Jan Černý-Nigranus

Jan Černý-Nigranus (1500 nebo 1510^?, Kunvald – 5. února 1565, Mladá Boleslav) byl kněz a biskup Jednoty bratrské, správce mladoboleslavské bratrské diecéze, literát a historik.

Stejné jméno nesl v Jednotě bratrské lékař Jan Černý (ca 1456–1530), který je pro odlišení obou osob označován jako Niger.

Pocházel z bratrského prostředí, první určitější informace o jeho životní dráze se vztahují až k době, kdy se ujal duchovního úřadu. V roce 1537 byl na synodu v Prostějově ordinován na kněze a působil jako správce sboru v Brandýse nad Labem, který se v této době dočkal velkého rozkvětu. Brandýské panství náleželo Kunrátovi Krajířovi z Krajku a na Mladé Boleslavi, který zdejší bratrské aktivity vydatně podporoval a mezi lety 1541–1542 nechal ve městě bratřím postavit podle projektu Matteo Borgorelliho nový chrám, nyní římskokatolický kostel Obrácení sv. Pavla. Z Brandýsa nad Labem vykonával Jan Černý velkorysou kazatelskou činnost, pečoval o přívržence Jednoty bratrské v Praze a na dalších místech ve středních Čechách. V 1543 byl na synodu v Mladé Boleslavi zvolen do úzké rady, avšak po nezdařeném pokusu o sblížení Jednoty se stranou podobojí v témže roce, v němž se Jan Černý silně angažoval a po vypovězení Václava Mitmánka, vlivného člena dolní konzistoře, z Čech, se musel také on skrývat před hrozícím zatčením. Slibné výsledky aktivit brandýského duchovního správce byly však z velké části zmařeny až následkem dalšího vývoje na domácí politicko-náboženské scéně.

Po porážce prvního stavovského povstání se Jan Černý jako jeden z předních bratrských duchovních dostal do ohrožení života a musel se skrývat. Sbor v Brandýse nad Labem byl po konfiskaci panství rozprášen, bratrský majetek zabaven a část stoupenců Jednoty odtud odešla pod vedením Jana Černého do polského a východopruského exilu. Černý byl v této době pověřen správou sboru v Mladé Boleslavi, střídavě pobýval v Čechách a Prusku, v Boleslavi se trvale usadil až v roce 1552. O rok později byl na synodu v Prostějově zvolen biskupem-sudím, tedy prvním mezi bratrskými biskupy (na místě uvězněného Jana Augusty) a byla mu svěřena správa mladoboleslavské bratrské diecéze. Do dalšího ohrožení se dostal opět v roce 1555, kdy se vyostřil vztah mezi králem Ferdinandem I. a mladoboleslavskou vrchností, syny Arnošta Krajíře z Krajku a Černý byl opět donucen se v okolí Boleslavi skrývat. V tomtéž roce vykonal vizitační cestu do Polska a Prus a aktivně se účastnil jednání o unii protestantů v Kožmínku. V srpnu 1556 mu bylo společně s Matějem Červenkou svěřeno vysílání bratrských mládenců na zahraniční studia. V roce 1558 byl na synodu v Mladé Boleslavi potvrzen v úřadu biskupa-sudího a stal se též rektorem místní bratrské školy.

Podle zprávy bratrského Nekrologia, kterou zaznamenal zřejmě jeho současník Jan Blahoslav, byl Jan Černý muž pobožný, příkladný, výmluvný, pracovitý, pilný, bedlivý, horlivý, a summou věčné památky hodný. Můžeme jej označit za prvního velkého historiografa Jednoty bratrské, neboť inicioval vznik významných pramenných sbírek k jejím dějinám, které jsou důležité i pro poznání celého náboženského vývoje Čech v době 16. století.

• kázání při pohřbu Kunráta Krajíře z Krajku v Mladé Boleslavi (1542, rkp.). Dílo, které je typickou ukázkou bratrského pohřebního kazatelství, se dochovalo v zápisech sbírky bratrských pramenů Historia Fratrum.
• redakce sbírky Poznamenání a spolu shromáždění některých věcí paměti hodných (název podle jiného rukopisu: Poznamenání některých skutků Božích obzvláštních; 1543–1546, rkp.). Soubor pramenů ze 30. a 40. let 16. století zahrnuje zejména korespondenci, ale i další texty, které mají vztah k mladoboleslavskému bratrskému centru a zachycují vzájemné vztahy mezi Jednotou bratrskou, luterány a utrakvisty.
• redakce sbírky Acta Unitatis Fratrum (Akta Jednoty bratrské, od r. 1551, rkp.). Jan Černý stál spolu s Janem Blahoslavem u vzniku tohoto souboru pramenů k dějinám Jednoty bratrské, který dnes čítá 14 svazků.
• spolu s Janem Blahoslavem a Adamem Šturmem byl Černý v roce 1555 pověřen redakcí nového bratrského kancionálu, který vyšel v roce 1561 pod názvem Šamotulský kancionál.
• redakce díla Registra řečí Božích (nedatovaný tisk), liturgické pomůcky určené pro bratrské bohoslužby na neděle a svátky církevního roku.
• Jan Černý je autorem korespondence, která dokumentuje jeho vztah ke sboru v Mladé Boleslavi a která zachycuje vztahy mezi Jednotou bratrskou a zástupci polské reformace.

• FIEDLER, Joseph (ed.). Todtenbuch der Geistlichkeit der Böhmischen Brüder. Fontes rerum Austriacarum. Oesterreichische Geschichts-Quellen. Abt. 1. Scriptores. Bd. 5. Wien 1863, 248–249 (Černého životopis v bratrském Nekrologiu)
• SKALSKÝ, Gustav Adolf (ed.). Zpráva potřebná o bratřích soudcích, pomocnících při zbořích Páně v Jednotě bratrské. List Br. Jana Černého bratřím soudcům zboru Boleslavského v Kristu Pánu milým z r. 1555. Pardubice 1906

• BAŤOVÁ, Eliška. Augustovo Registrum aneb Zpráva, co se kdy a o čem čísti má a jeho kontext: nové pohledy. In: O Felix Bohemia! Studie k dějinám české reformace. Vyd. Petr Hlaváček. Praha 2013, 195–213
• HALAMA, Ota – MAREK, Jindřich. Smrt a pohřby bratrské šlechty v polovině 16. století. In: Unitas Fratrum 1457–2007. Jednota bratrská jako kulturní a duchovní fenomén. Vyd. Martin Wernisch. Praha o. J. [2009], 122–171
• JIREČEK, Josef. Rukověť k dějinám literatury české do konce 18. věku ve spůsobě slovníka životopisného a knihoslovného. Sv. 1. Praha 1875, 142–146
• KAŇÁK, Miloslav et al. Význačné postavy Jednoty bratrské a jejich dílo. Praha 1957, 119–143
• KROFTA, Kamil. O bratrském dějepisectví. Praha 1946, 42–58
• KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. S. 81–82. 
• Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Sv. 1. Praha 1985, 456–457
• Ottův slovník naučný. Sv. 6. Praha 1893. [Heslo „Černý Jan, lat. Nigranus" je na str. 635; autor Antonín Truhlář.) Dostupné online
• MOLNÁR, Amedeo. Boleslavští bratří. Praha 1952
• SOUČEK, Bohuslav. Rukopis pražské univerzitní knihovny XVII. C. 3. In: Reformační sborník 1 (1921), 45–80 (zevrubná studie o díle Poznamenání a spolu shromáždění některých věcí paměti hodných)
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha: Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 30–31. 

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Černý-Nigranus
• Jan Černý-Nigranus v Lexikonu Kdo byl kdo Archivováno 11. 9. 2014 na Wayback Machine.
• Černý ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích