Jan Hartvík z Nostic

Jan Hartvík hrabě z Nostic
Jan Hartvík hrabě z Nostic
	Jan Hartvík z Nostic na obraze Karla Škréty po roce 1672
Nejvyšší kancléř Českého království
	Ve funkci:; 5. únor 1652 – 27. březen 1683
Panovník	Ferdinand III., Leopold I.
Předchůdce	Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Nástupce	František Oldřich Kinský
Nejvyšší zemský komorník Českého království
	Ve funkci:; 16. květen 1651 – 5. únor 1652
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	Heřman Czernin z Chudenic
Nástupce	Ferdinand Arnošt z Valdštejna
Nejvyšší zemský sudí Českého království
	Ve funkci:; 26. duben 1650 – 1651
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	Heřman Černín z Chudenic
Nástupce	Ferdinand Arnošt z Valdštejna
Prezident rady nad apelacemi
	Ve funkci:; 1644 – 1650
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	Bernard Ignác Jan z Martinic
Nástupce	Ferdinand Arnošt z Valdštejna
Císařský tajný rada
Rada dvorského a komorního soudu
	Ve funkci:; 1638 – 1642
Panovník	Ferdinand III.
Narození	1610; Wińsko
Úmrtí	27. března 1683 (ve věku 72–73 let); Vídeň ; Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze
Titul	29. leden 1631 český stav svobodných pánů ; 6. srpen 1646 český hraběcí stav ; 9. květen 1651 říšský hraběcí stav
Choť	I. (1638) Kateřina Marie ze Žďáru († 1658); II. (1658) Eleonora Marie (Popelová) z Lobkowicz, ovdovělá Hovorová z Dubé a Lipé († 1681);
Rodiče	Jan Mikuláš z Nostitz (1562–1619) a Žofie z Nostitz-Rottenburgu (1582–1656)
Děti	Antonín Jan († 1736) ; Václav Desiderius († 1700)
Příbuzní	bratr: Ota z Nostitz-Rokitnitz (1608–1664) ; vnuk: František Václav z Nostitz-Rieneck (1697–1765) ; tchán: Vilém mladší Popel z Lobkowicz (asi 1575–1647) ; tchyně: Benigna Kateřina z Lobkowicz (1594–1653)
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1672 Řád zlatého rouna (č. 483)
Commons	Johann Hartwig von Nostitz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Hartvík z Nostic (německy Johann Hartwig von Nostitz; 1610 Kunzendorf, Lehnické knížectví – 27. března 1683 Vídeň^[1]^[2]) byl český šlechtic a politik hornolužického původu, rytíř řádu zlatého rouna.^[3]

Život

Pečeť nejvyššího kancléře Jana Hartvíka z Nostic v letech 1652–1683 za panování císaře Ferdinanda III.

Jan Hartvík z Nostic byl nejmladším synem Jana Mikuláše z Nostic (1562 v Budyšíně – 29. července 1619) z rottenburské větve rodu a jeho druhé manželky Žofie z Nostic-Rottenburgu. Jeho starším bratrem byl Ota z Nostic (23. května 1608 – 14. listopadu 1664), později užívající přídomek z Nostic-Rokytnice, tajný rada, hejtman vratislavský, hejtman ve Svídnicku a Javorsku, zakladatel rokytnické pošlosti české větve nostického rodu, syn Jana Mikuláše z Nostic a jeho první manželky Heleny ze Schlichtingu.^[4]

Významnou událost v Janově životě představovalo zdědění majetku a panského titulu po jeho zemřelém strýci Otovi roku 1631 (český stav svobodných pánů, 29. ledna 1631). Aby se dědictví ujal, přestěhoval se do Čech, stal se obyvatelem Českého království a brzy se začal účastnit i jeho politického života. V letech 1638–1642 byl radou dvorského a komorního soudu, roku 1644 byl jmenován prezidentem rady nad apelacemi. Dne 6. srpna 1646 byl povýšen do hraběcího stavu Českého království. Dne 9. května 1651 obdržel říšský hraběcí stav, 16. května pak byl jmenován nejvyšším zemským komorníkem. Dne 5. února 1652 se stal nejvyšším kancléřem, v kterémžto úřadě působil až do své smrti. Kromě toho byl c. k. tajným radou a roku 1672 byl dokonce vyznamenán Řádem zlatého rouna.^[4] V roce 1658 byl přítomen zvolení a korunovaci Leopolda I. na římského císaře.^[5]

Zemřel 27. března 1683 ve Vídni a byl pohřben v rodové hrobce pod kaplí sv. Anny (Nostickou kaplí) v katedrále sv. Víta v Praze.^[6]

Majetek a mecenášství

Jan Hartvík z Nostic zdědil Falknov (Sokolov), Jindřichovice, Řehlovice a Měšice. Spoustu statků pak sám také skoupil, a to roku 1651 Grabštein, 1652 Pakoměřice a Líbeznice, 1654 Bašt, 1662 Trmice, 1666 Kraslice, 1667 Žďár, též Žernoseky.

Od mohučského arcibiskupa obdržel roku 1673 část říšského hrabství Rieneck, čímž nabyl i práva účastnit se kollegia Franckého kraje, do něhož byl uveden roku 1674. Zděděné pražské domy na Malé Straně pak nechal přestavět v šedesátých a sedmdesátých letech 17. století patrně Francescem Carattim (nebo Carlem Luragem) na honosný Nostický palác.^[4]

Byl donátorem 13. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Kaple byly stavěny v letech 1674–1690, v horním rohu výklenku bylo jméno stavebníka a jeho erb.

Sběratelství umění

Založil Nostickou obrazárnu, z větší části dodnes dochovanou ve sbírkách Národní galerie v Praze. Soudobou nizozemskou malbu nakupoval ve vídeňské pobočce Forchhondtova antverpského obchodu a v českých ateliérech svých současníků, například Karla Škréty nebo Michaela Leopolda Willmanna.^[7] Obrazy stejně jako uměleckořemeslné předměty, zejména nádobí (stříbro, glyptiku, sklo) shromáždil ve svém zámku ve Falknově.

Rodina

První manželství

Jan Hartvík z Nostic byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil roku 1638 s říšskou hraběnkou Kateřinou Marií ze Žďáru (narozena asi 1622 či těsně poté, zemřela počátkem roku 1658, pohřbena zřejmě v rodové hrobce v katedrále svatého Víta v Praze). Kateřina Marie pocházela z vlivné a zámožné katolické rodiny hrabat ze Žďáru. Byla dcerou předního dvořana, českého dvorského maršálka a říšského hraběte Floriána Jetřicha ze Žďáru (1598–1653) a po matce Alžběte Koroně Bořitové z Martinic (asi 1603/1604–1649) byla vnučkou proslulého politika Jaroslava Bořity říšského hraběte z Martinic. Tyto rodové okolnosti přispěly v následujících letech (po sňatku) k Janově politickému a společenskému vzestupu.

Druhé manželství

Po smrti Kateřiny Marie na prahu jara roku 1658^{[pozn. 1]} se ještě téhož roku na podzim oženil podruhé s Eleonorou Marií říšskou hraběnkou (Popelovou) z Lobkovic, ovdovělou říšskou hraběnkou Hovorovou (v jejím případě nesprávně Berkovou!) z Dubé a Lipé, († 22. srpna 1681, pohřbena u kapucínů v Sokolově).^{[pozn. 2]}

Jan Hartvík měl s první chotí vícero dětí (dle archivních podkladů asi 7, ale možná i 8), ale ty měly údajně zemřít všechny předčasně v dětství či před svou dospělostí. Se svou druhou manželkou měl jistě syna Václava Desideria (* asi 1669, jinde chybně i 1654!, † 1701?). Většinou se (možná nesprávně!) uvádí, že měl s druhou chotí i staršího syna Antonína Jana. U něho však není jisté datum narození. Většinou se udává rok 1656, ale i 1652 atp. Pokud by tomu tak bylo, byl by Antonín Jan ještě synem první Janovy choti - hraběnky ze Žďáru. Vyskytuje se ale i datum narození k roku 1659 (uvádí ho například historik Petr Maťa), které by dosvědčilo, že byl potomkem až druhé Janovy manželky, se kterou se Jan oženil roku 1658.^[8]^[9] Potomci Jana Hartvíka nesli přídomek "von Nostitz-Rieneck" (počeštěně z Nostic-Rieneck) a žijí dodnes.

