Včela medonosná středoafrická
Včela medonosná středoafrická (Apis mellifera scutellata, známa také jako východoafrická nížinná včela) je poddruh včely medonosné.[2] Pochází ze střední, jižní a východní Afriky, i když na jihu je nahrazena včelou kapskou (Apis mellifera capensis).[3] Tento poddruh tvoří jednu genetickou část afrikanizovaných včel (také známých jako "zabijácké včely"), které se nekontrolovaně šíří Severní a Jižní Amerikou.[4]
 Včela medonosná středoafrická[1] | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | blanokřídlí (Hymenoptera) |
| Podřád | štíhlopasí (Apocrita) |
| Čeleď | včelovití (Apidae) |
| Rod | včela (Apis) |
| Druh | včela medonosná (Apis mellifera) |
| Trinomické jméno | |
| Apis mellifera scutellata Lepeletier, 1836 | |
 Mapa rozšíření
Včela medonosná středoafrická
kontaktní zóna, kde se poddruhy překrývají a hybridizují | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Morfologie
editovatVzhled středoafrické včely je velmi podobný evropským poddruhům, je však o něco menší. Její horní část těla je pokryta ochlupením a její břicho je černě pruhované.
Charakter
editovatŽihadlo jedné středoafrické včely není o nic jedovatější než jedno bodnutí evropských včel. Rozdíl je v tom, že středoafrické včely reagují na vyrušení daleko rychleji než evropské včely a útočí ve větším počtu. V reakci na vnímanou hrozbu vysílají třikrát až čtyřikrát více včel. Pronásledují také vetřelce na větší vzdálenost od úlu. Ačkoli jsou známe případy, že lidé zemřeli v důsledku 100–300 bodnutí, odhaduje se, že průměrná smrtelná dávka pro dospělého člověka je 500–1100 včelích bodnutí.
Pokud jde o produkci medu, ve svém přirozeném prostředí a v neotropech produkuje středoafrická včela mnohem více medu než její evropské protějšky.[4][5] Není jasné, zda je to způsobeno vynikající schopností shromažďovat nektar, nedostatečnou přizpůsobivostí evropských včel pro tropické prostředí nebo obojím.[4]
Produkce více rojů a útěk (opuštění hnízda) jsou také příklady adaptivních vlastností pro tropické včely. V dobách delšího nedostatku migrují do oblasti s lepším zdrojem potravy,[4] což je strategie, kterou uplatňuje i včela obrovská (Apis dorsata), spíše než čekání na lepší období (u evropských a orientálních včel).
Včela středoafrická prospívá v tropických oblastech a není dobře přizpůsobena pro chladné oblasti a oblasti vydatnými srážkami.
Interakce s včelami kapskými
editovatZavlečení včely kapské do severní a jižní Afriky představuje hrozbu pro středoafrické včely.[6] Včela kapská je mezi poddruhy včel medonosných jedinečná, protože včely dělnice mohou klást diploidní dělničí vajíčka pomocí thelytokie (druh partenogeneze, kdy se samice rodí z neoplozených vajíček),[7] zatímco dělnice jiných poddruhů (ve skutečnosti neoplozené samice prakticky všeho ostatního eusociálního hmyzu) mohou snášet pouze haploidní (neoplozené), trubčí vajíčka (v případě včel trubčice).[8] V roce 1990 včelaři převezli včely kapské na sever Jižní Afriky, kde se přirozeně nevyskytují. Rozmnožování diploidních samic bez oplodnění obchází eusociální hmyzí hierarchii. V důsledku toho "parazitické" včely kapské se v hostitelském včelstvu rozmnožují, zatímco počet včel středoafrických klesá, navíc včely kapské se nevěnují ve stejné míře donášení nektaru. Genetická výhoda thelytokie vede k úbytku středoafrických včel ve včelstvu a finálně ke smrtí včelí matky.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku East African lowland honey bee na anglické Wikipedii.
- ↑ ITIS - Report: Apis mellifera. www.itis.gov [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Včela medonosná středoafrická. www.biolib.cz [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online.
- ↑ Ruttner, F. 1988: Biogeography and Taxonomy of Honeybees. Springer Verlag, Berlin
- ↑ a b c d RINDERER, TE; HELLMICH, RL. The "African" Honey Bee. The processes of Africanization [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. ISBN 978-0-429-30874-1. (anglicky)
- ↑ Fletcher, David J.C. (2009). "African(ized) Bees: Their History and Future". American Bee Journal. 149 (9): 863–870.
- ↑ HEPBURN, H Randall. The enigmatic Cape honey bee,Apis mellifera capensis. Bee World. 2001-01, roč. 82, čís. 4, s. 181–191. Dostupné online [cit. 2024-05-14]. ISSN 0005-772X. DOI 10.1080/0005772x.2001.11099525. (anglicky)
- ↑ KLEIN, Joanna. Scientists Find Genes That Let These Bees Reproduce Without Males. The New York Times. 2016-06-09. Dostupné online [cit. 2024-05-14]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ LATTORFF, H M G; MORITZ, R F A; FUCHS, S. A single locus determines thelytokous parthenogenesis of laying honeybee workers (Apis mellifera capensis). Heredity. 2005-03-02, roč. 94, čís. 5, s. 533–537. Dostupné online [cit. 2024-05-14]. ISSN 0018-067X. DOI 10.1038/sj.hdy.6800654. (anglicky)
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Včela medonosná středoafrická na Wikimedia Commons
Taxon Apis mellifera scutellata ve Wikidruzích