T-26

T-26
T-26 model 1933
Typ vozidla	lehký tank
Země původu	Sovětský svaz
Historie
Výrobce	Továrna č. 174 v Leningradu, Stalingradská traktorová továrna
Návrh	1928-1931
Období výroby	1931-1941
Vyrobeno kusů	10 300 a 1 701 dalších verzí
Ve službě	1931–45 (SSSR) 1936–53 (Španělsko) 1940–61 (Finsko) 1938–42 (Čína)
Základní charakteristika
Posádka	3 (velitel, střelec, řidič)
Délka	4,65 m
Šířka	2,44 m
Výška	2,24 m
Hmotnost	9,4–10,25t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	6–15 mm
Hlavní zbraň	45 mm M1932/34 (20-K) kanón
Sekundární zbraně	1× kulomet DT ráže 7,62 mm
Pohon a pohyb
Motor	zážehový motor GAZ T-26
Výkon	67 kW (90 k)
Odpružení	listová pružina
Max. rychlost	28 km/h
Poměr výkon/hmotnost	9,38 hp/tunu
Dojezd	silnice 230 km, terén 135 km
Některá data mohou pocházet z datové položky.

T-26 byl sovětský lehký tank vycházející z britského tanku Vickers Mark E vyráběný v letech 1931–1941. Celkem bylo vyrobeno cca 12 000 kusů tanku T-26. Ten byl vyráběn v mnoha modifikacích – první varianty byly dvouvěžové a vyzbrojené kulomety, následovaly dvouvěžové varianty, z nichž jedna věž nesla kulomet a druhá dělo, a posléze se přešlo na jednověžový stroj s kanónovou výzbrojí. Dále se vyskytly modifikace na plamenometný tank, mostní tank a další úpravy. Stroj se dočkal nasazení ve Španělské občanské válce (v rámci republikánských sil), bojích s Japonci (v rámci čínské a sovětské armády), při invazi do Finska i v rámci Velké vlastenecké války. Nicméně již v roce 1939 začalo být zřejmé, že již nestačí na plnění válečných úkolů proti dostatečně vybavenému nepříteli a v roce 1941 byl definitivně stažen z výroby. V době zahájení operace Barbarossa byl stále nejpočetnějším tankem Rudé armády. Prvních čtrnáct dní bojů přežila jen malá část strojů.

Tato část článku potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: Podrobný popis verzí

V polovině února 1940 obdržela Rudá armáda 27 tanků T-26 model 1939 a 27 plamenometných ChT-133 s přídavným pancéřováním o tloušťce 30-40 mm; dalších 15 tanků T-26 model 1939 bylo obrněno dílnami 8. armády v Suojarvi začátkem března 1940. Celkem bylo během zimní války použito 69 T-26 s přídavným pancéřováním a dalších 20 bylo dodáno k tankovým jednotkám po skončení války. Bojové použití prokázalo, že finské lehké protitankové zbraně nemohly proniknout pancířem těchto tanků.

• ChT-26 (OT-26) – tank vzor 1931, 1 plamenomet, bez menší věže, 552 kusů
• ChT-130 (OT-130) – tank vzor 1933, 1 plamenomet, 401 kusů
• ChT-133 (OT-133) – tank vzor 1939, 1 plamenomet, 269 kusů, z toho 27 s přídavným pancéřováním (T-26E)
• ChT-134 (OT-134) – tank vzor 1939, 45mm kanón + 1 plamenomet v trupu, jen 2 prototypy

• T-26(TU) – velitelská verze, vyznačovala se rozměrnou rámovou anténou radiostanice po obvodu horní části korby. Tato verze sloužila velitelům tankových jednotek, kteří pomocí radiostanice, udržovali spojení s vyššími stupni velení. Podřízeným tankům se povely sdělovaly pomocí signalizačních praporků.

• SU-5-1 – 76,2mm divizní kanón 1902/30, 1 prototyp

• SU-5-2 – 122mm houfnice, 30 kusů + 1 prototyp
• SU-5-3 – 152mm minomet, 1 prototyp

• ST-26 – mostní tank
• T-26T – dělostřelecký tahač
• TT-26 – teletank: dálkově ovládaný tank
• TN-26 – pozorovatelský tank

• Ivo Pejčoch, Svatopluk Spurný – Obrněná technika 3, SSSR 1919-1945 (I. část), Ares, Vašut 2002, ISBN 80-86158-31-4

• Obrázky, zvuky či videa k tématu T-26 na Wikimedia Commons
• Lehký tank T-26 na Palba.cz

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.