Záření beta

Beta záření vzniká při beta přeměnách radioaktivních jader. Při těchto přeměnách zůstává počet nukleonů v jádře stejný, pouze se neutron změní na proton (beta minus přeměna) nebo proton na neutron (přeměny beta plus a elektronový záchyt). Tyto přeměny jsou doprovázeny emisí elektronu a antineutrina nebo pozitronu a neutrina.

Je emitován elektron a antineutrino.

Obecný předpis

${\displaystyle {}_{Z}^{A}\mathrm {X} \to {}_{Z+1}^{A}\mathrm {Y} +\mathrm {e} ^{-}\mathrm {+} {\overline {\nu }}_{e}}$ .

Příklad:

${\displaystyle {}_{91}^{234}\mathrm {Pa} \to {}_{92}^{234}\mathrm {U} +{}_{-1}^{0}\mathrm {e} \mathrm {+} {\overline {\nu }}_{e}}$ .

Účast elektronu (pozitronu) při jaderných přeměnách poukazuje na skutečnost, že nukleony nejsou fundamentální částicemi. Při přeměně beta minus se totiž uvnitř jádra mění neutron takto:

${\displaystyle {}_{0}^{1}\mathrm {n} \to {}_{1}^{1}\mathrm {p} +\mathrm {e} ^{-}+{\overline {\nu }}_{e}}$ 

Podmínka přeměny:

m (${\displaystyle {}_{Z}^{A}\mathrm {X} )}$  > m(${\displaystyle {}_{Z+1}^{A}\mathrm {Y} }$ )

Dochází k emisi pozitronu (antičástice k elektronu) a neutrina.

Obecný předpis

${\displaystyle {}_{Z}^{A}\mathrm {X} \to {}_{Z-1}^{A}\mathrm {Y} +\mathrm {e} ^{+}+\nu _{e}}$ 

Příklad:

${\displaystyle {}_{15}^{30}\mathrm {P} \to {}_{14}^{30}\mathrm {Si} +{}_{1}^{0}\mathrm {e} \mathrm {+} \nu _{e}}$  .

Přeměna beta plus spočívá v transformaci protonu na neutron

${\displaystyle {}_{1}^{1}\mathrm {p} \to {}_{0}^{1}\mathrm {n} +\mathrm {e} ^{+}+\nu _{e}}$ 

Tato přeměna se rovněž nazývá K záchyt (záchyt elektronu ze slupky K – první atomový orbital). Nastává u jader s přebytkem protonů jako alternativa beta plus přeměny. Proton v jádře pohltí jeden z elektronů z vnitřní slupky elektronového obalu a změní se na neutron za současné emise neutrina.

Podle obecné rovnice reakce probíhá takto:

 0
−1 e +  1
1 p →  1
0 n + ν_e

a jádro podléhá přeměně, kterou lze obecně vyjádřit rovnicí:

 A
Z X +  0
−1 e →  A
Z−1 Y

Elektronový obal je po tomto ději v excitovaném (vzbuzeném) stavu; uvolněné místo po zachyceném elektronu je zaplněno elektronem z některého z vyšších atomových orbitalů. Přitom dojde k vyzáření přebytečné energie v podobě kvanta elektromagnetického záření, tj. fotonu. Energie fotonu odpovídá rozdílu vazebných energií elektronu mezi vyšším a nižším orbitalem.

Podmínka přeměny:

m (${\displaystyle {}_{Z}^{A}\mathrm {X} )}$  > m (${\displaystyle {}_{Z-1}^{A}\mathrm {Y} }$ ) + 2.${\displaystyle \mathrm {m} _{e}}$  ⇒ m (${\displaystyle {}_{Z}^{A}\mathrm {X} )}$  > m (${\displaystyle {}_{Z-1}^{A}\mathrm {Y} }$ ) + ${\displaystyle {E}_{ny}{/}{c}^{2}}$ 

• Částice alfa
• Záření gama

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.