Ondřej Sekora

Narodil se v Králově Poli u Brna (dnes část Brna) jako třetí ze šesti sourozenců. Otec Ondřej Sekora, odborný učitel, zemřel, když budoucímu spisovateli bylo sedm let. Studoval na obecné škole v Králově Poli a na gymnáziích nejprve v Brně, po přestěhování roku 1913 ve Vyškově. Sbíral motýly a brouky, sportoval, hodně četl a rád kreslil. Koncem 1. světové války byl odveden jako jednoroční dobrovolník do armády do Vídně. Maturoval proto až po válce (1919). Studoval práva v Brně, studia po nepovedené státnici zanechal.

V roce 1923 se oženil s Markétou Kalabusovou, manželství po roce skončilo rozvodem. V roce 1930 se oženil podruhé s Ludmilou Roubíčkovou (1899–1980)^[3] a měli syna Ondřeje (1931–2004)^[4]. Ten vystudoval žurnalistiku a stal se novinářem, překladatelem a dlouholetým redaktorem časopisu Umění a řemesla.

Za gymnaziálních let ho výtvarně vedl Vladimír Šindler. V letech 1929–1931 vystudoval jako hospitant všeobecnou školu pro kreslení a malbu u profesora Arnošta Hofbauera na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Hofbauer mu byl vzorem pro karikaturu. Výtvarnými vzory mu byli Mikoláš Aleš, Wilhelm Busch, Pieter Brueghel (16. století) a Henri Rousseau.

Od roku 1921 pracoval jako sportovní referent a kreslíř v brněnských Lidových novinách (přijal ho šéfredaktor Arnošt Heinrich). V letech 1923 a 1927 (nebo 1928) byl redakcí vyslán do Paříže. V roce 1927 (nebo 1928) se i s redakcí přestěhoval do Prahy, v letech 1927–1941 redigoval Dětský koutek. Protože jeho manželka byla podle Norimberských zákonů Židovka, musel svou práci opustit.^[5]

Založil a redigoval časopis Sport. Jako ferdovský všeuměl věnoval část svého nadšení i hudbě. Obecně je považován za zakladatele československého a českého ragby, které poznal při pobytu v Paříži. V časopise Sport na pokračování vydával a ilustroval pravidla tohoto sportu. Byl trenérem ragbyových družstev Moravská Slavie v Pisárkách a AFK Žižka Brno, které pod jeho vedením v roce 1926 sehrály v Československu vůbec první ragbyové utkání, vytvořil českou ragbyovou terminologii. Do roku 1944 byl také aktivním rozhodčím, řídil například první zápas RC Sparta Praha a RC Slavia Praha.

První knižní seriálovou postavou z roku 1926 byl pes Voříšek, ke kterému texty napsal Edvard Valenta. Dalšími postavami byl lovec a cestovaltel Animuk, sportovci Hej a Rup, dobrý voják Vendelín či přitroublé kuře Napipi. Ferda Mravenec se poprvé objevil na stránkách Pestrého týdnu v roce 1927 jako postava kresleného seriálu pro dospělé, v roce 1935 k němu přibyl i brouk Pytlík. V roce 1936 vyšla knížka pro děti, Ferda Mravenec. Následoval Ferda v cizích službách a Ferda v mraveništi. V roce 1939 to byl Ferdův slabikář. Po válce Ferda cvičí mraveniště a Kousky mládence Ferdy Mravence.

Za okupace v letech 1944–1945 byl vězněn v pracovních táborech v Kleinstein (Kamionek u Gogolina) v Generálním gouvernementu (dnes v Polsku) a Osterode v Německu. V autentickém deníku^[6] s hořkým humorem vylíčil strasti táborového života. I v táboře kreslí a píše, se spoluvězněm Oldřichem Novým hraje maňáskové divadlo.^[5]

Po válce se stal redaktorem deníku Práce a redaktorem časopisu Dikobraz (1945–1947, prvních 15 čísel jako šéfredaktor) a redaktorem v nakladatelství Josefa Hokra (1945–1949), které již předtím vydávalo jeho knihy. V roce 1949 spoluzakládá Státní nakladatelství dětské knihy (dnešní Albatros) a v letech 1949–1952 působí jako jeho vedoucí redaktor. Stál u prvních pokusů o televizní vysílání pro děti, neoficiálně hrál maňáskové divadlo a po celé republice pořádal besedy s dětmi. Obrázkové knížky Pohádka o stromech a větru, Štědrý večer a O traktoru, který se splašil nechybí „direktivní návodnost“, poplatná tehdejšímu režimu. Od roku 1952 byl ve svobodném povolání, píše a kreslí pro noviny a časopisy Host do domu, Lidové noviny, Mateřídouška, Ohníček, Pionýr.

V předválečných letech se věnoval i politické karikatuře, v poválečných letech vstoupil do KSČ, svým způsobem se aktivně účastnil na propagandě komunistického režimu a ve straně zůstal do konce života. Vzhledem k oblíbenosti jeho knížek je mu to málokdy vytýkáno. V roce 1964 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 1966 dostal Cenu Marie Majerové za literaturu.

Záchvatem mrtvice v roce 1964 skončila jeho veřejná činnost. Zemřel v Praze roku 1967 a je pohřben na Smíchově na hřbitově Na Malvazinkách. Syn Ondřej dosáhl popularizace otcova díla formou filmu, který byl natočen v Německu.

Byl členem těchto organizací:

• Národní svaz novinářů (vyškrtnut 1941),
• Komunistická strana Československa,
• Svaz spisovatelů,
• Svaz československých výtvarných umělců.

• Rugby, jak se hraje a jeho pravidla (1926, překlad z francouzštiny)
• Ferda Mravenec (1936)
• Ferda Mravenec v cizích službách (1937)
• Ferda v mraveništi (1938)
• Ferdův slabikář (1939)
• Trampoty brouka Pytlíka (1939)
• Malířské kousky brouka Pytlíka (1940)
• Kuře Napipi a jeho přátelé (1941)
• Uprchlík na ptačím stromě (1943) (oceněna na Světové výstavě EXPO '58 v Bruselu)
• Ferda cvičí mraveniště (1947)
• Kronika města Kocourkova (1947)
• Jak se uhlí pohněvalo (1949)
• Pohádka o stromech a větru (1949)
• O zlém brouku Bramborouku (1950), 12stránková brožura
• Ferda Mravenec ničí škůdce přírody (1951), 12stránková brožura
• Malované počasí (1951)
• O traktoru, který se splašil (1951)
• Mravenci se nedají (1954)
• Na dvoře si děti hrály (1955)
• Čmelák Aninka (1959)
• Hurá za Zdendou (1960)
• O psu vzduchoplavci (1961)
• Pošta v ZOO (1963)
• Sedm pohádek (1964)

První tři knihy o Ferdovi Mravencovi vycházely v šedesátých letech společně pod názvem Knížka Ferdy Mravence, nyní samostatně. Obě knihy o brouku Pytlíkovi vycházely od roku 1969 společně pod názvem Brouk Pytlík, nyní opět samostatně.

• Voříškova dobrodružství (1926)
• Cvočkův podivný život (1928)
• Jak Cvoček honil pytláka (1932)
• Příhody Ferdy Mravence (1933)
• Kapitán Animuk loví v Africe (1934)
• Hej a Rup (1935)
• Slavnost u broučků (1938)
• Kousky mládence Ferdy Mravence (1950)
• Nápady kuřete Napipi (1961)
• Kapitán Animuk opět loví v Africe (1972)

