Bell X-1

Bell X-1
První X-1, výrobní číslo 46-062, přezdívaný "Glamorous Glennis".
Určení	experimentální raketový letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Bell Aircraft Corporation
Šéfkonstruktér	Robert J. Woods
První let	25. ledna 1946 (bezmotorový let) 9. prosince 1946 (motorový let)[1]
Uživatel	USAF NACA
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bell X-1 bylo první letadlo, které překonalo rychlost zvuku vlastní silou ve vodorovném letu. Během tohoto letu letoun dosáhl nejvyšší rychlosti odpovídající Machovu číslu 1,06 tedy rychlosti 1 126 km/h (700 mph), které dosáhl ve výšce 13 000 m (43 000 ft).^[2][3]

Tímto letounem také začala typová řada amerických experimentálních letounů X, určená čistě k experimentálním účelům, která byla zpočátku utajována. Letoun X-1 byl poháněn raketovým motorem a let zahajoval vypuštěním ze speciálně upraveného bombardéru B-29. Po spotřebování paliva letoun klouzavým letem přistál na letišti, byl však schopen také klasického vzletu z letiště.^[4]

Prvním nadzvukovým pilotem se stal Charles „Chuck“ Yeager, který s tímto letounem dne 14. října 1947 překonal rychlost zvuku.

5. ledna 1949 Yeager provedl ověření stoupavosti letounu X-1 klasickým vzletem z dráhy a dosažením výšky 7000 m za 90 sekund.

Výzkumné metody použité v programu X-1 se staly vzorem pro všechny následující projekty X. Metody a personál NACA, při projektu X-1, také pomohly položit základ americkému vesmírnému programu v 60. letech. Projekt X-1 stanovil a upevnil poválečnou spolupráci mezi potřebami americké armády, průmyslu a výzkumných zařízení. Letové údaje získané úřadem NACA během testů X-1 následně poskytly základ pro leteckou převahu USA v druhé polovině 20. století.

Jako výsledek prvního nadzvukového letu X-1, Národní letecká asociace v roce 1948 hlasovala pro udělení Collier Trophy pro tři hlavní účastníky programu. Prezident Truman v Bílém domě ocenil Larryho Bella za firmu Bell, kapitána Yeagera za pilotování a Johna Stacka za NACA.

Vývoj letounu X-1/XS-1 předcházel podobný projekt v Anglii, kde ministerstvo letectví zadalo v roce 1942 vývoj přísně tajného projektu nadzvukového letounu s rychlostí 1000 mph (1600 km/h) se schopností vystoupat do výšky 11000 m za 1 minutu a 30 sekund. Na projektu pracovala společnost Miles Aircraft s označením projektu Miles M.52.^[5]

V roce 1944 byl celý projekt ve stavu 90% a bylo rozhodnuto, že budou vyrobeny tři prototypy. Později v témže roce uzavřelo ministerstvo letectví dohodu se Spojenými státy o výměně informací z vysokorychlostního výzkumu. Bell tak získal k dispozici všechny výkresy a informace z projektu. Aniž by cokoli Miles věděl, zahájil Bell později vývoj vlastní konstrukce nadzvukového letounu.^[5]

První diskuze o vlastním nadzvukovém letadle v USA začaly v prosinci 1944. Specifikace hovořily o rychlosti 1300 km/h ve výšce 11000 m po dobu dvou až pěti minut. V březnu 1945 uzavřela USAAF Flight Test Division a NACA smlouvu se společností Bell se zakázkou na výrobu tří letadel, označených jako XS-1 (zkratka Experimental, Supersonic) pro získání letových údajů při letu v transsonické rychlosti.^[1]

Tvar trupu XS-1 byl převzat ze střely půlpalcového kulometu Browning, jejíž nadzvuková rychlost byla dobře známa. Trup byl opatřen přímým křídlem o malé ploše a velmi tenkém profilu. Šípové křídlo nebylo použito z důvodu nedostatku informací o jeho vlastnostech. Raketový motor, jehož tah se měnil postupným spouštěním čtyř spalovacích komor, ve kterých se spaloval etylalkohol a kapalný kyslík, dodávaný turbočerpadly. Letoun měl zpočátku klasické vodorovné ocasní plochy, nicméně tento typ není vhodný pro transsonické a nadzvukové rychlosti, takže měl letoun problém s ovládáním v těchto rychlostech. V roce 1947 tak byly na základě znalostí z britského projektu letounu M.52 převzaty plovoucí vodorovné ocasní plochy.^[5][6]

První let XS-1 absolvoval 29. ledna 1946 Jack Woolams, šéfpilot Bell Aircraft vypuštěním nad vojenskou leteckou základnou Pinecastle. Následně proběhlo ještě dalších 9 bezmotorových letů. V březnu 1946 byl letoun vrácen výrobci pro úpravy a přípravu na motorové lety.^[1]

První zkušební motorový let proběhl 9. prosince 1946^[1]

K prvnímu nadzvukovému letu došlo při letu č. 50, kdy Charles "Chuck" Yeager s X-1-1, č. 46-062, dosáhl rychlosti Mach 1,06 (1100 km/h).^[1][5][6]

Překonání rychlosti zvuku letounem s přímým křídlem překvapilo odbornou veřejnost, protože všichni věřili, že k prolomení nadzvukové rychlosti je nutností šípové křídlo.^[1]

5. ledna 1949, Chuck Yeager provedl jediný let X-1, č. 46-062 konvenčním vzletem (vzlet z letiště a nikoli vypuštění z B-29), kdy dosáhl výšky 7000 m za 90 sekund.^[5][6]

• X-1 (XS-1)
  • č. 1 – 46-062 – Glamorous Glennis, 82 letů, vystaven v National Air and Space Museum, Washington, D.C.
  • č. 2 – 46-063, 74 letů, přestavěn na X-1E.
  • č. 3 – 46-064, 1 let, shořel na zemi 9. ledna 1951.
• X-1A – 48-1384, 26 letů, ztracen při explozi 8. srpna 1955.
• X-1B – 48-1385, 27 letů, vystaven v National Museum of the United States Air Force, Dayton, Ohio
• X-1D – 48-1386, 2 lety, ztracen při explozi 22. srpna 1951.
• X-1E, (přestavba z X-1 č. 2), 46-063, 27 letů, vystaven v Armstrongově leteckém výzkumném středisku, Edwardsova letecká základna, Kalifornie.

• Posádka: 1
• Délka: 9,4 m
• Rozpětí: 8,5 m
• Výška: 3,3 m
• Plocha křídel: 12 m²
• Prázdná hmotnost: 3 174 kg
• Vzletová hmotnost: 5 555 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 5 557 kg
• Pohon: raketový motor Reaction Motors XLR11-RM3 o tahu 26,7 kN

• Maximální rychlost: 1 541 km/h
• Dolet: vytrvalost motoru 5 minut
• Dostup: 21 915 m
• Zatížení křídel: 463 kg/m²
• Poměr výkonu/hmotnosti: 4,9 N/kg

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bell X-1 na Wikimedia Commons
• Letadla série X, Military.cz
• Milníky letu Bell X-1
• Historie X-1 v NASA
• Americké stroje X: Od X-1 po X-50, SP-2000-4531 – červen 2003; NASA online PDF monografie
• Fotografie vystaveného Glamorous Glennis v expozici National Air and Space Museum ve Washington, DC.