Afrikanizovaná včela

Afrikanizované včely na západní polokouli pocházejí ze včelnice biologa Warwicka Estevam Kerra, který křížil včely medonosné z Evropy a středoafrické. Kerr se pokoušel vyšlechtit kmen včel, které by v tropických podmínkách Brazílie produkovaly více medu než evropské kmeny včel, které se tehdy používaly v Severní, Střední a Jižní Americe.

Včelnice obsahující tento konkrétní africký poddruh včel byla umístěna poblíž Rio Claro, São Paulo, na jihovýchodě Brazílie. Včely byly charakteristické svou útočností. Úly byly vybaveny speciálními mřížkami (tzv. mateří mřížkou), aby se zabránilo větším včelím matkám a trubcům dostat se ven a pářit se s místní populací včel. Podle Kerra v říjnu 1957, hostující včelař, který si všiml, že mřížky omezují i průchod včelích dělnic, je odstranil, což vedlo k náhodnému vypuštění 26 rojů africký včel (A. m. scutellata). Po tomto incidentu se africké včely rozšířily a křížily s místními evropskými včelami.

Další generace včel těchto rojů se od té doby rozšířily po celé Americe, v 70. letech se pohybovaly povodím Amazonky, v roce 1982 se rozšířily do Střední Ameriky a v roce 1985 dosáhly Mexika.^[5] Protože jejich pohyb byl rychlý a do značné míry bez pomoci lidí, afrikanizované včely se staly invazním druhem.^[6] Vyhlídka zabijáckých včel přicházející do Spojených států vyvolala koncem 70. let mediální senzaci, inspirovala několik hororových filmů^[7] a rozpoutala debatu o soudnosti lidí, kteří genetický zasahují a mění celé ekosystémy. První afrikanizované včely medonosné v USA byly objeveny v roce 1985 na ropném poli v San Joaquin Valley v Kalifornii.

Ačkoli afrikanizované včely vykazují značné nežádoucí rysy, které je činí nevhodnými pro komerční včelařství, především nadměrnou útočnost a rojivost, staly se nyní dominantním typem včely medonosné pro včelařství ve Střední a Jižní Americe díky své genetické dominanci a schopnosti porazit své evropské protějšky, přičemž někteří včelaři tvrdí, že jsou vynikajícími producenty medu a opylovači.

Rozdíly od jiných evropských druhů včel:

• Mají tendenci se častěji rojit a doletět dále.
• S vyšší pravděpodobnosti migrují, jako reakci na sníženou sezónní nabídku pastvy.
• S vyšší pravděpodobnosti „utečou“ – celé včelstvo opustí úl a přemístí se (v reakci na stres).
• Mají větší obranyschopnost.
• Žijí častěji v zemních dutinách.
• Hlídají si úl agresivněji, ve větším okruhu kolem stanoviště.
• Mají v úlu větší počet "strážkyň“.
• Útočí ve větším počtu a pronásledují vnímanou hrozbu na mnohem delší vzdálenosti od úlu.
• Nedokážou přežít dlouhé bezsnůškové období, což brání zavlečení do oblastí s tuhými zimami, nebo extrémně suchým pozdním létem.

V Evropě ani v České republice se obecně afrikanizované včely (někdy nazývané “zabijácké včely”) nevyskytují.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Africanized bee na anglické Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Afrikanizovaná včela na Wikimedia Commons