Odkazy

Poznámky

↑ K roku 1658 je zmíněno bezpečně jak úmrtí, tak je doložena předchozí nemoc Kateřiny Marie. O obojím píše rodinný přítel Nosticů i hrabat ze Žďáru – kardinál Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu. Harrach si vše zapisoval do svých denních zápisků. Viz pozn. 8. Kardinál Harrach též píše o přípravách a dalším Janově svazku s ovdovělou hraběnkou Hovorovou z Dubé a Lipé. (Její první choť byl sice Jindřich Wolf Berka, ale ten získal titul "říš. hraběte Hovory z Dubé a Lipé", proto by se mělo používat spíše Hovorová z D. a L. Je to přesnější terminus technicus.)
↑ Tento svazek k roku 1658 opět přesvědčivě udává kardinál Harrach! Jeho denní zápisky jsou jednoznačným pramenem, nelze tedy operovat se zastaralými a chybnými informacemi, které se dosud objevují i v odborných pracích a jež udávají svazek k dřívějšímu datu a někdy mění i pořadí Janových sňatků!

Reference

↑ NEUMANN, Josef. Beschreibung der bisher bekannten Privatmünzen und Medaillen. Herausgegeben von dem Vereine für Numismatik zu Prag. Prag: [s.n.], 1852. S. 382.
↑ Slovník naučný. Díl devátý. Redakce František Ladislav Rieger, Jakub Malý. Praha: [s.n.], 1872. S. 884.
↑ Jan Hartvík (Hartwig) Nostic [online]. Příroda Karlovarska, Pozemkový spolek Vladař [cit. 2013-06-10]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ ^a ^b ^c Nosticové [online]. Ottův slovník naučný [cit. 2013-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-20.
↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 377.
↑ Pražská pohřebiště a hřbitovy. Praha: Útvar rozvoje hlavního města Prahy, 2006. 168 s. S. 33.
↑ Lubomír Slavíček, Chvála sběratelství, katalog výstavy, NG Praha 1993, s. 91
↑ KELLER, Katrin; CATALANO, Alessandro (edd.). Die Diarien und Tagzetteldes Kardinals Ernst Adalbert von Harrach (1598-1667). Wien: [s.n.], 2010.
↑ Národní archiv v Praze, fondy Wunschwitz a Dobřenský, složky o Nosticích.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Hartvík z Nostic na Wikimedia Commons

[8] K roku 1658 je zmíněno bezpečně jak úmrtí, tak je doložena předchozí nemoc Kateřiny Marie. O obojím píše rodinný přítel Nosticů i hrabat ze Žďáru – kardinál Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu. Harrach si vše zapisoval do svých denních zápisků. Viz pozn. 8. Kardinál Harrach též píše o přípravách a dalším Janově svazku s ovdovělou hraběnkou Hovorovou z Dubé a Lipé. (Její první choť byl sice Jindřich Wolf Berka, ale ten získal titul "říš. hraběte Hovory z Dubé a Lipé", proto by se mělo používat spíše Hovorová z D. a L. Je to přesnější terminus technicus.)

[9] Tento svazek k roku 1658 opět přesvědčivě udává kardinál Harrach! Jeho denní zápisky jsou jednoznačným pramenem, nelze tedy operovat se zastaralými a chybnými informacemi, které se dosud objevují i v odborných pracích a jež udávají svazek k dřívějšímu datu a někdy mění i pořadí Janových sňatků!

[neumann-1] NEUMANN, Josef. Beschreibung der bisher bekannten Privatmünzen und Medaillen. Herausgegeben von dem Vereine für Numismatik zu Prag. Prag: [s.n.], 1852. S. 382.

[otto-2] Slovník naučný. Díl devátý. Redakce František Ladislav Rieger, Jakub Malý. Praha: [s.n.], 1872. S. 884.

[priroda-3] Jan Hartvík (Hartwig) Nostic [online]. Příroda Karlovarska, Pozemkový spolek Vladař [cit. 2013-06-10]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[leccos-4] Nosticové [online]. Ottův slovník naučný [cit. 2013-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-20.

[Vokáčová-5] VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 377.

[pohreb-6] Pražská pohřebiště a hřbitovy. Praha: Útvar rozvoje hlavního města Prahy, 2006. 168 s. S. 33.

[7] Lubomír Slavíček, Chvála sběratelství, katalog výstavy, NG Praha 1993, s. 91

[rodina-10] KELLER, Katrin; CATALANO, Alessandro (edd.). Die Diarien und Tagzetteldes Kardinals Ernst Adalbert von Harrach (1598-1667). Wien: [s.n.], 2010.

[11] Národní archiv v Praze, fondy Wunschwitz a Dobřenský, složky o Nosticích.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[8]

[9]