Cary Grant

Cary Grant
Rodné jméno	Archibald Alec Leach
Narození	18. ledna 1904 Bristol
Úmrtí	29. listopadu 1986 (ve věku 82 let) Davenport
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Alma mater	Bishop Road Primary School Fairfield Grammar School Fairfield High School
Povolání	filmový herec, spisovatel, autor autobiografie, divadelní herec, filmový producent, byznysmen, komik, cirkusový artista, herec a umělecký producent
Ocenění	David di Donatello for Best Foreign Actor (1960) Čestný Oscar (1969) Oscar (1970) Vyznamenání Kennedyho centra (1981) Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy
Politická strana	Kalifornská republikánská strana
Choť	Virginia Cherrillová (1934–1935) Barbara Huttonová (1942–1945) Betsy Drakeová (1949–1962) Dyan Cannonová (1965–1968) Barbara Harrisová (1981-1986)
Děti	Jennifer Grant
Rodiče	Elias James Leach[1] a Elsie Kingdom[1]
Podpis
Web	www.legendarycarygrant.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cary Grant, vlastním jménem Archibald Alexander Leach (18. ledna 1904 v Horfield, Bristol, Spojené království – 29. listopadu 1986, Davenport, Iowa, USA)^[2][3] byl britsko-americký herec, jeden z hlavních představitelů klasické filmové éry Hollywoodu. Během 34 let kariéry natočil 72 filmů.

Byl vyhledávaným hercem Alfréda Hitchcocka, hrál hlavní roli ve čtyřech jeho filmech. Většinou je však spojován s klasickými komediemi zlaté hollywoodské éry jako lehce popletený, ale zároveň elegantní, mužně krásný a vtipný hrdina. Narodil se v Anglii ve městě Bristol. Pocházel z chudého prostředí a už jako velmi mladý odjel s akrobatickou skupinou do Ameriky, kde se rozhodl zůstat a prosadit se jako herec. Usadil se v New Yorku a začal se úspěšně uplatňovat v divadle, později získal smlouvu na film a vydal se do Hollywoodu. První filmy natočil pro společnost Paramount. Byl průkopníkem v tom, že po vypršení první dlouhodobé smlouvy se už nikdy nezavázal exkluzivní smlouvou žádnému studiu. Pro svůj postoj a nezávislost na Akademii byl opomíjen při udělování filmových cen a nikdy nezískal Oscara za konkrétní filmovou roli, i když byl dvakrát nominován. Teprve v roce 1970 mu byl udělen čestný Oscar za celoživotní přínos světové kinematografii.^[4] Filmovou kariéru ukončil v roce 1966.

Archibald Alec (Alexandr) se narodil v Bristolu jako druhé dítě Elsie a Eliase Leachových. Jejich první syn John zemřel na tuberkulózní zánět mozku těsně před prvními narozeninami. Otec pracoval jako krejčí a žehlič oděvů, byli velmi chudobní.^[2] Manželství rodičů nebylo šťastné, otec trávil mnoho času mimo domov a nakonec si založil druhou domácnost. Archie vyrůstal sám s matkou, ale v deseti letech se dozvěděl, že matka náhle zemřela na infarkt. Otec ho odmítl vzít k sobě, chlapec žil u příbuzných. Ve čtrnácti letech byl vyloučen ze školy a přidal se ke skupině toulavých artistů a komediantů Boba Pendera. Získal zde mnoho pohybových dovedností, při nichž mohl uplatnit vrozené sportovní nadání. V roce 1920 byla skupina pozvána do USA, kde vystupovala po kabaretech jako akrobati na chůdách. Po dvou letech se Bob Pender chtěl vrátit zpět do Anglie, ale Archie Leach se rozhodl zůstat v New Yorku a skupinu opustil. Živil se jako příležitostný společník bohatých dam, prodával na ulici kravaty^[3] a hledal uplatnění v kabaretech. V roce 1927 získal malou roli v muzikálu Zlaté štěstí a následně účinkoval v dalších představeních na Broadwayi. Povšimlo se ho studium Paramount a nabídlo mu krátkou úlohu ve filmu Sue ze Singapuru. Po jejím dokončení odjel Archie Leach v lednu 1932 do Hollywoodu, aby se stal filmovým hercem. Společnost Paramount právě hledala mužského hrdinu přitažlivého zevnějšku a nabídla mu pětiletou exkluzivní smlouvu. Požadovala změnu jména a shodli se na pseudonymu Cary Grant.^[2][3]

V roce 1932 natočil Grant v Hollywoodu celkem nevýrazných 8 filmů, z nichž za zmínku stojí Plavovlasá Venuše (Blond Venus) s Marlen Dietrichovou. Větší pozornost Cary Grant vzbudil po boku Mae Westové v hlavní mužské roli v komerčně úspěšném filmu Křivdila mu (She Done Him Wrong).

Při natáčení jednoho z filmů se Grant seznámil s o šest let starším hercem Randolphem Scottem, který se stal jeho dlouholetým přítelem a společně si pořídili malý dům. Toto přátelství bylo důvodem pro vznik pochybností o jeho sexuální orientaci. Grant navázal komplikovaný vztah s mladou herečkou Virginií Cherillovou, která se stala začátkem roku 1934 jeho manželkou. Mezitím se při pobytu v Anglii dozvěděl od svého otce šokující zprávu o tom, že jeho matka je naživu a žije v léčebně pro duševně choré. Na synův zásah byla po devatenácti letech prohlášena za uzdravenou a mohla se vrátit do svého domku v Bristolu ke svým příbuzným. Odmítla jet se synem do Ameriky.^[3]

Po návratu do Hollywoodu se vztahy mezi manžely neustále zhoršovaly, neboť Randolph Scott se trvale vyskytoval v jejich blízkosti a Grant byl zklamán i profesně, protože studio ho neuvolnilo pro roli ve filmu Vzpoura na Bounty, o kterou velmi stál. V březnu 1935 bylo manželství rozvedeno. Cherillová tvrdila, že musela čelit domácímu násilí.^[3] Grantova kariéra se nevyvíjela úspěšně a filmy, které v tomto období natočil u diváků propadly včetně komedie Sylvie Scarlettová (Sylvia Scarlett), v níž poprvé hrál s Katharine Hepburnovou. V roce 1936 se Randolph Scott oženil a Grant odjel do Anglie, kde přijal roli v nezávislém snímku Úžasná dobrodružství Ernesta Blisse (The Amazing Quest of Ernest Bliss). V něm se poprvé projevily jeho hlavní charakteristické rysy: šarm, dokonalý vzhled, vtip a slušnost.

Grant nebyl spokojen s přístupem studia Paramount k jeho osobě (hlavní hvězdou byl Gary Cooper) a odmítl koncem roku 1936 obnovit smlouvu, což byl v té době neslýchaný čin a riskantní krok. Stal se první nezávislou hollywoodskou hvězdou. Současně rezignoval na místo v Akademii, která byla studii ovládána. Kromě výrazného zlepšení finanční situace mu nové postavení uvolnilo ruce při výběru filmů a přineslo průlom v jeho kariéře. Hned první komedie natočené v roce 1937 Přátelé z onoho světa (Topper) a Nahá pravda (The Awful Truth) znamenaly velký komerční úspěch a Cary Grant v nich podal výkon, který ho zařadil mezi největší filmové idoly. Také jeho další filmy z let 1938 až 1940, přestože nebyly vždy komerčně úspěšné, patří dnes mezi filmovou klasiku: Leopardí žena, Prázdniny, Příběh z Filadelfie, v nichž hrál znovu s Katharine Hepburnovou nebo Jeho dívka Pátek s Rosalind Russellovou. Cary Grant se v nich představil jako charakterní komik okouzlujícího zjevu se specifickým smyslem pro humor a nezaměnitelným britským přízvukem. Za výkon ve filmu Serenáda za úsměv (Penny Serenade) z roku 1941 získal svou první nominaci na Oscara.^[3][4]

