[go: up one dir, main page]

Peklo

místo v posmrtném životě, ve kterém jsou zemřelí podrobeni utrpení za viny, obvykle jako věčný trest
Další významy jsou uvedeny na stránce Peklo (rozcestník).

Peklo je místo v posmrtném životě, ve kterém jsou zemřelí podrobeni utrpení za viny, obvykle jako věčný trest. Náboženství s lineárním pojetím historie líčí peklo jako věčné příkladem jsou křesťanství, islám, ale zřejmě i starořecký Tartaros, zatímco náboženství s cyklickým pojetím času a reinkarnací líčí peklo jako přechodný stav mezi inkarnacemi, zejména v dharmických náboženstvích. Peklo je tradičně umístěno v podzemí (viz podsvětí). Jiným místem posmrtného života je nebe či ráj.

Středověké ztvárnění pekla od Herrada von Landsberg (okolo 1180)

Další náboženství považují podsvětí za říši mrtvých obvykle umístěnou v podzemí, například Hádés, Hel, Šeol, Xibalbá nebo Mictlan. Ve starověkých mytologiích je často popisována možnost vstupu do podsvětí ze světa živých (viz také brána do pekel v pozdějších evropských pohádkách nebo v Božské komedii) kam odcházely duše zemřelých. Peklo je součástí řady mytologií, náboženství a folkloru. Peklo je obýváno démony a dušemi zemřelých. Peklo je v náboženských představách včetně křesťanství a islámu nejčastěji popisováno jako jezero ohně a síry (poprvé již ve Zjevení Janovu). V jiných tradicích je peklo naopak ledově chladné. Některé buddhistické i křesťanské texty (Božská komedie) připouštější existenci ohnivých i ledových pekel.

Přehled

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Podsvětí.

Starověká polyteistická náboženství

editovat

Starověké Řecko a Řím

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Tartaros.

V řecké mytologii je Tartaros (řecky Τάρταρος) ponuré místo či propast ležící v podsvětí, sloužící jako místo trestu. V dialogu Gorgias Platón píše že duše zemřelých jsou souzeny poté, co překročí řeku mrtvých, a ti, kteří zasluhují trest, jdou do Tartaru.[1] Římané je později převzali.

Monoteistická náboženství

editovat

Židovství

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Šeol.

Šeol je v hebrejské Bibli místo temnoty, kam jdou duše zemřelých. Šeol je v řečtině překládán jako Hádés. V Novém zákoně je Hades podsvětí a jeho personifikace.[2] Raný judaismus neměl koncept pekla, přičemž pojetí posmrtného života bylo přijato v helenistickém období, zřejmě od sousedících helenistických náboženství. Příkladem je kniha Daniel. Daniel 12,2 říká „Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.“[3]

Křesťanství

editovat
 
Podobenství o Lazarovi a boháčovi zobrazující boháče v pekle, který žádá Lazara a Abraháma o pomoc od Jamese Tissot
Podrobnější informace naleznete v článcích Křesťanské pojetí pekla a Očistec.

Křesťanská doktrína pekla vychází z Nového zákona. Slovo peklo se v řeckém Novém zákoně nevyskytuje, jsou tam ale použita tři jiná slova: řecká slova Tartaros a Hades a hebrejské slovo Gehinnom. V Septuagintě a Novém zákoně překladatelé použili slovo Hádés na místě hebrejského Šeolu, avšak spíše s židovským než s řeckým pojetím. V židovském pojetí je Šeol jako v knize Kazatel[4] místo, kde není žádná aktivita. Nicméně už od Augustina někteří křesťané věřili, že duše zemřelých křesťanů odpočívají v pokoji, zatímco zavržení hříšníci trpí od smrti až po vzkříšení.[5]

Hebrejský Starý zákon Septuaginta Řecký Nový zákon v Novém zákoně Vulgata KJV NIV
שְׁאוֹל (Sheol)[6] Ἅιδης (Haïdēs)[7] ᾌδης (Ádēs)[8] x10[9] infernus[10] Peklo Hades
גֵיא בֶן־הִנֹּם (Ge Hinom)[11] Εννομ (Ennom)[12] γέεννα (géenna)[13] x11[14] infernus Peklo Peklo
(N/A) (N/A) Ταρταρόω (Tartaróō)[15] x1 infernus Peklo Peklo

Podle biblické knihy Zjevení Janova bylo peklo připraveno pro Satana a jeho anděly, po Posledním soudu však do něj budou uvrženy také duše zlých lidí a lhářů (Zj. 20,14–15, Zj. 21,8). Římskokatolická církev definuje peklo jako stav konečného (sebe)vyloučení ze společenství s Bohem a blaženými. Peklo je důsledek úmyslného páchání smrtelného hříchu bez pokání a úmyslného odmítání Boží milosti, což má za následek věčné oddělení od Boha.[16] v okamžiku smrti.[17] Za jeden z mála konkrétnějších popisů křesťanského pekla je považována novozákonní fráze „pláč a skřípění zubů“.

Podrobnější informace naleznete v článku Džahannam.

V islámu je džahannam (arabsky جهنم‎) místem ohně a dalších utrpení zatracených. Někdy bývá, snad pod staroegyptským vlivem, popisováno jako obrovský netvor, který o Posledním soudu pohltí všechny zatracené do svých útrob, kde budou navěky trpět.[18]

Východní náboženství

editovat
 
Freska v Kláštere Moldovița, Rumunsko

Buddhismus

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Naraka (buddhismus).

