[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Grenchen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Grenchen
Grenchen – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška451 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonSolothurn
OkresLebern
Grenchen
Grenchen
Grenchen, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha26,03 km²
Počet obyvatel17 140 (2017)[1]
Hustota zalidnění658,5 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.grenchen.ch
PSČ2540
Označení vozidelSO
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grenchen (francouzsky Granges) je město ve švýcarském kantonu Solothurn. Žije zde přibližně 17 tisíc[1] obyvatel a je tak po Oltenu druhým největším městem kantonu. Grenchen je známý zejména jako jedno z center švýcarského hodinářského průmyslu, který zde sídlí již více než 150 let.

Masiv Grenchenberg

Město leží na jižním úpatí Jury mezi městy Solothurn (cca 10 km na východ) a Biel/Bienne (cca 10 km na západ).

Grenchen je součástí jurského masivu na severu - nejvyšší bod městské části se nachází v nadmořské výšce kolem 1405 m n. m. v oblasti Grenchenbergu. Městská oblast se rozkládá od jurských výšin přes jižní křídlo prvního jurského masivu (Jurasüdfuss) přes rozsáhlou Aarskou nížinu až k řece Aaře. Centrum města leží v nadmořské výšce kolem 450 m pod jižním úpatím Jury.

Na severu, západě a jihu sousedí Grenchen s kantonem Bern. Vzhledem k této poloze město sousedí se šesti obcemi v kantonu Bern, ale pouze se dvěma v kantonu Solothurn. Ve směru hodinových ručiček od severu sousedí tyto obce: Court, Selzach, Bettlach, Arch, Rüti bei Büren, Büren an der Aare, Lengnau a Romont.

K městu Grenchen patří také vesnice Staad an der Aare.

S rozlohou 26,03 km² je Grenchen druhou největší obcí kantonu (po Mümliswil-Ramiswil s 35,48 km²). Grenchen má zdaleka největší rozlohu ze všech měst v Solothurnu (Olten: 11,49 km²; Solothurn: 6,28 km²).

Grenchen (cca 1870)

V místě byl kolem roku 1000 postaven hrad, který je ale pod názvem Granechun poprvé připomínán až od roku 1131.[2] Název pochází z galorománského graneca nebo latinského granicum či grangium a znamená „sýpka“.

Oblast byla osídlena již od starověku, což dokládají pozůstatky římského sídliště v Breitholzu. Nedaleko byl nalezen pravěký pohárový kámen. Při výkopových pracích v letech 1940/1941 se objevil keramický střep a bronzový prsten. při průzkumech doprovázejících stavební práce v letech 2006/07 a při výkopech v roce 2011 byly na Jurastrasse nalezeny římské mince z období pozdní republiky a raného císařství.[3]

Západní a východní hranice obce probíhají v oblasti zvané Grenchener Witi a v městské části z větší části paralelně a jsou od sebe vzdáleny přesně 10 000 římských stop, tedy 2,96 km.

Letecký pohled (1947)

Hrad Grenchen (Bettleschloss), který se dnes nachází v sousední obci Bettlach, pochází z 10. století. Původně dřevěný hrad byl v polovině 12. století nahrazen barony z Grenchenu kamennou stavbou obranného charakteru. Kolem roku 1200 hrad vyhořel, ale byl znovu postaven. V první polovině 13. století zdědila hrad hrabata ze Strassbergu, která měla rodové sídlo nedaleko Bürenu an der Aare, a od té doby jej obývalo pouze služebnictvo. Na počátku 14. století byl hrad definitivně opuštěn a ponechán rozpadu. V převodních listinách se objevuje až kolem roku 1400. Na konci 16. století byly zříceniny využity jako lom pro stavbu vězeňské věže v Grenchenu, o níž bylo rozhodnuto v roce 1583, a kolem roku 1920 byly vědecky analyzovány.

Vězeňská věž bývalého hradu byla v roce 1806 zbořena a její kameny byly použity při stavbě nového římskokatolického kostela. Dnešní kostel svatého Eusebia je proto zčásti postaven z kamenů z hradu Grenchen; náhrobky pánů z Grenchenu, kteří byli pohřbeni ve starém kostele, byly použity i na základy nového kostela. Věž však ještě neměla dnešní špičatou střechu, ale střechu helmicovou.

Na raném obraze je Grenchen zobrazen jako malá vesnice v otevřené zelené krajině. Polní název Kastels (kolem roku 1875 ještě Kastelsfeld) pro severovýchodní obytnou čtvrť a městskou školu možná odkazuje na zříceninu hradu nacházející se v lesním svahu nad ní (v nadmořské výšce kolem 800 m) nebo na římskou vilu v Kastels, jejíž pozůstatky byly prozkoumány v roce 2015.

Během fáze obnovy (1830–1848) byl Grenchen centrem liberální obnovy a radikálně demokratických nálad.[2] Grenchen se významně podílel na tzv. Balsthaler Volkstagu (1830), na němž byla ustanovena demokratická reorganizace kantonu. v letech 1835–1837 našli v Grenchenu útočiště různí radikální demokraté pronásledovaní v zahraničí, včetně Karla Mathyho (z Bádenska) a Giuseppe Mazziniho (z Itálie).[2]

Železniční viadukt na jurské trati

Od roku 1851 začala v Grenchenu pod vedením průkopníků Josefa Girarda a Urse Schilda průmyslová výroba hodinek, která stále dominuje hospodářskému životu města. V roce 1857 získal Grenchen první železniční spojení (stanice Grenchen Süd) s tratí Biel – Solothurn dráhy Schweizerische Centralbahn (SCB), což významně oživilo hodinářství. V roce 1927 byla trať elektrifikována a v roce 1932 modernizována na dvoukolejnou.

V roce 1915, po otevření Grenchenberského tunelu, byl Grenchen napojen také na jurskou železnici a tím na mezinárodní severojižní transverzálu Francie – Basilej – Bern – Lötschberg – Simplon – Itálie (železniční stanice Grenchen Nord).

V roce 1873 byl z iniciativy starosty obce Euseba Vogta založen nemocniční fond. Vogt již nechtěl, aby rostoucí počet obyvatel Grenchenu - byť od roku 1915 vybaveného improvizovaným pohotovostním oddělením - byl znevýhodněn oproti oblasti Solothurnu. Tím byla také porušena rovnost práv zaručená liberálními ústavami 19. a 20. století. Nicméně teprve v roce 1953 se městu konečně podařilo financovat a realizovat vlastní nemocnici. V posledních letech však byla v důsledku snah o snižování nákladů redimenzována, přičemž se v poslední době zaměřila na služby interní medicíny. Nemocnice byla uzavřena v roce 2011.

V roce 1918 zastřelili vojáci švýcarské armády během celonárodní generální stávky v Grenchenu tři mladé dělníky. Během druhé světové války pracovalo mnoho průmyslových podniků v Grenchenu pro Hitlerovo Německo, jeden z nich byl na spojenecké „černé listině“ na 5. místě ve Švýcarsku z hlediska obratu.[4]

V roce 1931 zde bylo otevřeno regionální letiště se stavební dílnou, které se následně vyvinulo v jedno z nejvýznamnějších regionálních letišť ve Švýcarsku.[2]

V 70. letech 20. století vedla druhá velká hodinářská krize po 30. letech 20. století k prudkému poklesu počtu obyvatel města. Od roku 1983 zažilo město opětovný vzestup díky výrobě společnosti Swatch, který trvá dosud.

V roce 2013 byl v Grenchenu otevřen Velodrome Suisse (od roku 2017 Tissot Velodrome), nejmodernější krytá cyklistická dráha ve Švýcarsku (a národní stadion švýcarské cyklistiky).

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Centrum města
Kaple Všech svatých
Vývoj počtu obyvatel[2]
Rok 1796 1850 1900 1930 1950 1960 1970 1980 2000 2020
Počet obyvatel 754 1581 5202 10 397 12 650 18 000 20 051 16 800 15 938 17 915

Obyvatelstvo bylo až do začátku 20. století převážně římskokatolické. V důsledku silné industrializace ve druhé polovině 19. století a v první polovině 20. století a také díky příhraniční poloze s kantonem Bern, kde převládali protestanti, se v této době výrazně zvýšil podíl protestantsky reformovaných obyvatel.[5] V 70., 80. a 90. letech 20. století se do města poprvé přistěhovali také muslimové, buddhisté a hinduisté.[6]

Na konci roku 2022 se 26 % všech obyvatel Grenchenu hlásilo k římskokatolické církvi, 24 % k reformované církvi a 50 % se nehlásilo k žádné národní církvi (jiné křesťanské vyznání, jiné náboženství nebo bez vyznání).

