Jan XXI.

Jeho Svatost Jan XXI.
187. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	8. září 1276
Uveden do úřadu	20. září 1276 (konsekrace)
Pontifikát skončil	20. května 1277
Předchůdce	Hadrián V.
Nástupce	Mikuláš III.
Znak
Svěcení
Kardinálská kreace	3. června 1273
Titul	kardinál-biskup
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	arcibiskup arcidiecéze Braga (1272-1275) kardinál-biskup suburbikální diecéze Frascati (1273-1276)
Osobní údaje
Rodné jméno	Pedro Julião
Datum narození	kolem 1215
Místo narození	Lisabon, Portugalské království
Datum úmrtí	20. května 1277
Místo úmrtí	Viterbo, Papežský stát
Místo pohřbení	katedrála San Lorenzo, Viterbo
Seznam papežů nosících jméno Jan multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan XXI. (1215 – 20. května 1277), rodným jménem Pedro Julião (lat. Petrus Iulianus), Portugalci též nazýván Pedro Hispano (lat. Petrus Hispanus), byl papežem katolické církve od září roku 1276 až do své smrti o 8 měsíců později. Byl zatím jediným portugalským papežem. Za Portugalce by ještě mohl být považován sv. Damasus I., neboť se narodil na území dnešního Portugalska, a Pavel IV., který měl portugalskou matku.

Předchozí papež jménem Jan byl Jan XIX., žádný papež Jan XX. neexistuje. Jan XXI. chtěl výběrem svého jména opravit chybu, která, podle tehdejšího mínění, vznikla při počítání jeho předchůdců po Janu XV.

Pedro Julião se narodil mezi lety 1210 a 1220, pravděpodobně v Lisabonu. Svá studia zahájil na episkopální škole lisabonské katedrály, později studoval na Université de Paris, ačkoliv někteří historikové tvrdí, že studoval v Montpellieru. Ať to bylo kdekoliv, zabýval se medicínou, teologií a Aristotelovou dialektikou, logikou, fyzikou a metafyzikou.

Od roku 1245 do 1250 se stal známým pod jménem Pedro Hispano (neboť přišel z Hispánie) a učil medicínu na univerzitě v Sieně, kde napsal dílo Summulae Logicales, odbornou příručku k Aristotelově logice, která byla na evropských univerzitách užívána více než 300 let. Poté, co vešel ve známost jako univerzitní učitel, se vrátil do Lisabonu. Na dvoře v Guimarães byl radním a mluvčím krále Alfonse III. Portugalského (1248–79) v církevních záležitostech; později byl v Guimarães převorem. Snažil se stát se lisabonským biskupem, ale byl odmítnut. Místo toho se stal mistrem školy v Lisabonu. Jako významný filosof má taktéž podíl na vzniku schématu tzv. logického čtverce.

Pedro se stal též lékařem papeže Řehoře X.

Dne 8. září 1276^[1], po smrti papeže Hadriána V. (18. srpna), byl Pedro Hispano biskupy na konkláve zvolen papežem a o týden později uveden do funkce. (Podle některých zpráv byl po smrti Hadriána V. zvolen papežem italský kardinál Vicedomino de Vicedominis, jenž přijal jméno Řehoř XI., který nicméně zemřel následujícího rána. Věrohodnost těchto zpráv, pocházejících ze 17. století, je však sporná a většina moderních historiků je popírá.) Jedním z několika činů Jana XXI. během jeho krátkého potifikátu bylo zrušení nařízení, nedávno předtím schválených na 2. lyonském koncilu, která kardinálům během volby nařizovala nejen samotu, ale také jim postupně odnímala zásoby jídla a vína, když rozhodování trvalo příliš dlouho.

Ačkoliv většina jeho krátkého pontifikátu byla pod taktovkou vlivného kardinála Giovanniho Gaetana Orsiniho (který ho později následoval ve funkci papeže jako Mikuláš III.), Jan se pokoušel zahájit výpravu do Svaté země a zasazoval se o spojenectví s Východní církvi a snažil se jak jen mohl o udržení míru mezi křesťanskými národy. Zahájil taktéž misi za účelem obrácení Tatarů na křesťanství, avšak neúspěšně.

Papež užíval nové křídlo paláce ve Viterbu, které však bylo chatrně vystavěno. Jednou během spánku se střecha nad ním propadla a on byl vážně zraněn. Zemřel o osm dní později 20. května 1277, pravděpodobně jako jediný papež, jehož smrt zavinila nehoda. Jeho hrob je dodnes k vidění v Duomo di Viterbo (katedrála sv. Vavřince), kde byl pohřben.

Po jeho smrti se povídalo, že Jan XXI. byl ve skutečnosti čaroděj (nařčení často mířené proti papežům středověku z řad učenců, kterých nebylo mnoho, dokonce i během jejich potifikátu – např. Silvestru II.), a že když psal heretické pojednání ve svém pokoji, Bůh zasáhl a pokoj na něj spadl.

V Božské komedii Dante vidí Jana XXI. (zmíněného jako Pietro Spano) v nebi mezi ostatními duchy velkých náboženských učenců.

Jan XXI. překvapivě napsal jednu z nejúplnějších prací ohledně pre- a post-koitální antikoncepce; ve velmi populárním díle Thesaurus Pauperum (Poklad chudoby) nabízí rady, jak kontrolovat porodnost a jak vyvolat menstruaci. Mnoho z jeho návodů bylo současným výzkumem shledáno jako překvapivě efektivní a je z nich taktéž vyvozováno, že ženy ve starověku měly mnohem větší kontrolu nad svojí reprodukcí, než se předpokládalo dříve. Nicméně není zcela jisté, že autor tohoto díla a papež byli touž osobou.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pope John XXI na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan XXI. na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Papežové
Seznam papežů
1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.
5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.
9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan  XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.
13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.
17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František
Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.