• Rudolf Těsnohlídek: Zlaté dny (1926),
• Bedřich Golombek: Dobrodružství tří Billů (1926),
• Matěj Křópal z Břochovan: Plkačke a jedno drohy (1927),
• Jerome Klapka Jerome: Henry pozoruje lidi (1927),
• Karla Dolínková: Maminka Ťok Ťok a její děti (1929),
• Jindřich Plachta: Pučálkovic Amina (1931),
• Jan Arnold Palauš: Haló, zde redaktor Laufer (1931),
• Béla Szenes: Vaškův vítězný gól (1931),
• Vladislav Vančura: Kubula a Kuba Kubikula (1931),
• Hugo Vavris: František Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932),
• František Langer: Bratrstvo bílého klíče (1934),
• Ernst Eschmann: Jirka cirkusák (1935),
• Alois Jedlička, Bohumila Sílová: Mik za to nemůže (1935),
• Jiří Weiss: O věrné Hadimršce … a co se kolem ní sběhlo (1935) vydal Melantrich,
• Vladimír Rýpar: Slávek + Mirek + 6 HP (1935) J. Hokr,
• Arthur Ransome: Zamrzlá loď kapitána Flinta (1937),
• Josef Kopta: Smějte se s bláznem (1939),
• Jarmila Hašková: Z notesu svatého Petra (1940),
• Jaroslav Štembera: Škola kouzla zbavená (1940),
• Jan Karafiát: Broučci (1940),
• Josef Věromír Pleva: Malý Bobeš (1941),
• Ema Tintěrová: Veselé příhody kozy Lujzy a kocoura Bobka (1942),
• K. Bořek: Kulatá velmoc (1944),
• Jaroslav Vojtěch: Hlas lidu (1945),
• Frank Wenig: Brumla na cestách (1945),
• Jarmila Minaříková: Ježourek a jeho příhody (1945),
• Jan Malík: Míček Flíček (1946),
• Michail Zoščenko: Psí čich (1946),
• Eduard Štorch: Lovci mamutů na Bílé skále (1946),
• Jan Hostáň: Námořník (1947),
• Jan Hostáň: Žertíky pro malé čertíky (1948),
• Václav Čtvrtek: Kolotoč v Africe (1948),
• Václav Čtvrtek: Lev utekl (1948),
• František Němec: Soudničky (1948),
• Ema Řezáčová: Dům na kolečkách (1948),
• Václav Lacina: Slyš a piš (1949),
• Jarmila Minaříková: Ježourek a Pišta, jeho bratr (1949),
• Jevgenij Čaruškin: Nikita a jeho přátelé (1950),
• Zdeněk Zaoral: Říkánky pro malé občánky (1950),
• Olga Štruncová: Brigáda v mateřské školce (1950),
• Irina Karnauchová: Chytrý sedláček a jiné pohádky (1954),
• Gianni Rodari: O statečném Cibulkovi (1955),
• Sergej Michalkov: Strýček Štěpán (1958),
• Jiří Štefl: Lékař hovoří s dětmi (1958),
• Jan Hostáň: Švitořilky (1961),
• Juhan Smuul: Punťa mořeplavec (1965).

•  
  Karikatura cyklisty (kolem r. 1930)
•  
  Karikatura cyklisty (kolem roku 1930)
•  
  Ilustrovaná obálka pravidel ragby (1926)
•  
  Karikatura jezdeckého oddílu (1932)

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

• 2023 Ondřej Sekora známý i neznámý, Galerie Villa Pellé, Praha 6, 28. února do 14. května 2023^[7]

• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 101. 
• STEHLÍKOVÁ, Blanka, Věra VAŘEJKOVÁ a Ondřej J. SEKORA. Ondřej Sekora/Práce všeho druhu: osobnost a dílo. Praha: Práh, 2003, 235 s. ISBN 80-7252-085-7.
• SEKORA, Ondřej a Hana KRAFLOVÁ. Deníky Ondřeje Sekory: 1944-1945. V Praze: Plus, 2016. ISBN 978-80-259-0546-3.
• PROKŮPEK, Tomáš. Sekora: mravenčí a jiné práce. Praha: Akropolis, 2019. ISBN 978-80-7028-528-2.

• Brouk Pytlík
• Ferda Mravenec

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Ondřej Sekora na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ondřej Sekora
• Ondřej Sekora v Encyklopedii dějin města Brna
• na webu Čítárny
• na webu Literatura.kvalitne.cz Archivováno 11. 5. 2005 na Wayback Machine.
• Ondřej Sekora ve Slovníku české literatury po roce 1945
• České muzeum výtvarných umění, výstava o Sekorovi v roce 2000
• město Brno Archivováno 11. 3. 2008 na Wayback Machine.
• Práce všeho druhu (Karel Sýs, Kmen, 30.1.2004)
• Ondřeji Sekorovi říkají ve světě český Disney.
• Český Walt Disney ve složitých dobách Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné životopisné údaje, citace z málo známé literatury, ukázky hlasu Ondřeje Sekory.
• Dokument ČT1 (2019):Ondřej Sekora, práce všeho druhu [1]