V buddhismu je peklo nazýváno naraka nebo niraja a je chápáno jako místo dočasného trestu a utrpení mezi dvěma inkarnacemi. Buddhistické texty popisují několik desítek ledových a horkých pekel. Především v čínském a japonském buddhismu je peklo popisováno jako byrokratická mašinerie se soudci, žalobci, soudními vykonavateli, dozorci a katy, která funguje podle vzoru středověké čínské a japonské justice.

Hinduismus

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Naraka (hinduismus).

Naraka (v sanskrtu naraka) je peklo v hinduismu. Jeho vládcem, a současně nejvyšším soudcem, je bůh smrti Jama, který je díky tomu někdy vnímán také jako bůh spravedlnosti. Podobně jako v buddhismu jsou i v hinduismu pekelné tresty dočasné a po jejich vypršení následuje další inkarnace.

V literatuře

editovat

Mezi nejznámější historické popisy pekla patří Božská komedie od Dante Alighieriho. Básník zde postupně putuje peklem, dále očistcem a nakonec zakončí svou pouť v ráji. Peklo je různým způsobem zobrazeno v mnoha dílech moderní literatury a kinematografie, zejména v žánrech fantasy a hororu, v českém prostředí však také v pohádkové opeře (Čert a Káča), filmových pohádkách (např. Hrátky s čertem, S čerty nejsou žerty, Z pekla štěstí, Čert ví proč) a další tvorbě pro děti.

Kultura

editovat
Podrobnější informace naleznete v článcích Peklo v kultuře a Satan a ďábel v kultuře.

Folklór

editovat

V lidové mytologii je možno do pekla vstoupit, zachránit z něj trpící duši, vyvést ji z pekla ven a vrátit tak zemřelého hříšníka do života. O mnohých jeskyních, tunelech a jiných otvorech v zemi se v pověstech vypráví, že jsou vchodem do pekla. Jindy se říká, že brána do pekla se nachází za šípkovým keřem. Odtud pochází úsloví „jdi mi k šípku“.[19] V evropském folklóru, včetně českých pohádek, jsou s peklem velmi často spojovány ohromné kotle, v nichž se hříšné duše vaří nebo pečou. S touto představou pracuje v Božské komedii i Dante Alighieri, ale nemá oporu v Bibli ani ve spisech církevních otců. V hinduistických textech se hovoří o pekelných kotlích, do nichž budou v Jamově říši uvrženi ti, kdo spáchali incest se svou sestrou nebo zabili vyslance.[20] Také na japonských a tibetských obrazech buddhistického pekla se nacházejí obrazy démonů vařících hříšníky v kotli. Snad nejstarší zmínky o podsvětních kotlích, v nichž mají být zničena zloba a nemoci, se objevují v chetitských zaklínadlech z 2. tisíciletí př. n. l.[21]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hell na anglické Wikipedii.

  1. Plato, Gorgias, 523a-527e.
  2. Longenecker 2003, s. 189
  3. http://www.biblenet.cz/b/Dan/12 Daniel 12,2
  4. Kazatel 9,10: πάντα ὅσα ἂν εὕρῃ ἡ χείρ σου τοῦ ποιῆσαι ὡς ἡ δύναμίς σου ποίησον ὅτι οὐκ ἔστιν ποίημα καὶ λογισμὸς καὶ γνῶσις καὶ σοφία ἐν ᾅδῃ ὅπου σὺ πορεύῃ ἐκεῖ
  5. HOEKEMA, Anthony A. The Bible and the Future. Grand Rapids: Wm. B. Eerdmans, 1994. S. 92. 
  6. Lexicon :: H7585 – shĕ'owl [online]. BLB Institute [cit. 2017-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 November 2015. 
  7. Lexicon :: Strong's G86 – hadēs [online]. BLB Institute [cit. 2017-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 April 2012. 
  8. Ἅιδης in Liddell, Henry George; Scott, Robert (1940) A Greek–English Lexicon, revised and augmented throughout by Jones, Sir Henry Stuart, with the assistance of McKenzie, Roderick. Oxford: Clarendon Press. In the Perseus Digital Library, Tufts University.
  9. Lexicon :: Strong's G86 – hadēs [online]. BLB Institute [cit. 2017-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 January 2017. 
  10. infernus Charlton T. Lewis. An Elementary Latin Dictionary
  11. גֵיא בֶן־הִנֹּם Hinnom Archivováno 6. 6. 2011 na Wayback Machine.: Jer.19:6
  12. Lexicon :: Strong's H8612 – Topheth [online]. BLB Institute [cit. 2017-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 February 2017. 
  13. γέεννα in Liddell, Henry George; Scott, Robert (1940) A Greek–English Lexicon, revised and augmented throughout by Jones, Sir Henry Stuart, with the assistance of McKenzie, Roderick. Oxford: Clarendon Press. In the Perseus Digital Library, Tufts University.
  14. Lexicon :: Strong's G1067 – geenna [online]. BLB Institute [cit. 2017-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 January 2017. 
  15. Ταρταρόω in Liddell, Henry George; Scott, Robert (1940) A Greek–English Lexicon, revised and augmented throughout by Jones, Sir Henry Stuart, with the assistance of McKenzie, Roderick. Oxford: Clarendon Press. In the Perseus Digital Library, Tufts University.
  16. Katechismus katolické církve, článek 1033
  17. Katechismus katolické církve, článek 1035
  18. Lange, Christian, editor. Locating Hell in Islamic Traditions. Brill, 2016. JSTOR, https://www.jstor.org/stable/10.1163/j.ctt1w8h1w3. chapter 1 p. 3
  19. VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. S. 111. 
  20. Zbavitel, Dušan a kol.: Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986, s. 66
  21. Duchovní prameny života: Stvoření světa ve starých mýtech a náboženstvích. Praha: Vyšehrad, 1997, s. 127

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat