Kókó

Kókó
Narození	830; Kjóto
Úmrtí	17. září 887 (ve věku 56–57 let); Jijūden
Pohřben	Utano
Potomci	Koretada-shinnō, Koresada-shinnō, Uda, Ishi-naishinnō, Shigeko-naishinnō, Minamoto no Motomi, Bokushi-naishinnō, Čikajoši Minamoto, Minamoto no Sadatsune, Minamoto no Koretsune, Minamoto no Waši, Džunši Minamoto, Minamoto no Kaneyoshi, Minamoto no Motonaga, Tadako-naishinnō, Q95511882, Yasuko-naishinnō, Yoshimizu no Kiyomi, Minamoto no Kuninori, Minamoto no Tomosada, Q110437970, Minamoto no Reiko a Minamoto no Shuko
Otec	Ninmjó
Matka	Fujiwara no Sawako
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kōkō (japonsky 光孝天皇, Kókó-tennó, 830 – 17. září 887) byl padesátý osmý císař Japonska^[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.^[2] Vládl od 5. března 884 do své smrti 17. září 887.^[3]

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Tokijasu (時康親王),^[3] či Komacu,^[2] byl třetím synem 54. císaře Ninmjóa a jeho ženy Sawako Fudžiwary.^[4] Později býval rovněž označován jako "císař Komacu".^[4] Toto jméno přijal v 15. století i císař Go-Komacu.^{[pozn. 1]}

Události za Kókóova života

První regent Motocune Fudžiwara ovlivnil proces, během něhož se princ Tokijasu (Kókó) stal císařem. V době, kdy byl sesazen císař Józei, byl už princ Tokijasu guvernérem provincie Hitači a hlavním ministrem ceremonií (džibu-kjó 治部卿).^[5]^[3]

Podle zprávy sepsané ve 14. století dvořanem a spisovatelem Čikafusou Kitabatakem vyřešil regent Motocune Fudžiwara problém nástupnictví jednoduše tím, že navštívil prince Tokijasua, oslovil jej jako panovníka a přidělil mu císařskou stráž. Princ dal najevo svůj souhlas tím, že vstoupil do císařských nosítek, která jej zanesla do císařského obydlí v paláci. Je zajímavé, že když se rozhodl vydat se vstříc zcela nečekané budoucnosti, měl na sobě ještě stále princovské roucho.^[5]

Císař Józei byl sesazen 4. února 884, v 8. roce své vlády. Povolaní učenci poté určili, že nástupnictví (senso) obdrží třetí syn bývalého císaře Ninmjóa, jemuž bylo v té době 55 let.^[4] Již 23. března pak prý císař Kókó usedl na trůn (sokui).^[3]^{[pozn. 2]}

Během své vlády oživil Kōkō řadu starobylých dvorských rituálů a obřadů. Jedním z příkladů je císařská sokolnická výprava do Serikawy, s níž přišel v roce 796 císař Kammu. Tuto rituální událost Kókó oživil po padesátileté přestávce.^[5]

Císař Kókó zemřel 17. září 887 ve věku 57 let.^[5]^[4]

Místo, kde byl císař Kókó pohřben, je známo.^[1] Císař je proto tradičně uctíván v pamětní šintoistické svatyni (misasagi) v Kjótu. Úřad pro záležitosti japonského císařského dvora stanovil toto místo jako mauzoleum císaře Kókóa, takže nese formální jméno Kaguragaoka no Higaši no misasagi.^[2]

Rodina

Císařský princ Tokijasu neboli císař Kókó měl 15 manželek, s nimiž zplodil asi 45 dětí, 20 synů a asi 25 dcer. Jeho třetí syn, císařský princ Sadami, (定省親王) se posléze stal císařem Udou.^[4]

Poezie

O císaři Kókóovi je dobře známo, že se věnoval poezii. Jedna z jeho básní waka se objevila i v klasické antologii Ogura Hjakunin Isšu a je zaznamenána i v první oficiální sbírce japonské lyriky Kokinšú.

Odkazy

Poznámky

↑ Výraz go- (後) se doslovně překládá jako „pozdější“. Go- Komacu tedy může být označován jako „pozdější císař Komacu“. Jelikož se japonské go v některých starších pramenech rovněž překládalo ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být také označován jako Komacu druhý či Komacu II.
↑ Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.^[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Kōkō na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
↑ ^a ^b ^c Ponsonby-Fane, Richard. (1959). The Imperial House of Japan, p.
↑ ^a ^b ^c ^d Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Brown, Delmer M.; ISHIDA, ICHIRŌ. The Future and the Past. [s.l.]: Berkeley: University of California Press., 1979. Dostupné online. ISBN 978-0-520-03460-0. OCLC 251325323
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kókó na Wikimedia Commons

Japonští císaři
Předchůdce: Józei	884–887 Kókó	Nástupce: Uda

[5] Výraz go- (後) se doslovně překládá jako „pozdější“. Go- Komacu tedy může být označován jako „pozdější císař Komacu“. Jelikož se japonské go v některých starších pramenech rovněž překládalo ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být také označován jako Komacu druhý či Komacu II.

[7] Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.^[5]

[kunaicho-1] Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency

[PF-2] Ponsonby-Fane, Richard. (1959). The Imperial House of Japan, p.

[IT-3] Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland

[B+I-4] Brown, Delmer M.; ISHIDA, ICHIRŌ. The Future and the Past. [s.l.]: Berkeley: University of California Press., 1979. Dostupné online. ISBN 978-0-520-03460-0. OCLC 251325323

[Varley-6] Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842

[1]

[2]

[3]

[4]

[pozn. 1]

[5]

[pozn. 2]