Tonalit

 

Tonalit má faneritickou texturu. Ze živců obsahuje hlavně plagioklasy (obvykle oligoklas nebo andezin) a všeobecne jen 10 % nebo méně procent alkalických živců. Křemen tvoří více než 20 % horniny. Amfiboly (hornblendit) a pyroxeny jsou poměrně běžnými akcesoriemi.

Starší členění někdy termín tonalit zaměňovala s křemenným dioritem. Současná klasifikace IUGS považuje za tonalit horninu s obsahem křemene nad 20 %, zatímco křemenný diorit má obsah křemene od 5 do 20 %.

Trondhjemit je na oligoklas bohatá varieta tonalitu s malým obsahem biotitu jako jediným mafickým minerálem. Variety naopak bohaté na ortoklas, jsou označovány křemenné monzonity nebo adamellity.

 

Tonality vznikají diferenciací granitoidních intruzí. M-typy granitoidů mohou vznikat frakční krystalizací bazaltového magmatu v oblastech ostrovních oblouků. Většinou jde o amfibolické tonality a trondhejmity. Někdy jsou všeobecně označovány i jako „plagiogranity“ (podle klasifikace IUGS jde o leukotonality). Horniny tzv. tonalit-trondhjemitové skupiny se významnou mírou podílejí na složení prekambrické zemské kůry.

V Českém masivu se nachází pyroxenové tonality například v středočeském plutonu na Benešovsku. Jde o některé biotit-amfibolové tonality sázavského typu (Mrač, Žampach), Chrášťany a Bystřice u Benešova.

Menší výskyty jsou v dyjském masivu (okolí Dobšice), častější jsou v brněnském masivu. Amfibol-biotitové tonality jsou známy od Žulové v okrese Jeseník, amfibolové se vyskytují v Železných horách i v okolí Mariánských Lázní a v brněnském masivu (okolí Dolních Kounic).

Na Slovensku jsou biotitické leukotonality (biotitický tonalit až granodiorit) známé jako typ Sihla, podle typové lokality Sihla v Nízkých Tatrách. Nacházejí se například v modranském masivu Malých Karpat a masivu Považského Inovce, též v Tribeči a pohořích Čierna hora, Malá Fatra.^[2]

Amfibol–biotitický tonalit^{[p. 1]} se těžil ve formě kamenných bloků v lokalitě nalézající se na Šumavě v místě označovaném jako turistický rozcestník „Chaloupky“ na cestě mezi Bučinou (Kvilda) a Knížecími Pláněmi (Borová Lada).^[3] Těžba v této povrchové lokalitě (malém lomu) se prováděla původně pomocí ocelových klínů a místní obyvatelé používali vytěžený kámen jako materiál na stavby, výrobu kamenných koryt a k úpravě cest.^[3] V letech 1966 až 1967 se k ruční těžbě kamenných bloků v tomto povrchovém lomu o rozloze asi 100 x 100 metrů používala metoda vrtání.^[3] Firma Kusser v Německu zde vytěžila několik vagonů kamene, jenž se používal k výrobě pomníků.^[3] V turisticky přístupné lokalitě tohoto bývalého lomu jsou stále zřetelně patrné stopy po předchozí těžební činnosti.^[3]

• Pozůstatky těžby tonalitu v šumavské lokalitě Bučina – Knížecí Pláně
•  
  Zbylý nedotěžený kamenný blok
•  
  Nedotěžený kamenný blok v malém lomu
•  
  Kamenný blok poblíž turistického rozcestníku „Chaloupky“ (léto 2020)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tonalit na slovenské Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu tonalit na Wikimedia Commons