Johannes Tauler
| Johannes Tauler | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1300 Štrasburk |
| Úmrtí | 16. června 1361 (ve věku 60–61 let) Štrasburk |
| Povolání | spisovatel |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Johannes Tauler (asi 1300, Štrasburk – 1361 tamtéž) byl německý teolog, mystik a kazatel (působil především ve Štrasburku, Basileji a v Kolíně nad Rýnem). Byl členem dominikánského řádu a v jeho rámci platil za příslušníka novoplatónského proudu. Spolu s Mistrem Eckhartem a Jindřichem Susem patří k nejznámějším zástupcům pozdně-středověké německé dominikánské spirituality.
Stejně jako Mistr Eckhart byl Tauler přesvědčen, že Bůh je neustále – ačkoli obvykle skrytě – přítomen v "hlubině" lidské duše, a je tedy možné se tam s ním setkat. K tomu je ovšem nutno dosáhnout nejdřív sebepoznání. Jedině sebepoznání totiž umožní odstranit překážky bránící tomuto vnitřnímu setkání.
Sebepoznávání a obrat k vlastnímu nitru ale nemá znamenat, že vnější svět a všední život mají malou hodnotu. Charakteristickým rysem Taulerova myšlení je naopak vědomí propojenosti světského a kontemplativního života. I nejobyčejnější denní zaměstnání vnímal jako neoddělitelnou část duchovního života.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v zámožné rodině ve Štrasburku, tam vstoupil do řádu dominikánů, během obvyklého nejméně šestiletého studia se možná setkal s Mistrem Eckhartem a patrně pobýval i v Kolíně nad Rýnem, kde bylo vyšší řádové studium. Ve sporu s císařem Ludvíkem Bavorským stálo město Štrasburk na císařově straně a papež na ně uvalil interdikt. Dominikáni, kteří podporovali papeže, odmítali sloužit mše a museli proto roku 1338 město opustit. Tauler pak kázal v Basileji, kde se setkal s laickým hnutím Přátel Božích, kteří žili a pracovali společně, nepatřili však k žádnému řádu. Roku 1342 se mohli vrátit a Tauler tak do konce života kázal ve Štrasburku.
Kázání
[editovat | editovat zdroj]Taulerova mystika je silně ovlivněna kázáním Mistra Eckharta a novoplatónskou mystikou Pseudo-Dionýsia Areopagity, Tauler byl však střízlivější než Eckhart a kladl velký důraz na křesťanskou morálku, na odříkavý život a osobní zbožnost. Jeho kázání, patrně záznamy jeho posluchačů, byla velmi oblíbená, hojně se opisovala a tiskem vyšla poprvé roku 1498. V tomto souboru je však i řada kázání Eckhartových, která se Taulerovi připisovala. Asi 80 kázání se dnes uznává za nepochybně pravá.
Pro svůj střízlivý a asketický obsah se Taulerova kázání těšila velké oblibě i u reformátorů a vycházela až do 17. století v katolické i protestantské oblasti Německa.
| „ | Znám jednoho velkého Přítele Božího, který byl po všechny své dny sedlákem, víc než čtyřicet let, a je jím dodnes. Jednou se zeptal našeho Pána, zda si přeje, aby toho nechal a zůstal v kostele. Pán mu řekl, že to dělat nemá, ale dobývat si chléb v potu tváře, ke cti drahé krve Kristovy. | “ |
| — J. Tauler, Kázání 42. | ||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Tauler na německé Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Johannes Tauler na Wikimedia Commons
- (česky)
- (německy)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Johannes Tauler
- J. Tauler, O cisternách a studnách. Olomouc: Krystal 1937
- J. Tauler, Propast k propasti volá: Kázání. Praha: Krystal, 2003 - 211 s. ISBN 80-85929-62-7
- J. Sokol (vyd.), Mistr Eckhart a středověká mystika. 3. vyd. Praha: Vyšehrad 2007. ISBN 978-80-7021-880-8
