Pavlík Morozov
Pavlík Morozov, vlastním jménem Pavel Trofimovič Morozov, (rusky Павел Трофимович Морозов, 14. listopadu 1918 Gerasimovka, Rusko – 3. září 1932 Gerasimovka, Sovětský svaz) byl ruský chlapec, z nějž sovětská propaganda vytvořila prototyp prosovětského hrdiny a mučedníka.
| Pavlík Morozov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. listopadu 1918 Gerasimovka |
| Úmrtí | 3. září 1932 (ve věku 13 let) Gerasimovka |
| Příčina úmrtí | pobodání |
| Ocenění | Pionieri-hrdinovia |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavlík Morozov v propagandě
editovatPodle podání sovětské propagandy Pavlík Morozov udal svého otce úřadům jako kulaka. Jeho otec byl pak poslán do Gulagu a Pavlík Morozov byl brutálně zavražděn vesničany.
Pavlík Morozov pocházel z chudé rodiny, žijící v nynější Sverdlovské oblasti, a byl předsedou základní organizace Mladých pionýrů ve vesnické škole. Byl komunistickou propagandou vykreslován jako fanatický stoupenec kolektivizace. Jeho otec byl oblíbeným předsedou místního sovětu a odpůrcem násilného združstevňování. Pavlík ho udal bezpečnostním úřadům a před soudem vypovídal o tom, že jeho otec falšoval dokumenty a podporoval kulaky. Rovněž obvinil své sousedy, že skrývali vypěstované obilí a neplnili státní dodávky v patřičné výši.
Případ Pavlíka Morozova byl symbolem protikladu křesťanské („Cti otce svého a matku svou“) a stalinské komunistické morálky („Buď bdělý a ostražitý“). Po celé období komunismu byl oficiálně dáván za vzor sovětským dětem i dětem v ostatních komunistických satelitech Sovětského svazu, jeho životopis od Vitalije Gubareva patřil mezi nepominutelnou školní četbu. Dle jeho vzoru jej v Československu následoval Tomáš Frejka, který žádal pro svého otce Ludvíka Frejku v Rudém právu dne 25. listopadu 1952 trest smrti.[1][2]
Jiné verze, realita
editovatZa Gorbačova byly údajně odtajněny spisy, které odhalují skutečný příběh, podle nějž Pavlíkův dědeček ukrýval v lese saně, které mu chtěl sovchoz zabavit, a Pavlík tento úkryt hlídal. Saně však chtěl ukrást též kdosi jiný, kdo hlídajícího Pavlíka zabil.[3] Pavlík byl údajně slabomyslný.
Jurij Družnikov, který byl průkopníkem v boření sovětského mýtu, přišel s tezí, že Pavlíka nezabili rozhořčení vesničané ani zloději, ale zabiják sovětské tajné policie OGPU Spiridon Kartašov (ve spolupráci s Pavlíkovým nevlastním bratrem Ivanem Potupčíkem, kandidátem bolševické strany) na pokyn šéfa OGPU a pravděpodobně se Stalinovým vědomím. Jiní publicisté a historici (např. Vladimír Bušin v listu Zavtra či britská historička Catriona Kelly v díle Comrade Pavlik: the rise and fall of a Soviet boy hero, Granta, 2005) této teorii oponovali[4].
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1952/11/25/5.png
- ↑ ULČ, Otto. Velikáni a malikáni. Praha: Šulc a Švarc, 2012. 265 s. ISBN 978-80-7244-307-9. S. 178–181.
- ↑ POVÍDÁNÍ OBECNÉ - 1: Radost ze zla – …agent, bonzák, donašeč, fízl, informátor, práskač, udavač, vejška… aneb Pavka Morozov, Neviditelný pes, 26. 3. 2007
- ↑ Radio Svoboda 24.4.2018:[1] Archivováno 13. 7. 2020 na Wayback Machine.
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Pavlík Morozov na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavlík Morozov
- Pavlík Morozov
- Jurij Družnikov: Доносчик 001, или Вознесение Павлика Морозова, Overseas Publications Interchange Ltd., London, 1988, 264 pp., on line, 1968–1997
- SLÁMOVÁ, Petra. Pavlík Morozov a jeho role v komunistické výchově sovětské mládeže. Praha, 2009. 53 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Stanislav Rubáš. Dostupné online.