| dbo:abstract
|
- Sluneční stát (italsky La città del Sole; latinsky Civitas solis) je dílo italského humanisty 17. století, Tommase Campanelly. Dílo bylo napsané v italštině v roce 1602 a v latině v roce 1613–1614. Vyšlo v latině ve Frankfurtu (1623) a v Paříži (1638). V češtině poprvé v roce 1934, a pak v roce 1951, 1970, a 1979. Dílo vyšlo také v slovenštině v nové edici utopií. Úryvky slovenského překladu byly vydané jen v Antologii Igora Hrušovského a sborníku Vojtěcha Zamarovského Utopisté. Podle Lukáše Perného Campanella v díle popisuje silně rovnostářský, beztřídní, soběstačný městský stát řízený osvícenými kněží a filozofy (sofokracie) s přísnou reglementací života, kolektivním plánováním, společenskou organizací práce a všeobecnou vzdělaností. Podle Patrika Ouředníka je Campanellova „spasitelská vize společnosti, v níž je sociální realita podřízena stejným mechanickým pravidlům jako běh planet, výslednicí několika zdánlivě protichůdných vlivů, křesťanské kabaly, telesiovského metafyzického naturalismu a mystického chiliasmu, aktivně potíraného Erasmem, Morem i Rabelaisem. S citovanými jej spojuje věrnost katolicismu; avšak Campanellovo katolictví je hluboce poznamenáno cisterciáckým radikalismem a milenialistickým učením Gioacchina da Fiore […].“ Toto Campanellovo nejznámější dílo je psáno formou dialogu mezi mořeplavcem z Janova, který doprovázel Kolumba při jeho cestě do Ameriky a rytířem Johanitů. Poprvé se objevilo v latinském překladu jako příloha k politica, publikované ve Frankfurtu v roce 1623. Jeho cílem bylo popsat ideální model společnosti, který, na rozdíl od násilí, nepořádku a iracionalitě skutečného světa, by byl v harmonii s přírodou a chápal božské „umění“ a moudrost. Campanella byl ve skutečnosti přesvědčen, že současná společnost je labyrintem nespravedlnosti a neštěstí právě proto, že se odchýlila od tohoto přírodního modelu. Čím více tvoří město „politické entity“, tím šťastnější by bylo, s jeho jednotlivými částmi integrovanými tak, aby tvořily jednotný organismus a jeho jednotlivé údy, diverzifikované podle funkce by byly koordinované tak, aby sloužily veřejnému blahu. Chráněné a bráněné sedmi kruhy stěn, vyrobenými z paláců, které slouží jako byty pro občany, se město nachází v místě s ideálním klimatem, vedoucím k tělesnému zdraví, a na svahu kopce, protože je zde vzduch lehčí a čistší. Jedním z nejvýznamnějších aspektů této komunity je rozdělení práce. Opět se Campanella zabývá explicitní polemikou s Aristotelem, který vyloučil řemeslníky, rolníky a osoby podílející se na manuální práci z kategorie plného občanství a z nejvyšší úrovně ctnosti. Ve městě Slunce není povolání, které je odporné nebo podřadné, všichni mají stejnou důstojnost. A ve skutečnosti, ti pracovníci, kteří jsou povinni vynaložit větší úsilí, jako například řemeslníci a stavitelé, získají více chvály než jiní. Každý musí být seznámen se všemi druhy práce, a pak každý člověk pracuje v tom odvětví, ve kterém ukáže největší zručnost. Nemají žádné služebnictvo a žádná služba se nepovažuje za bezcennou. Jediná věc, která považují za ohavnou, je lenost, a tak dojdou k privilegiu důstojnosti práce a převrátí tak absurdní pojetí šlechty, v souvislosti s nečinností a naopak. Díky rovné dělbě práce postačuje každému člověku strávit prací pouze čtyři hodiny denně. Je důležité, že všichni pracují, protože lenost jednoho