Kchun-lun-šan

Kchun-lun-šan; 昆仑山; ཁུ་ནུ་རི་རྒྱུད; كۇئېنلۇن تاغ تىزمىسى
	Pohled na západní Kchun-lun-šan ze silnice Tibet – Ujgursko
Nejvyšší bod	7 167 m n. m. (Liuši Šan)
Délka	3 000 km
Šířka	300 km
Rozloha	370 000 km²
Nadřazená jednotka	Alpsko-himálajský systém
Sousední; jednotky	Pamír, Tarimská pánev, Altyn-tagh, Východotibetská pohoří, Tibetská plošina, Karákoram
Podřazené; jednotky	Západní Kchun-lun-šan, Akar-Čekyl-tagh, Arka-tagh, Bokalyk-tagh, Bajankara, Aňe Mačhen
Světadíl	Asie
Stát	Čína
Povodí	Jarkant, Chuang-che
Souřadnice	36° s. š., 84° v. d.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kchun-lun-šan (čínské znaky zjednodušené 昆仑山, tradiční 崑崙山, přepis pchin-jin Kūnlún Shān, český přepis Kchun-lun-šan; tibetsky ཁུ་ནུ་རི་རྒྱུད, wylie Khu nu ri rgyud, český přepis Khunu rigjü; ujgursky كۇئېنلۇن تاغ تىزمىسى, transliterováno Kuenlun tagh tizmisi; mongolsky Хөндлөн Уулс, Chöndlön Uuls) je pohoří v Číně, na hranicích Tibetu a Ujgurska, dosahující maximální výšky přes 7000 m. Má podobu málo členěného horského hřebene s vysokými sedly o délce 3000 km. Je sedmým nejvyšším pohořím na světě.

Vymezení a členění

Kchun-lun-šan je na západě (75°v.d.) ohraničen údolím horního toku řeky Jarkend a táhne se na východ až k pramenům Žluté řeky (Chuang-che, 105°v.d.). Kchun-lun-šan se člení na Západní Kchun-lun-šan, Akar-Čekyl-tagh, Arka-tagh, Bokalyk-tagh, Bajankaru a Aňe Mačhen. Hlavní (jižní) větev pohoří z jihozápadu a jihu ohraničuje Cchajdamskou pánev, kterou odděluje od Tibetské náhorní plošiny.

Nejvyšší hory

Výšky některých kchunlunských vrcholů byly na počátku 21. století korigovány, často o několik set metrů směrem dolů. Starší prameny mylně uvádějí výšky až 7 723 m, což by Kchun-lun činilo třetím nejvyšším pohořím světa. Podle nových měření se nejvyšším vrcholem stává Nan Pou^[1] (7 167 m) v Západním Kchun-lunu (leží v povodí řeky Kerija na ujgursko-tibetské hranici na 35°18′53″ s. š., 80°54′56″ v. d., pouhých 50 km východně od sporného území Aksai Čin). Podle jiných pramenů ([1], [2]) se tato hora jmenuje Liou-š’-šan (Liuši Šan) nebo Kchun-lun-nü-šen-feng (Kūnlún Nǚshén Fēng, 昆仑女神峰, doslova „Kunlunská bohyně“).

Někdy bývá ke Kchun-lunu nesprávně přiřazován Kašgarský hřeben a jako nejvyšší kchunlunský vrchol uváděn Kongur (7 719 m), ten však ve skutečnosti náleží k Pamíru. Dalšími významnými vrcholy Kchun-lunu jsou Ulug Mustagh (6 987 m, podle starších měření 7 723 m) v hřebenu Arka-tagh, Bokalyk-tagh (6 860 m, podle starších měření 7 720 m) ve stejnojmenném hřebenu a Mustagh (6 710 m, podle starších měření 7 282 m) v Západním Kchun-lunu.

Geologický vývoj

Horská pásma Kchun-lunu začala vznikat již během prvohor a tento proces pokračoval při kimmerském vrásnění. Na jejich formování se podílela kolize Sibiřské a Severočínské desky. Jsou tvořeny rulami, žulami a krystalickými břidlicemi.

Vodstvo

Západní Kchun-lun je odvodňován do Tarimské pánve prostřednictvím řek Jarkend, Karakaš (Černá nefritová řeka), Jurunkaš (Bílá nefritová řeka) a Kerija, které zanikají v poušti Taklamakan. Jižní svahy západní části pohoří spadají na Tibetskou plošinu, která je rovněž bezodtoká.

Hřeben Bajankara, jižní větev Kchun-lunu, tvoří rozvodí mezi dvěma nejdelšími čínskými řekami, Jang-c’-ťiang (Čchang-ťiang) a Chuang-che.

Reference

↑ Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří: Asie. 288 pp. Euromedia Group, k.s., Praha, 2001. ISBN 80-242-0291-3 Str. 158.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kchun-lun-šan na Wikimedia Commons

[1] Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří: Asie. 288 pp. Euromedia Group, k.s., Praha, 2001. ISBN 80-242-0291-3 Str. 158.

[1]