Hanazono

Hanazono
Narození	14. srpna 1297
Úmrtí	2. prosince 1348 (ve věku 51 let); Mjóšindži
Pohřben	Šórenin
Potomci	Naohito, Džuši a Šukuši
Otec	Fušimi
Matka	Sueko Tóin
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hanazono (japonsky 花園天皇, Hanazono -tennó, 14. srpna 1297─ 2. prosince 1348) byl devadesátý pátý císař Japonska^[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.^[2] Vládl od 11. září 1308 do své abdikace 29. března 1318.^[3]

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Tomihito (富仁親王),^[3] byl čtvrtým synem 92. císaře Fušimiho z císařské linie Džimjóin-tó.

Události za Hanazonova života

Princ Tomihito se stal císařem po smrti svého bratrance z druhého kolena, císaře Go-Nidžóa z císařské linie Daikakudži.

Roku 1308 císař Go-Nidžó zemřel ve věku 24 let na následky nemoci a nástupnictví (senso) obdržel jeho bratranec. Krátce na to princ Tomihito, pozdější císař Hanazono, údajně usedl na Chryzantémový trůn (sokui).^[3]^{[pozn. 1]}

Jak Hanazonův otec, odstoupivší císař Fušimi, tak Hanazonův bratr, odstoupivší císař Go-Fušimi, oba během jeho vlády uplatňovali svůj vliv jako klášterní císaři.

Během Hanazonovy vlády došlo při jednáních mezi šógunátem Kamakura a císařskými liniemi Džimjóin-tó a Daikakudži-tó k dohodě, že obě linie vládnoucího rodu se budou na trůnu střídat každých deset let (smlouva Bumpó). Tato dohoda však neměla dlouhého trvání. Porušil ji již následující císař Go-Daigo, který nedbal vyjednaných ustanovení, když se v roce 1331 odmítl střídat na trůně s linií Džimjóin císaře Go-Sagy.

Roku 1318 císař Hanazono abdikoval ve prospěch svého bratrance z druhého kolena, prince Takharua z linie Daikakudži, pozdějšího císaře Go-Daiga, který byl bratrem zemřelého císaře Go-Nidžóa. Po své abdikaci začal s výchovou svého synovce, budoucího prvního panovníka Severního dvora císaře Kógona.

V roce 1335 se Hanazono stal buddhistickým knězem odnože zen a pod jeho patronátem se jeho palác stal chrámem Mjóšindži, který je dnes hlavním chrámem zenové školy Rinzai šú. Po Hanazonovi je pojmenována i soukromá univerzita sousedící s chrámem Mjóšindži a nádraží v kjótské čtvrti Ukjó-ku.

Bývalý císař Hanazono zemřel 2. prosince 1348.^[4] Jeho císařská hrobka je známá jako Jurakuin no ue no misasagi a nachází se v kjótské čtvrti Higašijama-ku.^[5]

Rodina

Císařský princ Tomihito neboli císař Hanazono měl 3 manželky, s nimiž zplodil 9 dětí, 4 syny a 5 dcer.

Japonští císaři
Předchůdce: Go-Nidžó	1308–1318 Hanazono	Nástupce: Go-Daigo

Odkazy

Poznámky

↑ Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.^[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Hanazono na anglické Wikipedii.

↑ Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
↑ Ponsonby-Fane, Richard. (1959). The Imperial House of Japan, p.
↑ ^a ^b ^c Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
↑ ^a ^b Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842
↑ Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hanazono na Wikimedia Commons

[5] Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.^[4]

[kunaichō-1] Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency

[PF-2] Ponsonby-Fane, Richard. (1959). The Imperial House of Japan, p.

[IT-3] Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland

[Varley-4] Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842

[6] Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887

[1]

[2]

[3]

[pozn. 1]

[4]

[5]