[go: up one dir, main page]

Étymologie

modifier
Du néerlandais rijk.

Adjectif

modifier

ryk \Prononciation ?\

  1. Riche.
  2. Abondant, copieux, plantureux, ample, large, profus.

Synonymes

modifier

Prononciation

modifier

Étymologie

modifier
Du néerlandais rijk.

Adjectif

modifier

ryk \Prononciation ?\

  1. Riche.

Étymologie

modifier
Déverbal de ryczeć.

Nom commun

modifier

ryk \rɨk\ masculin inanimé

  1. Cri rauque.
    • Ani ryku, ani kwiku, sans un bruit.

Synonymes

modifier

Prononciation

modifier

Références

modifier

Étymologie

modifier
Déverbal de ryčet.

Nom commun

modifier
Cas Singulier Pluriel
Nominatif ryk ryky
Génitif ryku ry
Datif ryku rykům
Accusatif ryk ryky
Vocatif ryku ryky
Locatif ryku rycích
Instrumental rykem ryky

ryk \rɪk\ masculin inanimé

  1. (Poétique) Cri rauque.
    • Toť zářná hodina, kdy hustou travou
      se žene v cvalu s psů divokých vřavou,
      ve křiku, ryku, v krvi, lání, děsu
      a v dešti šípů s lukem nataženým,
      a v změti vlasů, s prsem obnaženým
      nezdolná Artemida, úžas lesů!
      — (José-María de Heredia, Honba, traduit par Jaroslav Vrchlický, 1893)
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

modifier

Dérivés

modifier

Références

modifier