Sobětice (Výsluní)
| Sobětice | |
|---|---|
 Dům uprostřed vesnice | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Výsluní |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°27′52″ s. š., 13°14′49″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 15 (2021)[1] |
| Katastrální území | Sobětice u Výsluní (5,4 km²) |
| Nadmořská výška | 690 m n. m. |
| PSČ | 431 83 |
| Počet domů | 4 (2011)[2] |
  Sobětice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 187780 |
| Zaniklé obce.cz | 85 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sobětice (německy Sobietitz)[3] je malá vesnice, část města Výsluní v okrese Chomutov. Nachází se asi tři čtvrtě kilometru jihovýchodně od Výsluní. V roce 2011 zde trvale žili 4 obyvatelé.[4]
Sobětice leží v katastrálním území Sobětice u Výsluní o rozloze 5,4 km².[5] V katastrálním území Sobětice u Výsluní leží i Kýšovice.
Název
[editovat | editovat zdroj]Název vesnice je odvozen ze jména Sobata ve významu ves lidí Sobatových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Zobenticz (1367), Sobieticze (1519), w Sobieticzech (1543) nebo Zobietitz (1787).[6]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o Soběticích pochází z roku 1367, kdy vesnice patřila k hasištejnskému panství, které tehdy dostali od Karla IV. páni ze Šumburka.[7] U něho Sobětice zůstaly až do roku 1518, kdy se o majetek dělili synové Mikuláše III. Hasištejnského z Lobkovic. Vesnici získal Václav, ale vzápětí ji od něj koupil bratr Vilém Hasištejnský z Lobkovic a připojil ji ke svému přísečnickému panství. V letech 1533–1545 tak Sobětice vlastnili Šlikové a po nich je spravovala královská komora. Od ní dostal roku 1555 část přísečnického panství do zástavy Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, který brzy poté Sobětice odkoupil, a založil tak tzv. suniperský podíl, který byl součástí hasištejnského panství až do roku 1606.[8]
Ve druhé polovině šestnáctého století Sobětice získal Jiří Popel z Lobkovic, po jehož odsouzení za zradu mu byl roku 1594 zkonfiskován veškerý majetek. Královská komora nechala ocenit celé jeho panství, přičemž cena Sobětic se čtrnácti poddanými dosáhla 446 kop a čtyřiceti grošů. Celý suniperský podíl byl poté roku 1606 připojen k panství Přísečnice. Správu vsi měl na starost rychtář z Kýšovic.[8]
Události třicetileté války vesnici tvrdě zasáhly. Nejspíše roku 1640 byla s výjimkou jednoho domu celá vypálena. Podle berní ruly z roku 1654 zde stálo čtrnáct dvorů a dvě chalupy. Čtyři dvory a obě chalupy byly označeny jako pusté. Vesničané dohromady vlastnili patnáct potahů, 27 krav, 28 jalovic a dvanáct koz. Na polích se pěstoval oves.[8]
Během napoleonských válek roku 1813 krajinou procházely vojenské oddíly, které do vsi zavlekly nemoci, na něž řada vesničanů zemřela.[8] V letech 1803–1849 byl mezi Soběticemi a Výsluním s přestávkami v provozu železnorudný důl Václav. Ruda z něj se dodávala do železáren v Perštejně.[9]
Ke vsi patřila Sobětická pila (též Mühlbauerhaus nebo Neubermühle), která stávala u Prunéřovského potoka. V roce 1930 na ní žili čtyři lidé.[8] Počet obyvatel vesnice začal klesat už ve druhé polovině devatenáctého století, ale k razantnímu poklesu došlo až po druhé světové válce, kdy se počet obyvatel snížil na jednu desetinu předválečného počtu. Při sčítání lidu v roce 1970 už byla vesnice opuštěná. Většina původních domů byla zbořena a na jejich místě si lidé postavili řadu rekreačních chat.[10]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 91 obyvatel (z toho 46 mužů), kteří byli kromě jednoho Čechoslováka německé národnosti a všichni patřili k římskokatolické církvi.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 94 obyvatel: jednoho Čechoslováka a 93 Němců. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[12]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 160 | 149 | 135 | 121 | 112 | 91 | 94 | 9 | 4 | - | . | . | 5 | 4 | 15 |
| Domy | 24 | 29 | 26 | 30 | 21 | 19 | 18 | 17 | . | - | . | . | 1 | 4 | 3 |
| Počet domů z roku 1961 a údaje z let 1980 a 1990 je zahrnut v přehledu města Výsluní. | |||||||||||||||
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Po zrušení poddanství se Sobětice roku 1850 staly samostatnou obcí.[8] Při sčítání lidu v letech 1869–1890 se nacházela v okrese Kadaň, v letech 1900–1930 v okrese Přísečnice a při sčítání roku 1950 patřila do okresu Chomutov. V období od 1. ledna 1979 do 31. prosince 1998 vesnice úředně zanikla, ale od 1. ledna 1999 byla obnovena jako část obce Výsluní. Při sčítání lidu 1869–1930 k Soběticím patřila osada Kýšovice.[15]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Cesta do vesnice
-
Hrázděný dům
-
Kamenný kříž
-
Návesní rybník
-
Rekreační domek
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ SOA Litoměřice – Lexikon obcí severních a severozápadních Čech. www.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2013-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-23.
- ↑ a b Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 294. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 128.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl V. Přísečnicko. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1996. 56 s. Kapitola Sobětice, s. 40. Dále jen Binterová (1996).
- ↑ a b c d e f Binterová (1996), s. 41.
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 48.
- ↑ Binterová (1996), s. 42.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 255.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 295.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Chomutov [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 271, 522. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Sobětice na Wikimedia Commons
- Katastrální mapa katastru Sobětice u Výsluní na webu ČÚZK