bude mít dopady na zisk a úsilí druhých. Občané nevlastní nic, místo toho je vše ve společném vlastnictví, od potravin až po domy, od získání znalostí po výkon činností, od studijní specializace k pobavení, od žen k dětem. Jsou zde „úředníci“, kteří mají na starosti distribuci všech věcí, kteří dohlíží a ujišťují se, že se tak stane správně a nikdo nemůže vlastnit nic jen pro sebe. Podle nich držení domu nebo rodiny posiluje „sebelásku“, se všemi strašnými následky, které generuje. Žijí „spolu jako filozofové“, protože se chtějí vyvarovat všech negativních dopadů, a to nejen na sociální, ale i na morální úrovni, při nerovné distribuci zboží. Jeden z nejpozoruhodnějších a nápaditých aspektů Slunečního státu, které okamžitě upoutá čtenáře, jsou natřené zdi města. Kromě ohraničení a ochrany města jsou hradby také mimořádnou ilustrovanou encyklopedií znalostí. Stěny paláců jsou vymalovány obrazy ze všech umění a věd. Počínaje zdí, která podpírá sloupy chrámu, a která postupně klesá ve velkých kruzích, v návaznosti na pořadí planet od Merkuru k Saturnu, se setkáváme s ilustracemi nebe a hvězd, matematických čísel, každé země na světě a všech zázraků a tajemství minerální, rostlinné a živočišné říše, dokud nedosáhneme lidstva: na vnitřní stěně šestého kruhu umění jsou zastoupené mechanické vynálezy a jejich objevitelé. Campanella se velmi zajímal o všechny geniální objevy, což se projevuje ve Slunečním státu, který poskytuje mnoho příkladů, jako jsou lodě schopné plout bez větru a bez plachet, třmeny, které umožňují řídit koně pouze pomoci jedné nohy a tím nechávají jezdcovi ruce volné a další. Na vnější stěně jsou vyobrazeni zákonodárci, což je velmi čestné místo, jelikož jsou zde spolu s Mojžíšem, Osiris, Jove, Merkur a Muhammad, z nichž mořeplavec z Janova poznává Krista a dvanácti apoštolů. Poznání není uzavřené v knihách a uchováváno na oddělených místech, jako jsou knihovny, ale je vystavené otevřeně o všem na očích. Vizualizace tímto způsobem podporuje rychlejší, jednodušší a efektivnější formy učení, které podtrhuje sugestivní a emotivní síla obrazu. Od útlého věku pobíhají děti v tomto divadle znalostí, přiměřeně naváděné na správné trasy tak, aby se učily radostně, jako kdyby hrály hru, a proto se učí bez úsilí a bolesti. Kromě společného vlastnictví a natřených zdí je dalším charakteristickým rysem Slunečního státu, který je náročnější a mnohem více zneklidňující, Campanella sám jej popisuje jako „tvrdý a náročný“, komunita manželek. Jedná se o řešení přijaté občany na problematiku příštích pokolení. V ozvěně učení Pythagorejce Ocella Lucana, Campanella říká, že občané Slunečního státu jsou překvapeni, že lidé jsou znepokojeni chovem koní a psů, zatímco zanedbávají svůj vlastní rod. Výchova další generace s sebou nese velký díl odpovědnosti rodičů, a pokud je vykonávána nesprávným způsobem, může vyústit v dlouhý řetězec utrpení. Kromě toho existuje úzká souvislost mezi přirozenými rysy nebo znaky, které jsou vrozené a nejsou proto modifikovatelné, a morálními ctnostmi, které potřebují vhodné podmínky, aby mohly zakořenit a prosperovat. Lidé proto musí respektovat přesné normy a nesmí se řídit pouze individuálními pocity. Občané musí rozlišovat mezi láskou a sexem. Náklonnost mezi muži a ženami, která je založená na základě přátelství a respektu více než na sexuální přitažlivosti, je vyjádřena ve skutcích, které jsou sexualitě velice vzdálené, jako například výměna darů, konverzace či tanec. Sexuální energie, na druhou stranu musí dodržovat přísná pravidla týkající se fyzických a morálních vlastností rodičů a výběru příznivé doby pro početí, určené astrologem. Takové spojení není výrazem osobního, emocionálního nebo vášnivého vztahu, ale spíše je připojeno k sociální odpovědnosti generace a k lásce pro kolektivní komunitu. Náboženské víry občanů, i když zahrnují základní principy křesťanství, jako nesmrtelnost duše a božskou prozřetelnost, tvoří přirozené náboženství, které vytváří jakousi osmózu mezi městem a hvězdami. Chrám je otevřený a není obklopen zdí. V jedné ze svých básní Campanella slibuje: „Můžu udělat nebe, chrám i hvězdy oltářem.“ Na klenbě kupole chrámu jsou hvězdy zobrazeny společně s jejich vlivem na pozemské záležitosti. Oltář, na kterém je umístěn nebeský a pozemský svět, je v podobě slunce. Modlitby tak směřují k nebi. Úkolem 24 kněží, kteří žijí v místnostech nacházejících se v nejvyšší části chrámu, je pozorování hvězd s pomocí astronomických přístrojů, aby získali povědomí o jejich pohybu. Jejich prací je předpovědět nejpříznivější dobu pro plození potomků a vykonávání zemědělských prací, fungují tak jako střední článek mezi Bohem a lidmi. (cs)
- Η Πόλη του Ήλιου (ιταλικά: La città del Sole; λατινικά: Civitas Solis) είναι φιλοσοφικό έργο του Ιταλού Δομινικανού μοναχού και φιλόσοφου Τομάζο Καμπανέλα. Είναι ένα σημαντικό πρώιμο ουτοπικό έργο. Το έργο γράφτηκε στα ιταλικά το 1602, λίγο μετά τη φυλάκιση του Καμπανέλα με κατηγορίες για αίρεση και προδοσία. Η λατινική έκδοση γράφτηκε το 1613 - 1614 και δημοσιεύθηκε στη Φρανκφούρτη το 1623. (el)
- مدينة الشمس (بالإيطالية: La città del Sole، باللاتينية: Civitas Solis) هو عمل فلسفي للفيلسوف الإيطالي الدومينيكاني توماسو كامبانيلا. هو من أوائل الأعمال اليوتوبية المهمة. كتب العمل باللغة الإيطالية في عام 1602، بعد وقت قصير من سجن كامبانيلا بتهمة الهرطقة والفتنة. وكتبت نسخة باللاتينية في عام 1613-1614 ونشرت في فرانكفورت في عام 1623. (ar)
- La città del Sole oder auch Civitas solis (deutsch „Die Stadt der Sonne“ (Sonnenstaat) in der ersten deutschen Ausgabe von 1623 „Anhang“ zu dem Werk Politik) ist ein 1602 von dem Dominikaner Tommaso Campanella verfasstes und 1623 publiziertes Werk, das den wirtschaftlichen und politischen Aufbau eines idealen Staates darstellt. Es handelt sich um eine der ersten politischen Utopien. (de)
- Ciudad del Sol (en latín, Civitas Solis) fue una obra escrita por el fraile dominico italiano Tomás Campanella en 1602 durante su estancia en la cárcel de Nápoles por haber promovido un intento de insurrección en Calabria en 1599 contra la Corona española «prometiendo a los que le siguieran una república comunista fundada en la concordia y en el amor». Junto con la Utopía de Tomás Moro —que influyó en Campanella a través de la utopía de Anton Francesco Doni, El mundo prudente e insensato (1552)—, Ciudad del Sol constituye la obra utópica más importante de los inicios de la Edad Moderna, y al igual que Utopía se inspira en la La República de Platón, pero no toma como referencia el humanismo de Erasmo, como hace Moro, sino el misticismo milenarista medieval. En este sentido, La Ciudad del Sol, como ha señalado Jacques Droz, «es a la vez una obra teocrática y comunista». Por otro lado, también se percibe la influencia del filósofo racionalista y naturalista Bernardino Telesio con quien se había educado Campanella. Civitas Solis fue publicada en Frankfurt en 1623, cuando Campanella todavía seguía en prisión —sería liberado tres años después—. (es)
- La Cité du Soleil (italien : La città del Sole, latin : Civitas Solis) est le titre d'une utopie composée par le moine dominicain italien Tommaso Campanella durant son séjour en prison en 1602. Cette version ne sera publiée qu'en 1604. Campanella rédige une seconde version en 1613, qui sera éditée en 1623. (fr)
- La città del Sole è un'opera filosofica del frate domenicano calabrese Tommaso Campanella. La prima redazione fu scritta nel 1602 in volgare fiorentino, adottando lo stile dialogico proprio della tradizione esoterica platonica; il testo fu tradotto in lingua latina nel 1613–1614 e pubblicato nella celebre edizione originale del 1623 a Francoforte, col titolo Civitas Solis. Idea reipublicae philosophicae. (it)
- The City of the Sun (Italian: La città del Sole; Latin: Civitas Solis) is a philosophical work by the Italian Dominican philosopher Tommaso Campanella. It is an important early utopian work. The work was written in Italian in 1602, shortly after Campanella's imprisonment for heresy and sedition. A Latin version was written in 1613–14 and published in Frankfurt in 1623. (en)
- ⟪태양의 나라⟫(이탈리아어: La città del Sole, 라틴어: Civitas Solis)는 캄파넬라가 저술한 소설이다. 본서는 어떤 승원주(僧園主) 아래에 머무르고 있는 제네바의 한 함장(艦長)이 주인에게 항해중 있었던 회상하는 형식을 취하고 있다. 태양의 나라는 타브로바나(실론섬)에 있는 이상국이며 평원 한가운데의 높은 언덕에 있는 작은 나라이다. 정체(政體)는 호오(최고 지배자)라고 불리는 제사(祭司)의 지배하에 있는 신정정치 국가로서 주요한 지도자는 모두가 제사이다. 이 국가의 특징은 공산제(共産制)를 시행하는 점이어서 생산수단의 사유는 전폐되고 노동은 전 시민의 의무로 되어 있다. 아이들의 교육도 국가 기획으로 행해지며 부녀의 공유제(共有制)도 인정되고 있으나 그것은 국가가 정한 자손증식법(子孫增殖法)의 규정에 의한다. 노동시간은 4시간이며, 여가는 독서와 연구에 충당되는데 국민 개로(皆勞)이기 때문에 그것으로 충분하다고 되어 있다. 군사에 대해서는 국민개병(國民皆兵)이며, 관리의 선정은 시민대회에서 추천된 자 가운데 공동으로 결정한다. 국가 문제에 대해서는 신월(新月)과 만월(滿月) 때마다 대회가 열려 20세 이상의 남녀가 출석하여 그 국가의 결함과 관리의 집무 상황에 대한 비판과 토의를 행한다. 이 문서에는 다음커뮤니케이션(현 카카오)에서 GFDL 또는 CC-SA 라이선스로 배포한 글로벌 세계대백과사전의 내용을 기초로 작성된 글이 포함되어 있습니다. (ko)
- Miasto Słońca (łac. Civitas solis poetica. Idea reipublicae philosophicae) – dialog filozoficzno-polityczny Tomasza Campanelli z początku XVII wieku, wpisujący się w popularny w renesansie nurt tekstów utopijnych. (pl)
- Solstaten (italienska: La città del sole; latin: Civitas solis) är en skildring av ett tänkt idealsamhälle, författad 1602 av den italienske filosofen och dominikanermunken Tommaso Campanella (1568-1639). Den utkom i tryck första gången 1623, men då i en översättning till latin, Civitas solis. Bland föregångare brukar nämnas främst Platons Staten men också Thomas Mores Utopia. (sv)
- «Місто Сонця» (італ. La città del Sole; лат. Civitas Solis) — філософський твір Томмазо Кампанелла, «поетичний діалог», одна з найвідоміших утопій і найбільш відомий твір його автора. Написаний у в'язниці інквізиції близько 1602 року італійською мовою, вперше опублікований 1623 року у Франкфурті латинською мовою як додаток до «Політики» — третьої частини «Реальної філософії». У тексті очевидний вплив «Держави» Платона та «Утопії» Томаса Мора, однак «Місто Сонця» відрізняється від них наявністю астрологічного контексту. Праця Томмазо Кампанелли містить опис «ідеальних», на думку автора, елективних генітур (гороскопічних елекцій), пов'язаних з питаннями підбору оптимального часу для злучки домашньої худоби (овець, коней, корів, домашньої птиці), і заснування міст. Нової популярності «Місто Сонця» набуло з середини XIX століття в контексті соціал-демократичних і комуністичних рухів, на думку Карла Каутського Кампанелла був одним з «попередників наукового соціалізму». Цю ідею використала радянська історіографія. Володимир Ленін вважав деякі ідеї, висловлені в «Місті Сонця», придатними для . В історіографії XX століття співіснують полярно несхожі інтерпретації ідеалу «Міста Сонця» — сцієнтистський і теологічний. (uk)
- A Cidade do Sol é uma obra filosófica do frade dominicano italiano Tommaso Campanella, de 1602. A primeira edição foi redigida como um diálogo em dialeto florentino, adotando estilo próprio da tradição esotérica platônica: o texto foi depois muitas vezes traduzido em latim, até chegar à famosa edição de 1623 em Frankfurt, intitulada Civitas Solis idea republicae philosophica. Nessa obra, Campanella apresenta a sua ideia de sociedade ideal, tratava-se de um Estado perfeito liderado por um príncipe-sacerdote chamado de "Sol". O monarca era ajudado por Pon, Sin e Mor, que são a Potência, a Sapiência e o Amor. Era uma cidade onde tudo era detalhadamente organizado e os moradores utilizavam a razão para organizar suas vidas. Prevalecia a crença de que a propriedade privada criaria o egoísmo nos homens, pois os incentivaria a lutar para obter mais propriedades, por isso todos os bens de produção eram comuns. Todos tinham que trabalhar e até os menores atos eram feitos em conjunto, seria uma sociedade comunista liderada por sacerdotes e sábios. (pt)
- 《太阳城》（義大利語：La città del Sole; 拉丁語：Civitas Solis）是意大利道明会修士、哲学家托马索·康帕内拉的一部哲学著作，在早期乌托邦思想中有重要地位。该著作最初于1602年以意大利语写成，拉丁语版于1623年在法兰克福出版。康帕内拉在这本书中借航海家与招待所管理员的对话，描绘了一个完全废除私有制的社会，启发了后来空想社会主义的众多理论与实践。 (zh)
- «Го́род Со́лнца» (итал. La città del Sole; лат. Civitas Solis) — философское произведение Томмазо Кампанеллы, «поэтический диалог», одна из классических утопий и наиболее известное сочинение его автора. Написано в тюрьме инквизиции около 1602 года на итальянском языке, впервые опубликовано в 1623 году во Франкфурте на латинском языке как приложение к «Политике» — третьей части «Реальной философии». В тексте очевидно влияние «Государства» Платона и «Утопии» Томаса Мора, однако «Город Солнца» отличается от них наличием астрологического контекста. Труд Томмазо Кампанеллы содержит описание «идеальных», с точки зрения автора, элективных генитур (гороскопических элекций), связанных с вопросами подбора оптимального времени для случки домашнего скота (овец, лошадей, коров, домашней птицы), зачатия и основания городов. Новую популярность «Город Солнца» обрёл с середины XIX века в контексте социал-демократических и коммунистических движений, с точки зрения Карла Каутского, Кампанелла был одним из «предшественников научного социализма». Эта идея была использована в советской историографии. В. И. Ленин считал некоторые идеи, высказанные в «Городе Солнца», применимыми для монументальной пропаганды. В историографии XX века сосуществуют полярно несхожие интерпретации идеала «Города Солнца» — сциентистский и теологический. (ru)
|
| rdfs:comment
|
- Η Πόλη του Ήλιου (ιταλικά: La città del Sole; λατινικά: Civitas Solis) είναι φιλοσοφικό έργο του Ιταλού Δομινικανού μοναχού και φιλόσοφου Τομάζο Καμπανέλα. Είναι ένα σημαντικό πρώιμο ουτοπικό έργο. Το έργο γράφτηκε στα ιταλικά το 1602, λίγο μετά τη φυλάκιση του Καμπανέλα με κατηγορίες για αίρεση και προδοσία. Η λατινική έκδοση γράφτηκε το 1613 - 1614 και δημοσιεύθηκε στη Φρανκφούρτη το 1623. (el)
- مدينة الشمس (بالإيطالية: La città del Sole، باللاتينية: Civitas Solis) هو عمل فلسفي للفيلسوف الإيطالي الدومينيكاني توماسو كامبانيلا. هو من أوائل الأعمال اليوتوبية المهمة. كتب العمل باللغة الإيطالية في عام 1602، بعد وقت قصير من سجن كامبانيلا بتهمة الهرطقة والفتنة. وكتبت نسخة باللاتينية في عام 1613-1614 ونشرت في فرانكفورت في عام 1623. (ar)
- La città del Sole oder auch Civitas solis (deutsch „Die Stadt der Sonne“ (Sonnenstaat) in der ersten deutschen Ausgabe von 1623 „Anhang“ zu dem Werk Politik) ist ein 1602 von dem Dominikaner Tommaso Campanella verfasstes und 1623 publiziertes Werk, das den wirtschaftlichen und politischen Aufbau eines idealen Staates darstellt. Es handelt sich um eine der ersten politischen Utopien. (de)
- La Cité du Soleil (italien : La città del Sole, latin : Civitas Solis) est le titre d'une utopie composée par le moine dominicain italien Tommaso Campanella durant son séjour en prison en 1602. Cette version ne sera publiée qu'en 1604. Campanella rédige une seconde version en 1613, qui sera éditée en 1623. (fr)
- La città del Sole è un'opera filosofica del frate domenicano calabrese Tommaso Campanella. La prima redazione fu scritta nel 1602 in volgare fiorentino, adottando lo stile dialogico proprio della tradizione esoterica platonica; il testo fu tradotto in lingua latina nel 1613–1614 e pubblicato nella celebre edizione originale del 1623 a Francoforte, col titolo Civitas Solis. Idea reipublicae philosophicae. (it)
- The City of the Sun (Italian: La città del Sole; Latin: Civitas Solis) is a philosophical work by the Italian Dominican philosopher Tommaso Campanella. It is an important early utopian work. The work was written in Italian in 1602, shortly after Campanella's imprisonment for heresy and sedition. A Latin version was written in 1613–14 and published in Frankfurt in 1623. (en)
- Miasto Słońca (łac. Civitas solis poetica. Idea reipublicae philosophicae) – dialog filozoficzno-polityczny Tomasza Campanelli z początku XVII wieku, wpisujący się w popularny w renesansie nurt tekstów utopijnych. (pl)
- Solstaten (italienska: La città del sole; latin: Civitas solis) är en skildring av ett tänkt idealsamhälle, författad 1602 av den italienske filosofen och dominikanermunken Tommaso Campanella (1568-1639). Den utkom i tryck första gången 1623, men då i en översättning till latin, Civitas solis. Bland föregångare brukar nämnas främst Platons Staten men också Thomas Mores Utopia. (sv)
- 《太阳城》（義大利語：La città del Sole; 拉丁語：Civitas Solis）是意大利道明会修士、哲学家托马索·康帕内拉的一部哲学著作，在早期乌托邦思想中有重要地位。该著作最初于1602年以意大利语写成，拉丁语版于1623年在法兰克福出版。康帕内拉在这本书中借航海家与招待所管理员的对话，描绘了一个完全废除私有制的社会，启发了后来空想社会主义的众多理论与实践。 (zh)
- Sluneční stát (italsky La città del Sole; latinsky Civitas solis) je dílo italského humanisty 17. století, Tommase Campanelly. Dílo bylo napsané v italštině v roce 1602 a v latině v roce 1613–1614. Vyšlo v latině ve Frankfurtu (1623) a v Paříži (1638). V češtině poprvé v roce 1934, a pak v roce 1951, 1970, a 1979. Dílo vyšlo také v slovenštině v nové edici utopií. Úryvky slovenského překladu byly vydané jen v Antologii Igora Hrušovského a sborníku Vojtěcha Zamarovského Utopisté. (cs)
- Ciudad del Sol (en latín, Civitas Solis) fue una obra escrita por el fraile dominico italiano Tomás Campanella en 1602 durante su estancia en la cárcel de Nápoles por haber promovido un intento de insurrección en Calabria en 1599 contra la Corona española «prometiendo a los que le siguieran una república comunista fundada en la concordia y en el amor». Junto con la Utopía de Tomás Moro —que influyó en Campanella a través de la utopía de Anton Francesco Doni, El mundo prudente e insensato (1552)—, Ciudad del Sol constituye la obra utópica más importante de los inicios de la Edad Moderna, y al igual que Utopía se inspira en la La República de Platón, pero no toma como referencia el humanismo de Erasmo, como hace Moro, sino el misticismo milenarista medieval. En este sentido, La Ciudad del So (es)
- ⟪태양의 나라⟫(이탈리아어: La città del Sole, 라틴어: Civitas Solis)는 캄파넬라가 저술한 소설이다. 본서는 어떤 승원주(僧園主) 아래에 머무르고 있는 제네바의 한 함장(艦長)이 주인에게 항해중 있었던 회상하는 형식을 취하고 있다. 태양의 나라는 타브로바나(실론섬)에 있는 이상국이며 평원 한가운데의 높은 언덕에 있는 작은 나라이다. 정체(政體)는 호오(최고 지배자)라고 불리는 제사(祭司)의 지배하에 있는 신정정치 국가로서 주요한 지도자는 모두가 제사이다. 이 국가의 특징은 공산제(共産制)를 시행하는 점이어서 생산수단의 사유는 전폐되고 노동은 전 시민의 의무로 되어 있다. 아이들의 교육도 국가 기획으로 행해지며 부녀의 공유제(共有制)도 인정되고 있으나 그것은 국가가 정한 자손증식법(子孫增殖法)의 규정에 의한다. 노동시간은 4시간이며, 여가는 독서와 연구에 충당되는데 국민 개로(皆勞)이기 때문에 그것으로 충분하다고 되어 있다. 군사에 대해서는 국민개병(國民皆兵)이며, 관리의 선정은 시민대회에서 추천된 자 가운데 공동으로 결정한다. 국가 문제에 대해서는 신월(新月)과 만월(滿月) 때마다 대회가 열려 20세 이상의 남녀가 출석하여 그 국가의 결함과 관리의 집무 상황에 대한 비판과 토의를 행한다. (ko)
- A Cidade do Sol é uma obra filosófica do frade dominicano italiano Tommaso Campanella, de 1602. A primeira edição foi redigida como um diálogo em dialeto florentino, adotando estilo próprio da tradição esotérica platônica: o texto foi depois muitas vezes traduzido em latim, até chegar à famosa edição de 1623 em Frankfurt, intitulada Civitas Solis idea republicae philosophica. (pt)
- «Го́род Со́лнца» (итал. La città del Sole; лат. Civitas Solis) — философское произведение Томмазо Кампанеллы, «поэтический диалог», одна из классических утопий и наиболее известное сочинение его автора. Написано в тюрьме инквизиции около 1602 года на итальянском языке, впервые опубликовано в 1623 году во Франкфурте на латинском языке как приложение к «Политике» — третьей части «Реальной философии». В тексте очевидно влияние «Государства» Платона и «Утопии» Томаса Мора, однако «Город Солнца» отличается от них наличием астрологического контекста. Труд Томмазо Кампанеллы содержит описание «идеальных», с точки зрения автора, элективных генитур (гороскопических элекций), связанных с вопросами подбора оптимального времени для случки домашнего скота (овец, лошадей, коров, домашней птицы), зачатия (ru)
- «Місто Сонця» (італ. La città del Sole; лат. Civitas Solis) — філософський твір Томмазо Кампанелла, «поетичний діалог», одна з найвідоміших утопій і найбільш відомий твір його автора. Написаний у в'язниці інквізиції близько 1602 року італійською мовою, вперше опублікований 1623 року у Франкфурті латинською мовою як додаток до «Політики» — третьої частини «Реальної філософії». У тексті очевидний вплив «Держави» Платона та «Утопії» Томаса Мора, однак «Місто Сонця» відрізняється від них наявністю астрологічного контексту. Праця Томмазо Кампанелли містить опис «ідеальних», на думку автора, елективних генітур (гороскопічних елекцій), пов'язаних з питаннями підбору оптимального часу для злучки домашньої худоби (овець, коней, корів, домашньої птиці), і заснування міст. Нової популярності «Місто (uk)
|