Inherited from Proto-Slavic *konati, cognate with Polish konać.
konat impf (perfective dokonat)
- (transitive) to do
- Anglie očekává, že každý muž bude konat svoji povinnost. ― England expects that every man will do his duty.
- (reflexive with se) to take place
Conjugation
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive konat. |
|
| Transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
konaje |
—
|
| feminine + neuter singular
|
konajíc |
—
|
| plural
|
konajíce |
—
|
- “konati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “konati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “konat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)