Kaká

Kaká
Kaká (2018)
Osobní informace
Celé jméno	Ricardo Izecson dos Santos Leite
Datum narození	22. dubna 1982 (42 let)
Místo narození	Brasília, Brazílie
Výška	186 cm
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Ofenzivní záložník
Mládežnické kluby
1994–2000 São Paulo
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 2001–2003 2003–2009 2009–2013 2013–2014 2014–2017 2014 Celkem São Paulo AC Milán Real Madrid AC Milán Orlando City → São Paulo 05900(23) 19300(70) 08500(23) 030000(7) 07500(24) 019000(2) 4610(149)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 2001 2002–2016 Brazílie U20 Brazílie 00500(1) 0920(29)
Úspěchy
Mistrovství světa MS 2002 Brazílie Konfederační pohár FIFA 2005 Brazílie 2009 Brazílie Zlatý pohár CONCACAF 2003 Brazílie Liga mistrů UEFA 2004/2005 AC Milán 2006/2007 AC Milán Superpohár UEFA 2007 AC Milán Mistrovství světa klubů 2007 AC Milán 1. italská fotbalová liga 2003/2004 AC Milán Italský superpohár 2004 AC Milán 1. španělská fotbalová liga 2011/2012 Real Madrid
Další informace
Alma mater	Full Sail University
Povolání	fotbalista, diplomat a spisovatel
Manžel(ka)	Caroline Celico (2005–2015) Carol Dias (od 2019)
Příbuzní	Digão (sourozenec)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ricardo Izecson dos Santos Leite zkráceně Kaká (* 22. dubna 1982 Brasília, Brazílie), je bývalý brazilský fotbalový záložník a reprezentant Brazílie. Fotbalově vyrůstal v klubu São Paulo FC. V roce 2003 přestoupil do AC Milán kde za šest let vyhrál ligu, LM, MS klubů 2× Superpohár UEFA a domácí superpohár. Od roku 2009 do roku 2013 hrál za španělský klub Real Madrid a s ním vyhrál ligu, domácí pohár a domácí superpohár. Poté se na jednu sezonu vrátil do AC Milán a São Paulo FC. Poslední tři roky hrál v USA za klub Orlando City SC.

Za reprezentaci hrál na třech šampionátech (2002, 2006 a 2010), vyhrál jeden z nich a to v roce 2002. Též vyhrál Konfederační pohár FIFA a to v letech (2005 a 2009).

V roce 2007 získal ocenění Zlatý míč ^[1] a Fotbalista roku ^[2].

Kaká začal hrát v mládežnickém sektoru São Paulo FC. V říjnu 2000 se stal obětí nehody, která hrozila přerušení kariéry: prudce upadl hlavou na dno bazénu a způsobil si zlomeninu šestého obratle, ale nedošlo k ochrnutí a tak se mohl opět věnovat fotbalu. Od téhle chvíle se stává silně věřící a při každém vstřelené brance zvedá ruce nahoru k Bohu.

Svůj první zápas odehrál 1. února 2001 proti Botafogu na turnaji Rio-San Paolo. O tři dny později vstřelil první branku proti Santosu v šampionátu Campionato Paulista. V prvních měsících používal pseudonym Cacá a až později Kaká. V roce 2001 byl zařazen do seznamu nejlepších 100 mladých hráčů sestavených Don Balón ^[3].

V následujícím roce získal ceny Bola de Prata a Bola de Ouro za nejlepší fotbalistu brazilské ligy. Za tři roky nastoupil celkem do 129 utkání a vstřelil 47 branek.

Do italského klubu přestoupil díky bývalému hráči Rossoneri Leonarda za 8.5 mil. Euro ^[4]. O několik dní později sledoval výhru v Evropském superpoháru. První zápas v lize odehrál 1. září 2003 v Anconě (0:2). Debut v evropské soutěže měl 16. září proti Ajaxu. První branku vstřelil 5. října 2003 v derby s Interem (2:0). Ve svém první sezoně získal s klubem titul a čtvrtfinále v LM a vstřelil celkem 14 branek.

Sezona 2004/05 začala vítězstvím v italském superpoháru. V Serie A lize vstřelil 7 branek a pomohl klubu k 2. místu v tabulce. V LM s klubem došel do finále. Hráli jej s Liverpoolem a prohráli jej 3:4 po penaltách ^[5].

Potvrzení svých kvalit a talentu udělal v sezóně 2005/06. Klubu pomohl i po odečtení 30 bodů kvůli skandálu k 3. místu v lize v nichž vstřelil 14 branek. V LM vstřelil 5 branek a postoupil s klubem do semifinále kde nestačili na Barcelonu (0:1, 0:0).

Sezona 2006/07 byla ta nejlepší v jeho kariéře. Po odečtení 8 bodů pro Rossoneri kvůli skandálu skončil na 4. místě v lize. Velké zápasy odehrál v LM. Nejdříve v osmifinále rozhodl jedinou brankou zápas v prodloužení proti Celticu (0:0, 1:0), ve čtvrtfinále v prvním zápase proti Bayernu vstřelil jednu branku (2:2, 2:0) a v semifinále v prvním zápase v Manchesteru vstřelil dvě branky a v odvetě přispěl jednou brankou (2:3, 3:0). Ve finále byl u vítězství 2:1 nad Liverpoolem a poté se stal nejlepším hráčem sezony LM a střelcem s 10 brankami. Na konci roku 2007 získal ocenění Zlatý míč ^[1] a Fotbalista roku ^[2].

Poslední dvě sezony v dresu Rossoneri hrál ve skvělé formě. V zápase o Evropský superpohár se podílel na výhře 3:1 jednou brankou nad španělským klubem Sevilla FC. S klubem na konci roku 2007 vyhrál turnaj MS klubů. V lize se klubu nedařilo a obsadilo 5. místo v tabulce. Během ligové sezony vstřelil z 30 zápasů 15 branek. Sezona 2008/09 byla poslední za klub Rossoneri. V Serie A 2008/09|lize pomohl klubu se svými 16 brankami k 3. místu v tabulce a v poháru UEFA k 1. kolu vyřazovací soutěže. Za 6 sezon v klubu AC Milán sehrál celkem 270 utkání a v nich vstřelil 95 branek.

V červnu roku 2009 byl oficiálně vyhlášen přestup za 67 mil. Euro ^[6] a stal se tak druhým nejdražším fotbalistou světa ^[7]. Hráč podepsal pětiletou smlouvu na 9 mil. Euro ročně ^[8].

Premiéru v dresu Los Blancos měl 29. srpna 2009 proti Deportivu (3:2). První branku vstřelil dne 23. září 2009 na 2:0 proti Villarreal CF. Během sezóny se hráč potýkal vážným zraněním ^[9], ale i tak nastoupil v lize do 25 zápasů a vstřelil 8 branek a stačilo to na druhou příčku v tabulce. Klubu pomohl v LM probojovat jen do osmifinále.

Na novou sezonu 2010/11 se musel podstoupit operaci levého kolene ^[10]. Přestávka trvala až do 3. ledna 2011 když nastoupil do utkání proti Getafe CF na posledních 20 minut hry. Sezónu 2010/11 dokončil se 14 utkání a 7 branek v lize, která skončila opět na druhém místě. V LM si zahrál ve 3 utkání a s klubem došel do semifinále kde jej vyřadil klub FC Barcelona (0:2, 1:1). Spolu s klubem vyhrál domácí pohár.

V sezoně 2011/12 dostává od trenéra Mourinha dostává málo herního prostoru, ale v lize se mu podařilo shromáždit 27 utkání a vstřelit 5 branek a pomohl tak k 32. titulu v historii klubu. V LM s klubem postoupil do semifinále kde jej vyřadil klub FC Bayern Mnichov na penalty ^[11].