K vrcholům Grantovy herecké práce však patří především role ve filmech Alfreda Hitchcocka, který dokázal objevit i hlubší a temnější stránky jeho povahy. Jejich inspirující spolupráce započala v roce 1941 thrillerem Podezření (Suspicion) a později spolu natočili další tři filmy: Pochybná žena (Notorious) z roku 1946, Chyťte zloděje (To Catch a Thief) z roku 1955 a Na sever severozápadní linkou (North by Northwest) z roku 1959.^[2][5]

V soukromém životě prošel v letech 1942–45 manželstvím s bohatou Američankou Barbarou Huttonovou, dědičkou obchodního řetězce. V červnu 1942 se Cary Grant stal občanem USA a mluvilo se o tom, že dělá v utajení práci pro FBI. Během válečných let natočil několik dalších filmů, kromě typických komedií přijal hlavní roli ve válečném snímku Směr Tokio (Destination Tokyo) z roku 1943.^[3]

V únoru 1945 byl nominován na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve filmu Nic než osamělé srdce (None but the lonely heart)^[4], ale odmítl se zúčastnit slavnostního ceremoniálu.^[3]

V poválečných letech Grant začal uvažovat o ukončení kariéry a točil méně filmů než dříve. Stále však byl hvězdou první velikosti a jeho účast ve filmu byla zárukou úspěchu. V roce 1946 se diváckým hitem stal první barevný film, v němž Grant vytvořil hlavní roli – idealizovaný životopis muzikanta Cole Portera s názvem Noc a den (Night and Day). K nejúspěšnějším filmům se zařadila také komedie Byl jsem válečným ženichem (I was a male war bride), která měla premiéru v roce 1949.

V prosinci 1949 se oženil s mladou herečkou Betsy Drakeovou, kterou poznal před dvěma lety v Londýně. Počátkem padesátých let Grant, který stále víc přemýšlel o důchodu, natočil několik méně úspěšných komedií, mj. Ještě jedno místo (Room for one more) se svou manželkou nebo Omlazovací prostředek (Monkey Business), kde se objevila Marilyn Monroe v jedné ze svých prvních rolí. V únoru 1953 oznámil Cary Grant na tiskové konferenci, že končí s filmováním. Při té příležitosti se veřejně zastal Charlie Chaplina, který byl z politických důvodů na černé listině a nebyl mu povolen vstup do USA.^[3]

K návratu přivedla Granta nabídka jeho oblíbeného režiséra Alfreda Hitchcocka na hlavní roli ve filmu Chyťte zloděje (To Catch a Thief). Jeho partnerkou tu byla Grace Kellyová. Film byl do kin uveden v roce 1955 a stal se komerčně největším hitem první poloviny 50. let. Během filmování však došlo k narušení vztahu mezi Grantem a manželkou, která nesouhlasila s jeho návratem k filmu a žárlila na Kellyovou. Odcizení se prohloubilo při natáčení dalšího filmu, kterým byl historický kostýmní film Pýcha a vášeň (The Pride and The Passion), v němž hlavní ženskou roli hrála mladá Sophia Lorenová. Během sedmi měsíců natáčení ve Španělsku se do sebe zamilovali, ale Lorenová dala nakonec přednost Pontimu. Frustrovaný Grant se na radu manželky v roce 1957 zapojil do experimentální psychologické léčby, při které mu bylo pod lékařským dozorem podáváno LSD. V říjnu 1958 vydali Grant s Drakeovou společné prohlášení, že jejich manželství vyhaslo a nadále budou žít odděleně. Žádost o rozvod však Draková podala až v roce 1962.^[3]