V současné době má město Grenchen jednu římskokatolickou, jednu evangelickou reformovanou, jednu křesťansko-katolickou a jednu novoapoštolskou farnost a tři protestantské svobodné církve (Evangelická církev metodistická, BewegungPlus a Gemeinde für Christus). Nachází se zde také mešita a hinduistický chrám.

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

Grenchen je tradičním centrem hodinářského průmyslu. Ve městě sídlí mnoho hodinářských firem, jako například:

Výrobce hodinek Nivada byl založen v roce 1879 v Grenchenu.

Ve městě se usadilo i několik dalších průmyslových podniků.[7]

Po určitou dobu se v Grenchenu vyráběl svítiplyn. Před zavedením zemního plynu vyráběly současné městské závody vlastní plyn z uhlí a dřeva (proces zplynování uhlí).

Letiště Grenchen

Město Grenchen má letiště na rovině mezi osadou a řekou Aare (kód IATA ZHI, kód ICAO LSZG). Využívají ho především soukromí piloti a parašutisté, ale také obchodní letectví a je jedním z nejvýznamnějších švýcarských center pro výcvik pilotů. Sousední radiomaják GRE na mezinárodní letecké trase není s regionálním letištěm propojen.

Dálnice A5 má v bezprostřední blízkosti letiště sjezd u Grenchenu.

Trať u stanice Grenchen Süd

V Grenchenu se nacházejí dvě železniční stanice: Grenchen Nord je na jurské trati z Basileje do Bielu a Grenchen Süd je na trati Solothurn – Biel/Bienne. Grenchen je jedním z mála švýcarských měst, které má dvě železniční stanice, obsluhované vlaky dálkové dopravy.

V letech 1911–1915 byl vybudován 8,5 km dlouhý železniční tunel Grenchenberg. Zajišťuje spojení mezi Švýcarskou plošinou a Delémontem/Basilejí. Stavba tunelu přivedla do Grenchenu mnoho hostujících dělníků, především z Itálie, ve staveništní obci Tripoli.

Místní a regionální veřejnou dopravu zajišťuje autobusová společnost Grenchen a okolí.

Grenchen má přístaviště na řece Aaře, které obsluhují pravidelné lodě společnosti Bielersee-Schifffahrts-Gesellschaft na trase Biel–Solothurn.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nachází divadlo, které bylo vybudováno podle projektu architekta Ernsta Gisela.[8]

  • Giovanni Ruffini (1807–1881), italský spisovatel a diplomat
  • Yehudi Menuhin (1916–1999), hudebník, čestný občan Grenchenu
  • Erwin Ballabio (1918–2008), švýcarský fotbalový brankář, žil a zemřel v Grenchenu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grenchen na německé Wikipedii.

  1. a b Bilanz der ständigen Wohnbevölkerung nach institutionellen Gliederungen, Staatsangehörigkeit (Kategorie), Geschlecht und demographischen Komponenten. Federal Statistical Office. Dostupné online. [cit. 2019-01-12].
  2. a b c d e ZUSCHMIEDE, Urs. Grenchen [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2007-01-23 [cit. 2024-01-30]. Dostupné online. (německy) 
  3. WEISS, Christian. Römische Fundmünzen aus der Villa von Grenchen. Archäologie und Denkmalpflege im Kanton Solothurn. Roč. 2012, čís. 17, s. 33–34. (německy) 
  4. FRECH, Stefan. Vom deutschen Reich abhängiges Grenchen. Solothurner Zeitung. 1997-12-16. (německy) 
  5. Religionslandschaft - Volkszählungen ab 1850 [online]. Bundesamt für Statistik [cit. 2024-01-30]. Dostupné online. (německy) 
  6. Religionslandschaft Kanton Solothurn [online]. Kanton Solothurn [cit. 2024-01-30]. Dostupné online. (německy) 
  7. Hightech aus der Technologiestadt im Grünen [online]. Grenchen [cit. 2024-01-30]. Dostupné online. (německy) 
  8. OULICKÝ, Jiří. Po žebříku ze tří dříků. iHNed.cz [online]. 2010-10-13 [cit. 2014-09-01]. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]