné východisko z bídy.
• Výlomky z Jánošíka (1843-1844), soubor tří básní z rukopisné pozůstalosti, tiskem neúplně roku 1938 v uspořádání Stanislava Mečiara a kompletně roku 1949 v uspořádání Milana Pišúta. Soubor se skládá těchto básní:
  • Janko, lyricko-epická romantická povídka líčící útěk vyprázdněného intelektuála z města do hor,
  • Žobrák, vyprávění žebráka o jeho zbojnických letech,
  • Zbojníkova balada, úryvek ze života zbojníka, jeho uvěznění a jeho obhajobu baladou Pán v tŕní.^[6]
• Pierko (asi 1843 až 1845), tiskem 1873, báseň podobná lidové písni.
• Kríž a čiapka (asi 1843 až 1845), trest za urážku zesnulého.
• Skamenelý (asi 1843 až 1845), příběh o potrestané nevěře (mládenec skamení pro nedodržený slib milé).
• Moja pieseň (1844), báseň podobná lidové písni se žertovnými prvky líčící pyšnou krasavici, která ztratí pro pýchu milého i čest.
• Pieseň bez mena (1844), báseň s citlivým národním podtextem.
• Zabitý (1844), tragická píseň o lásce a smrti milého ve formě lidové skladby.
• Povesť (1844), balada zvýrazňující trest ua urážku. Děvčata, která sa posmívali stařence a nepodali jí vodu, jsu krutě potrestána.
• Zakliata panna vo Váhu a divný Janko (1844), balada považovaná za jednu z nevýznamnějších Kráľových básní.
• Vysokourodzenému pánovi Ďurkovi Košuthovi (1844), oslava příkladného národního činu Juraje Košúta týkajícího se pronásledování Ľudovíta Štúra.
• Duma bratislavská (1844), vyjadřuje Kráľovo rozhořčení nad pronásledováním jeho učitele Ľudovíta Štúra.
• Dve staré pesničky (1844), variace na motivy z básně Duma bratislavská.
• Dva orly (1844), tiskem 1866, obraz štúrovské mládeže
• Pesnička na kare ku cti zosnulému Jankovi Tomesovi, duši slovenskej (1844), příležitostná báseň.
• Rozprávka o chorom kráľovi a zlatom vtáčikovi (1844-1845), pohádka o nemocném králi, kterého může vyléčit jen zpěv zlatého ptáčka, kterého se vydají hledat královi tři synové.
• Jarmok (1844-1845), báseň ze života lidu.
• Posvätenec (1844-1845), báseň s výraznými mesianistickými tendencemi.
• Orol vták (asi 1844-1845), tiskem 1873, lyrický výkřik romantického hrdinského oduševněni.
• Hlásnik národa (asi 1844-1845), tiskem 1865, báseň vyjadřující buditelský smysl Kráľovy poezie
• Dráma sveta (1844-1845), rozsáhlý cyklus básní nalezený v rukopisné pozůstalosti (uspořádal Milan Pišút), prvně vydaný roku 1952 v Súborném diele. Pišút rozdělil cyklus do pěti částí, z nichž každá obsahuje větší či menší počet básní:
  • Minulosť a prítomnosť,
  • Svet na mukách,
  • Vojna,
  • Svet v očakávaní nového veku,
  • Údel Slovanstva vo svete.^[7]
• Orol (1845), příležitostný pozdrav k vydání Orla tatranského.
• Túženie (1845), lyrická osobní zpověď (někdy připisováno Jánovi Kalinčiakovi).
• Kvet (1846), tragický příběh nerovného manželství (matka přinutí dceru, aby se vdala bez lásky za bohatého vdovce, a dcera zemře žalem).
• Pán v trní (1846), balada, ve které bezbožný a krutý pán zabije na lovu člověka, za co ho stihne trest – zešílía hyne ve strašných mukách. První koncept balady je součástí rukopisu Výlomky z Jánošíka.
• Potecha (1846), dialog matky a syna-bučiče (dochoval se jen fragment).
• Piesne (1846), lyrizovaná báseň s obrazem ptáčete jako paralely touhy po svobodě..
• Syn pustiny (1846-1848), báseň zachycující volný život „syna pustín“ ústící do předzvěsti vzpoury, ve které hrdina nachází smrt.
• Pieseň (1847),
• Štít (1847). linií odbojnictví navazuje na Zlomky z Jánošíka.
• Choč (1847), zrada přátelství a její potrestání za časů Napoleona.
• Návrat (1847), báseň vznikla pravděpodobně po smrti Kráľovy matky.
• Tri vŕšky (1848), jedna ze čtyř revolučních básní, které Kráľ napsal anonymně po vypuknutí revoluce v roce 1848.
• Krajinská pieseň (1848), jedna ze čtyř revolučních básní, které Kráľ napsal anonymně po vypuknutí revoluce v roce 1848.
• Pieseň slobodného sedliaka (1848), jedna ze čtyř revolučních básní, které Kráľ napsal anonymně po vypuknutí revoluce v roce 1848.
• Krvavá kosba (1848), jedna ze čtyř revolučních básní, které Kráľ napsal anonymně po vypuknutí revoluce v roce 1848.
• Bezbožné dievky (1848), tiskem 1865, zásah nadpřirozených sil za výsměch jejich moci.
• Duma dvoch bratov (1849), pravděpodobně první báseň, kterou Kráľ napsal po propuštění z vězení, vyjadřující zklamání z Kossuthova povstání.
• Šahy (1849), v básni Kráľ popsal vše, co cítil, myslel a dělal, když vedl lid do povstání a byl uvězněný v Šahách.
• Jarná pieseň(1849), tiskem 1873, příležitostná báseň zobrazující situaci slovenského národa během revoluce-
• Duma Kollárova (1852), touto básní napsanou tzv. bibličtinou (humanistická češtinou Bible kralické) Kráľ uctil památku Jána Kollára.
• Slovo (1861), příležitostná báseň na oslavu tzv. Říjnového diplomu z roku 1860, který zdůrazňuje rovnost národů v říši.
• Duma slovenská (na pamiatku zjazdu turčiansko-sv. martinského 6. júna 1861), báseň vznikla u příležitosti shromáždění ve Turčianském Svätém Martině, které přijalo Memorandum národa slovenského.
• Krakoviaky dobrovoľníkove (1861), silně politicky útočná báseň, ve které Kráľ vyjádřil ironicky, sarkasticky i vážně obavy před novým národnostním útlakem.
• Krivoprísažnica (1865), autorství této básně se Kráľovi připisuje jen s velkou pravděpodobností, někdy se za autora považuje Pavol Dobšinský.

• Verše Janka Kráľa (1893), uspořádal Jaroslav Vlček.
• Kytka ballád, dúm a piesní (1919).
• Zakliata panna vo Váhu a divný Janko (1922).
• Balady a piesne (1923), druhé vydání 1929, třetí 1936.
• Neznáme básne (1938), uspořádal Stanislav Mečiar.
• Básnik Janko Kráľ a jeho Dráma sveta (1948), uspořádal Milan Pišút,
• Výlomky z Jánošíka (1949), uspořádal Milan Pišút, druhé vydání 1952.
• Moja pieseň (1952)
• Súborné dielo (1952), druhé rozšířené vydání 1959.
• Výber z básnického diela (1953), uspořádal Milan Pišút.
• Hej sloboda! (1953), edice Knihy Fučíkovho odznaku.
• Balady (1957).
• Básne (1961).
• Balady a piesne (1961).
• Zažíhaj svetlá (1969), druhé vydání 1972.
• Skamenelý (1972).
• Poézia (1972), edícia Zlatý fond slovenskej literatúry, druhé vydání 1976.
• Jarná pieseň (1976), druhé vydání 1983.
• Janko Kráľ vo výbere Milana Rúfusa (1976).
• Výlomky z Divného Janka (2006).
• Rozprávka o chorom kráľovi a zlatom vtáčikovi (2013), e-Kniha.
• Zakliata panna vo Váhu a divný Janko (2013), e-Kniha.
• Dráma sveta (2020), e-Kniha.

• Orel, Praha: SNKLHU 1960, uspořádal Karol Rosenbaum, přeložil Vladimír Holan.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janko Kráľ na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Janko Kráľ na Wikimedia Commons
• Autor Janko Kráľ ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Janko Kráľ
• Kompletní dílo Janka Kráľa - Zlatý fond SME