Na přelomu 50. a 60. let 20. století natočil Cary Grant řadu úspěšných filmů, z nichž některé sám produkoval: Nezapomenutelná láska (An Affair to remember), Indiskrétní příběh (Indiscreet) s Ingrid Bergmanovou, Operace spodnička (Operation petticoat) s Tony Curtisem, Na sever severozápadní linkou (North by Northwest), Kouzlo norkové kožešiny (That Touch of Mink) s Doris Dayovou nebo Šaráda (Charade) s Audrey Hepburnovou. V netypické roli postaršího zanedbaného a neoholeného chlápka žijícího na pustém ostrově v Tichomoří se objevil ve filmu Otec kvočna (Father Goose) v roce 1964. Tyto filmy mu přinesly nejen obrovskou popularitu u diváků, ale také ho zařadily mezi nejlépe vydělávající filmové hvězdy. Jako první hollywoodský herec si vymínil ve smlouvě procenta z hrubého příjmu v distribuci. Jeho posledním snímkem byl Jen jdi (Walk don't Run) z roku 1966.^[5][3]

V roce 1965 se oženil s osmadvacetiletou herečkou Dyan Cannonovou a v roce 1966 se jim narodila dcera Jenifer Diane. Jejich manželství však trvalo jen dva roky. Grant se definitivně rozhodl s filmováním skončit a požadoval, aby se manželka věnovala rodině a opustila hereckou práci, což odmítla a požádala o rozvod.^[3]

V dalších letech se Grant jako bohatý rentiér zapojil do správních rad několika amerických firem a věnoval se svým koníčkům – baseballu a dostihům. V roce 1970 mu Akademie, do jejíhož čela byl zvolen Gregory Peck, udělila cenu za celoživotní mistrovství. Čestného Oscara mu za bouřlivých ovací předal Frank Sinatra.^[4] V roce 1973 zemřela jeho matka, kterou v Anglii příležitostně navštěvoval. V roce 1981 se oženil popáté s třicetiletou Barbarou Harrisovou, která stála po jeho boku až do konce života. Téhož roku dostal prestižní cenu Kennedyho centra za úspěchy dosažené v umělecké kariéře. Cary Grant byl stále ve výborné kondici, ale vytrvale odmítal opakující se návrhy na návrat k filmování. Místo toho jezdil po USA s vlastní talk show, v níž vyprávěl o svém životě a odpovídal na dotazy diváků. Na jedné z posledních zastávek turné v Davenportu ho postihla náhlá slabost a za doprovodu manželky byl převezen do nemocnice, kde 28. listopadu zemřel. Podle posledního přání se nekonal žádný pohřeb. Jeho manželka a dcera uspořádaly malý obřad při rozptýlení popela.^[3]

• 
  Mae Westová a Cary Grant ve filmu Nejsem anděl z roku 1933
• 
  Kataharine Hepburnová a Cary Grant ve filmu Holiday z roku 1938
• 
  S Irene Dunnovou v Serenádě za úsměv z roku 1941
• 
  S Marylin Monroe ve filmu Omlazovací prostředek z roku 1952
• 
  Se Sophií Lorenovou ve filmu Romance na řece z roku 1958
• 
  S Ingrid Bergmanovou ve filmu Indiskrétní příběh z roku 1958
• 
  Slavná scéna z filmu Na sever severozápadní linkou z roku 1959
• 
  S Audrey Hepburnovou ve filmu Šaráda z roku 1963
• 
  Socha v Bristolu
• 
  Hollywoodský chodník

• ELIOT, Marc. Cary Grant - životopis. Praha: BB/art s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7381-404-5. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cary Grant na Wikimedia Commons
• Osoba Cary Grant ve Wikicitátech

(česky)

• Cary Grant ve Filmové databázi
• Cary Grant v Česko-Slovenské filmové databázi

(anglicky)

• CaryGrant.net with filmography and historic reviews and photo galleries
• "The Man From Dream City" by Pauline Kael, originally published in The New Yorker, July 14, 1975
• "Cary Grant: Style as a Martial Art" by Wu Ming, on the inclusion of Grant in their novel 54.
• Radio Shows: The Ultimate Cary Grant Pages. A vast collection of mp3 files.
• Oscarový ceremoniál s Cary Grantem