Sezona 2012/13 byla pro hráče velmi špatná. Stává se nepotřebným pro trenéra Mourinha ^[12] ale prodávat jej nechtějí ^[13]. Vypadá to že během sezony přestoupí zpět do AC Milán ^[14]. Nakonec dohraje sezonu ve Španělsku. V lize klubu pomůže v 19 zápasech k 2. místu v tabulce. V LM opět postoupí do semifinále a tam jej vyřadí Borussia Dortmund (1:4, 2:0). Po sezoně se hráč rozhoduje jestli zůstat či odejít ^[15]. Nakonec se rozhodne odejít zpět do Itálie ^[16]. Za 5 sezon ve španělském klubu odehrál celkem 120 utkání a vstřelil 29 branek.

Přestup byl uskutečněn 2. září 2013 a trenér Rossoneri Massimiliano Allegri byl velice rád ^[17]. Jenže hned při prvním zápase v lize proti Turínu (2:2) se zranil ^[18]. První branku od návratu do klubu vstřelil 30. října 2013 proti Laziu (1:1). Dne 23. listopadu nastoupil do utkání kapitánskou páskou Janovu (1:1) ^[19]. Dne 6. ledna 2014 vstřelil 100 branku v dresu Rossoneri a díky něm porazili Atalantu 3:0 ^[20]. V lize odehraje 30 utkání a vstřelí 7 branek. V LM s klubem neprojde přes osmifinále kde jej vyřazuje Atlético Madrid (0:1, 1:4).

Po sezoně se rozhoduje o své fotbalové budoucnosti ^[21]. Nakonec 30. června 2014 smlouvu ukončil.

Dne 1. července 2014 podepsal hráč víceletou smlouvu s americkým klubem Orlando City SC ^[22]. Klub jej ale do 31. prosince půjčil do mateřského klubu São Paulo FC ^[23]. Svému mateřskému klubu pomohl v 19 zápasech a vstřelil v nich 2 branky. Nakonec klub skončil v lize na 2. místě tabulky. V Jihoamerickém poháru pomohl do semifinále.

V klubu Orlando City SC byl jmenován kapitánem a byl též nejlépe placeným fotbalistou ligy ^[24]. Premiéru měl 8. března 2015 proti New York City FC (1:1), vstřelil jedinou branku. V americkém klubu odehrál tři sezony a nejlepší umístění bylo 7. místo ve východní konferenci a tím nepostup do play off. V prosinci 2017 oznámil konec fotbalové kariéry ^[25]. Celkem odehrál za klub 79 utkání v nichž vstřelil 26 branek.

^[26]

• z São Paulo FC do AC Milán za 8 250 000 Euro
• z AC Milán do Real Madrid za 67 000 000 Euro
• z Real Madrid do AC Milán zadarmo
• z AC Milán do Orlando City SC zadarmo
• z Orlando City SC do São Paulo FC za 1 800 000 Euro (hostování)

Zúčastnil se MS U20 2001 v Argentině, kde vypadli ve čtvrtfinále s Ghanou (1:2).^[27]

První zápas za reprezentaci odehrál 31. ledna 2002 v přátelském utkání proti Bolívii (6:0), nastoupil v 66. minutě utkání ^[28]. Poslední zápas odehrál v přátelském utkání proti Panamě 29. května 2016 (2:0) když nastoupil v 80. minutě utkání ^[29]. První branku vstřelil v přátelském utkání proti Islandu (6:1) 7. března 2002 ^[30].

Celkem odehrál za reprezentaci 92 utkání a vstřelil v nich 29 branek.

Zúčastnil se tří turnajů Mistrovství světa (2002, 2006 a 2010).

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Brazílie	2002	3 zápas ve skupině	13. 6.	Kostarika	18	0	5:2[31]
	2006	1 zápas ve skupině	13. 6.	Chorvatsko	90	1	1:0[32]
		2 zápas ve skupině	18. 6.	Austrálie	90	0	2:0[33]
		3 zápas ve skupině	22. 6.	Japonsko	71	0	4:1[34]
		Osmifinále	27. 6.	Ghana	83	1	3:0[35]
		Čtvrtfinále	1. 7.	Francie	79	0	0:1[36]
	2010	1 zápas ve skupině	15. 6.	KLDR	78	0	2:1[37]
		2 zápas ve skupině	20. 6.	Pobřeží slonoviny	88 (č.k.)	0	3:1[38]
		Osmifinále	28. 6.	Chile	81	0	3:0[39]
		Čtvrtfinále	2. 7.	Nizozemí	90	0	1:2[40]

• • 1× vítěz italské ligy (2003/04)
  • 1× vítěz španělské ligy (2011/12)
  • 1× vítěz španělského poháru (2011)
  • 1× vítěz italského superpoháru (2004)
  • 1× vítěz Ligy mistrů (2006/07)
  • 2× vítěz evropského superpoháru (2003, 2007)
  • 1× vítěz mistrovství světa klubů (2007)

• • 3× na MS (2002 - zlato, 2006, 2010)
  • 2× na Konfederačním poháru (2005 - zlato, 2009 - zlato)
  • 1× na Golden Cupu (2003 - stříbro)
  • 1× na MS 20 (2001)

• • 1× Zlatý míč (2007)
  • 1× Fotbalista roku (FIFA) (2007)
  • 1× Nejlepší hráč podle časopisu World Soccer (2007)
  • 1× Onze d'Or (2007)
  • 3× Nejlepší hráč ligy (2002, 2003/04, 2006/07)
  • 3× Nejlepší zahraniční hráč Serie A (2003/04, 2005/06, 2006/07)
  • 1× Nejlepší záložník Ligy mistrů (2004/05)
  • 1× UEFA Club Footballer of the Year (2006/07)^[41]
  • 1× Nejlepší hráč Konfederačního poháru (2009)
  • 1× Nejlepší hráč Golden Cupu (2003)
  • 1× Nejlepší hráč podle FIFPro (2007)
  • 1× Pallone d'Argento (2006/07)
  • All Stars Team UEFA (2006, 2007, 2009)
  • All Stars Team FIFPro (2006, 2007, 2008)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kaká na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaká na Wikimedia Commons
• Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)
• Životopis a statistiky na stránkách Real-Madrid.cz
• Profil a statistiky Kaká v FootballDatabase

Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 2002
Brazílie	Dida • Marcos • Rogério Ceni • Ânderson Polga • Juliano Belletti • Cafu – • Edmílson • Júnior • Lúcio • Roberto Carlos • Roque Júnior • Gilberto Silva • Juninho Paulista • Kléberson • Ricardinho • Ronaldinho • Vampeta • Denílson • Edílson • Kaká • Luizão • Rivaldo • Ronaldo Trenér: Luiz Felipe Scolari
Německo	Hans-Jörg Butt • Oliver Kahn – • Jens Lehmann • Frank Baumann • Thomas Linke • Christoph Metzelder • Carsten Ramelow • Marko Rehmer • Christian Ziege • Michael Ballack • Jörg Böhme • Torsten Frings • Dietmar Hamann • Jens Jeremies • Sebastian Kehl • Lars Ricken • Bernd Schneider • Gerald Asamoah • Oliver Bierhoff • Marco Bode • Carsten Jancker • Miroslav Klose • Oliver Neuville Trenér: Rudi Völler
Turecko	Ömer Çatkıç • Zafer Özgültekin • Rüştü Reçber • Fatih Akyel • Emre Aşık • Bülent Korkmaz • Alpay Özalan • Ümit Özat • Hakan Ünsal • Yıldıray Baştürk • Emre Belözoğlu • Okan Buruk • Ümit Davala • Abdullah Ercan • Tayfur Havutçu • Mustafa İzzet • Tugay Kerimoğlu • Ergün Penbe • Arif Erdem • Nihat Kahveci • İlhan Mansız • Hasan Şaş • Hakan Şükür – Trenér: Şenol Güneş

Liga mistrů UEFA 2006/2007 – AC Milán
Brankář	Dida
Hráči	Massimo Oddo • Alessandro Nesta • Paolo Maldini – • Marek Jankulovski • Kacha Kaladze • Gennaro Gattuso • Massimo Ambrosini • Andrea Pirlo • Clarence Seedorf • Giuseppe Favalli • Kaká • Filippo Inzaghi • Alberto Gilardino • Željko Kalac • Cafu • Serginho • Cristian Brocchi
Hlavní trenér	Carlo Ancelotti

Konfederační pohár FIFA 2005 – Brazílie
Brankář	Dida • Marcos • Heurelho Gomes
Hráči	Maicon • Lúcio • Roque Júnior • Emerson • Gilberto Silva • Robinho • Kaká • Adriano • Ronaldinho • Zé Roberto • Cicinho • Juan • Luisão • Léo • Gilberto Silva • Juninho • Renato • Júlio Baptista • Ricardo Oliveira • Edu
Hlavní trenér	Carlos Alberto Parreira

Konfederační pohár FIFA 2009 – Brazílie
Brankář	Júlio César • Victor • Heurelho Gomes
Hráči	Maicon • Lúcio • Juan • Felipe Melo • Kléber • Elano • Gilberto Silva • Luís Fabiano • Kaká • Robinho • Dani Alves • Luisão • João Miranda • André Santos • Josué • Ramires • Júlio Baptista • Kléberson • Alexandre Pato • Nilmar
Hlavní trenér	Dunga

Mistrovství světa ve fotbale klubů 2007 – AC Milán
Brankář	Dida • Željko Kalac • Valerio Fiori
Hráči	Cafu • Paolo Maldini • Kacha Kaladze • Emerson • Gennaro Gattuso • Filippo Inzaghi • Clarence Seedorf • Alberto Gilardino • Alessandro Nesta • Dario Šimić • Marek Jankulovski • Giuseppe Favalli • Yoann Gourcuff • Andrea Pirlo • Kaká • Massimo Ambrosini • Daniele Bonera • Serginho • Cristian Brocchi • Massimo Oddo
Hlavní trenér	Carlo Ancelotti

Superpohár UEFA 2007 – AC Milán
Brankář	Dida • Željko Kalac
Hráči	Massimo Oddo • Kacha Kaladze • Alessandro Nesta • Marek Jankulovski • Massimo Ambrosini • Gennaro Gattuso • Andrea Pirlo • Clarence Seedorf • Kaká • Filippo Inzaghi • Cafu • Giuseppe Favalli • Daniele Bonera • Emerson • Cristian Brocchi • Alberto Gilardino
Hlavní trenér	Carlo Ancelotti

Serie A 2003/2004 – AC Milán
Brankář	Dida • Christian Abbiati
Hráči	Paolo Maldini • Cafu • Alessandro Nesta • Alessandro Costacurta • Giuseppe Pancaro • Serginho • Martin Laursen • Dario Šimić • Kacha Kaladze • Gennaro Gattuso • Andrea Pirlo • Kaká • Clarence Seedorf • Rui Costa • Massimo Ambrosini • Cristian Brocchi • Fernando Redondo • Andrij Ševčenko • Jon Dahl Tomasson • Filippo Inzaghi • Marco Borriello
Hlavní trenér	Carlo Ancelotti

Supercoppa italiana 2004 – AC Milán
Brankář	Dida • Christian Abbiati
Hráči	Cafu • Alessandro Nesta • Jaap Stam • Paolo Maldini • Gennaro Gattuso • Rui Costa • Massimo Ambrosini • Kaká • Andrij Ševčenko • Jon Dahl Tomasson • Kacha Kaladze • Alessandro Costacurta • Vikash Dhorasoo • Serginho • Cristian Brocchi • Hernán Crespo
Hlavní trenér	Carlo Ancelotti

Primera División 2011/2012 – Real Madrid
Brankář	Iker Casillas • Antonio Adán
Hráči	Sergio Ramos • Marcelo Vieira • Pepe • Álvaro Arbeloa • Fábio Coentrão • Raúl Albiol • Raphaël Varane • Ricardo Carvalho • Xabi Alonso • Mesut Özil • Sami Khedira • Kaká • José Callejón • Ángel Di María • Esteban Granero • Lassana Diarra • Hamit Altıntop • Nuri Şahin • Cristiano Ronaldo • Gonzalo Higuaín • Karim Benzema • Jesé Rodríguez • Álvaro Morata
Hlavní trenér	José Mourinho