Suchoj Su-47
Suchoj Su-47 Berkut (rusky Беркут – Orel skalní, v kódu NATO „Firkin“) je ruský dvoumotorový experimentální letoun 4.5 generace s negativní geometrií křídla (FSW), vektorováním tahu motorů a dvojitou SOP. V době svého vývoje byl označován jako S-32, nebo S-37. Jeho konstrukce vychází z řady strojů Suchoj Su-27. K přednostem letounu patří vynikající manévrovací možnosti díky křídlu a vektorování tahu. Název berkut je ruské označení orla skalního.
| Su-47 Berkut | |
|---|---|
 | |
| Určení | experimentální letoun |
| Původ | Rusko |
| Výrobce | Suchoj |
| První let | 25. září 1997 |
| Charakter | Experimentální/technologický demonstrátor |
| Uživatel | Vojenské vzdušné síly Ruské federace |
| Vyrobeno kusů | 2 prototypy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
K sériové výrobě nikdy nedošlo, letoun byl využíván jako technologický demonstrátor pro ověření nových technologií při stavbě letounu jako je využití kompozitních materiálů a řídicí systém fly-by-wire, později použité u Su-35BM a Suchoj T-50. Díky použití kompozitních materiálů získal letoun charakteristiky stealth, primárním účelem využití kompozitů je zjednodušení výroby a snížení hmotnosti letounu.[1]
Vývoj
editovatSu-47 Berkut měl vzniknout za účelem náhrady tehdejších ruských námořních palubních stíhaček, aby nezaostávaly za USA. Úkol vytvořit novou generaci stíhaček dostaly firmy MIG a Suchoj. Projekt nakonec získala firma Suchoj a byl označen jako S-22. Během projektu se zjistilo, že opačná křídla by mohla zvýšit manévrovatelnost a snížit pádovou rychlost. Mezitím probíhaly změny i na Su-27. S-22 měla mít jen jeden motor, ale po analýze byl projekt zastaven z důvodu malého výkonu motoru.
Mezi tím vznikl Su-27KM, ale jen jako dočasné řešení. Po čase se opět začalo pracovat na S-22, projekt však prošel významnými změnami: letadlo mělo mít 2 motory, mělo být větší, přibyla kabina, která měla při havárii na vodě udržet pilota naživu a název se změnil na S-32. První let měl být někdy v 90. letech. Pro nedostatek financí vznikl jen jeden zjednodušený prototyp (původně měly být 3). Nakonec se projekt podařilo dokončit, S-37 se změnilo na Su-47 Berkut, ale letadlo se nikdy nedostalo do plné služby.
Specifikace
editovatZdroj: World Aircraft & Systems Directory
Technické údaje
editovat- Posádka: 1
- Délka: 22,6 m
- Rozpětí: 15,6 m až 16,7 m
- Výška: 6,3 m
- Nosná plocha: 61,87 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 16 375 kg
- Vzletová hmotnost: 25 000 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 35 000 kg
- Užitečná zátěž 7 500 kg
- Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor AL-37FU (plán), prototypy použily 2x Aviadvigatěl D-30F6 s přídavným spalováním a vektorováním tahu
- Suchý tah: 83,4 kN každý
- Tah s forsáží: 142,2 kN
Výkony
editovat- Maximální rychlost: Mach 1,6 (1 717 km/h)
- Dolet: 3 300 km
- Dostup: 18 000 m
- Stoupavost: 233 m/s
- Plošné zatížení: 360 kg/m²
- Tah / hmotnost: 1,16 (naložený) / 1,77 (prázdný)
Výzbroj
editovat- Na prototypu žádná
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Suchoj Su-47 na slovenské Wikipedii.
- ↑ Су-47 (С-37) Беркут (rusky)
Literatura
editovat- DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 150.
- RICHARDSON, Doug. Neviditelné vojenské letouny. 1.. vyd. Praha: Svojtka, 2005. ISBN 80-7352-192-X. S. 122 a 123.
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Suchoj Su-47 na Wikimedia Commons
- (anglicky) Suchoj Su-47 – video
- Suchoj Su-47 (S32/37) Berkut
- Jeden ze strojů je umístěn zde: [1]