Biotit
Biotit (neboli tmavá slída) je minerál ze skupiny fylosilikátů typický svojí tmavou barvou (černá, hnědá, červenohnědá, zelená, ale velmi vzácně i bezbarvá). Má vynikající štěpnost podle plochy (001) na kterých je až průhledný. Minerál se štípe v lupenech, které jsou pak elastické a dají se při mechanickém tlaku ohýbat. Biotit je jedním ze základních horninotvorných minerálů, který se velmi běžně vyskytuje ve většině hornin. Nejčastějšími příměsmi jsou titan a sodík.[1]
| Biotit | |
|---|---|
 Tmavá slída - biotit | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | K(Mg,Fe2+)3[(OH,F)2(Al,Fe3+)Si3O10][1] |
| Identifikace | |
| Barva | hnědý až černohnědý |
| Vzhled krystalu | tabulky, lupínky |
| Soustava | jednoklonná |
| Tvrdost | 2,5 - 3 |
| Lesk | skelný až perleťový |
| Štěpnost | vynikající štěpnost ve směru šupinek |
| Index lomu | 1,56 - 1,70 |
| Vryp | bílý, šedý |
| Hustota | 2,7–3,4 g ⋅ cm−3 |
| Ostatní | pružnost |
Vznik
editovatBiotit vzniká převážně krystalizací z magmatu u vyvřelých hornin (žuly, pegmatity, granodioritů, minet atd.), či metamorfózou jílovitých minerálů. Krystalizuje do pravidelných pseudohexagonálních tabulek.
Výskyt
editovatVyskytuje se především v magmatitech (např. v granitech, granodioritech, dioritech, syenitech a trachytech) a v metamorfovaných horninách (svorech a rulách). V podobě velkých tabulek se nachází v pegmatitech. V sedimentárních horninách je přítomen jen výjimečně, neboť není odolný vůči zvětrávání.[1]
Vlastnosti
editovat- Fyzikální – Lupínky a pseudohexagonální tabulky mají perfektní štěpnost podle báze.
- Chemické – Biotit je často přeměňován pomocí chloritizace na chlorit.
- Optické – Biotit je dvojosý minerál, který se ale opticky chová jako minerál téměř jednoosý, jelikož úhel optických os je velmi malý. Při pozorování biotitu pozorujeme silně se projevující pleochroismus podle osy x (tzn. napříč štěpností), která je typicky slámově žlutá (případně až hnědožlutá), podle y a z (ve směru bazální štěpnosti, oba dva směry jsou si rovnocenné) má barvu hnědou až rezavou, červenohnědou až temně hnědou. Dvojlom je střední až vysoký v rozmezí od 0,030 až 0,080. Interferenční barvy mohou být maskovány a nemusí se na první pohled objevit. Mají intenzivní barvu. Blízko polohy zhásnutí se řezy projevují jako poseté jemnými šupinkami, což je způsobeno při přípravě výbrusu.
Získávání
editovatMinerál se získává těžbou v dolech.
Využití
editovatBiotit se využívá jako izolační a žáruvzdorný materiál. Je to dobrý tepelný a elektrický izolant, což se využívá ve velkém množství průmyslových odvětví. Vyjma těchto dvou vlastností se využívá jako plnivo barev, součást speciálních cementů, omítek, při výrobě elektroporcelánu.
Naleziště
editovatSvět
ČR
„Kočičí zlato“
editovatZvětráváním biotit ztrácí část železa a hořčíku a šupinky slídy zvětráváním získávají zlatožlutou barvu. Bývá pak někdy označován (podobně jako pyrit) jako tzv. „kočičí zlato“, které je nápadné svou barvou a třpytem obzvláště na dně potoků, protékajících územím s výskytem hornin obsahujících biotit. Svým složením „kočičí zlato“ odpovídá minerálu zvanému hydrobiotit.[1]
Reference
editovat- ↑ a b c d ZIMÁK, Jiří. SYSTEMATICKÁ MINERALOGIE. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. Dostupné online.
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu biotit na Wikimedia Commons